Církev v budoucnosti, Budoucnost církve

Úvod

Dnes hovoříme o budoucnosti.

Téma "budoucnost" je pro řečníky velmi lákavé, protože si lze barvitě představovat, co přijde, lze spekulovat, točit se kolem toho, a když se to povede, posluchače to také velmi zaujme a možná i zatleská.

Jen velmi zřídka se však řečník vystaví riziku, že to, co říká, bude muset poměřovat s nadcházející realitou. Než budoucnost přijde, všichni už zapomenou, co bylo řečeno.

Dnes se předpovědím, zejména těm, které se týkají budoucnosti, vyhnu.

Přesto jsme si jako téma této bohoslužby zvolili "Církev v budoucnosti, budoucnost církve".

Někteří lidé se ptají, co bude s církvemi. Počet církevních rezignací, přinejmenším ve velkých církvích, je stále vysoký a zčásti je poháněn nevyřešenými skandály a utajovanými zločiny - např. zneužívání dětí jednotlivými kněžími.

U tohoto tématu si poměrně rychle uvědomíte, že o budoucnosti můžete mluvit špatně jen tehdy, když zablokujete minulost a nepostavíte se jí čelem.

Existuje ošklivé slovo "Nestbeschmutzer", které je vlastně špatně. "Znečišťovatel hnízda" není ten, kdo hnízdo špiní svými zlými skutky, ale ten, kdo na tu špínu poukazuje. Takže je to vlastně špatné, zlé slovo.

Abychom však byli spravedliví, je třeba jasně říci, že existují různé církve a sbory, které mají různé tradice a také různou minulost. A každá církev a také každý jednotlivý sbor se samozřejmě musí vyrovnat se svou vlastní minulostí, a pokud má nějaké kostlivce ve skříni, musí je uznat a vyrovnat se s nimi.

Poměrně dost lidí v naší zemi však církev plošně odmítá a vítá všeobecný úbytek členů ve velkých církvích.

Otázka smyslu

Zanikne tedy v budoucnu křesťanská církev?

Nemyslím si to, ale to by byla prognóza týkající se budoucnosti, a té jsem se dnes chtěl vyhnout.

Podle mého názoru má církev budoucnost, pokud bude mít smysl i v budoucnosti.

Možná jste slyšeli o městském kostele ve Wittenbergu, kde už 700 let visí velmi urážlivá antisemitská invektiva. Vedla se diskuse o tom, co se s ní má udělat, a soud rozhodl, že tento antisemitský obraz může zůstat viset a vedle něj je umístěna tabulka vysvětlující pozadí.

Ptám se sám sebe, k čemu je tato církevní budova? Pokud je to jakési muzeum, zajímavé místo, pak by mělo smysl nechat tento hanebný obraz vyvěšený i s vysvětlením, protože člověk se musí vyrovnat se svou historií, myslím si.

Pokud má církevní budova sloužit církvi jako nástroj hlásání dobré zprávy, pak by měl být obraz skutečně sundán. Pak patří do muzea, kde se minulost zdokumentuje a znovu zhodnotí.

Jaký je účel církevní budovy? Jaký je účel církve?

Začněte

Jak to všechno vůbec začalo? V Bibli, ve Skutcích apoštolů 2, je popsán její začátek v Jeruzalémě. Tam se stal zázrak o Letnicích. Lidé, kteří cestovali s Ježíšem, najednou mohli mluvit jinými jazyky. To nezní divně jen dnešním lidem, už tehdy si dost lidí myslelo, že apoštolové museli být opilí.

Apoštol Petr pak pronesl řeč o Ježíši Kristu a posluchači byli opravdu zasaženi a pak se ptali, co mají teď dělat.

Na to Petr odpověděl (Sk 2,38.39; NEÜ):

Začíná to jedním osobním: "Změňte svůj postoj", můžete to také přeložit jako "Obraťte se". A pak se mluví o odpuštění hříchů, spojeném se znamením křtu, a o daru Ducha svatého.

A v neposlední řadě se zdůrazňuje, že Bůh lidi povolává.

Zdá se tedy, že církev nefunguje jen tak, že si někdo řekne: "Chci se zapojit, tak se přidám k církvi." To je zřejmé.

Začíná to změnou postoje, jakýmsi pokáním, uvědoměním si, že potřebujete od Boha odpuštění.

Jsem si jistý, že každý z nás je jedinečný, hodnotný člověk, pozitivní jedinec, a myslím to vážně, jsem o tom opravdu přesvědčen.

Ale neklamme sami sebe: Dost často se to neodráží v našich myšlenkách, slovech a činech. Naše činy a slova čas od času druhým ublíží, ať už neúmyslně, nebo dokonce záměrně, často máme špatné myšlenky atd. To je bohužel hluboce lidské.

A církev se skládá z lidí, kteří jsou ochotni uvědomit si své chyby a hříchy a vydat se na cestu změny. A Bůh jde s nimi, Bůh slibuje odpuštění v Ježíši Kristu a doprovázení a sílu.

Kromě toho Bůh nějakým způsobem, zcela individuálně, vyzývá lidi, aby se na tuto cestu také vydali.

Na této cestě

Co je na této cestě, na kterou se vydalo nemálo křesťanů včetně mě, tak zvláštního? Vedlejší skutečností je, že v počátcích byla křesťanská víra často nazývána "cestou". Člověk je na cestě s Bohem.

Člověk se setkává s problémy, menšími i většími, někdy má strach, dost často se cítí přemožen, ale téměř nikdy neztrácí naději a dost často je život opravdu krásný.

Ale nejsem sám, pak si uvědomím, že Ježíš jde se mnou. Mohu si u něj vylít srdce, v Bibli vlastně nacházím odpovědi. A když je opravdu dobře, děkuji za to Bohu.

Možná to někomu bude znít divně, ale já to tak prožívám, s vzestupy i pády, už přes 40 let.

Není to o sebeoptimalizaci, je to o otevřenosti, naslouchání, také o uznání chyb a prosbě o odpuštění od Boha i od člověka, a pokud je to nutné.

Problémem však je, když křesťan od počátku ztrácí tento postoj, toto vědomí, že s Boží pomocí je třeba se změnit. Pak může křesťan, pokud si myslí, že je opravdu dobrý, zmutovat v samolibého zvraceče. Ale i z takového postoje se člověk může zase obrátit zpět.

Jsme na cestě mezi strachem a nadějí, ale naděje v Ježíše Krista nás provází. Stále se učíme, nikdy nemusíme být dokonalí a vždy si uvědomujeme, že Bůh je s námi.

Budoucnost církve?

Věřím, že církev má budoucnost pouze tehdy, pokud lidé v ní neztratí tento počátek, tento postoj počátku u Boha.

Pokud je církev jenom sdružení, možná neziskové sdružení, které dělá různé věci, možná i dobré, pak si myslím, že v určitém okamžiku zanikne. Pak se z církví stanou muzea a lidé, kteří se budou chtít angažovat, půjdou do organizací, které pracují přesně na tom účelu, který chtějí.

Ale když lidé začnou u Boha, uvědomí si, že potřebují změnu a odpuštění, a vydají se na cestu s Ježíšem, pak má církev budoucnost.

A tato cesta člověka také změní a tato změna může samozřejmě vést k dalšímu angažmá, kdy se pro vás věci stanou důležitými.

V našem sboru v současné době hodně přemýšlíme o tom, jak by měl sbor či církev v budoucnu vypadat. Co je současné a co ne, jaký styl bohoslužeb má smysl atd. To všechno jsou důležité úvahy. A zdaleka nejsme jediní. Mnoho křesťanských církví a sborů se v současné době těmito otázkami zabývá.

Ale pokud základ, začátek, není správný, proč potom mít církev? Nějak chybí zvláštní smysl církve, a co s ní pak bude?