Mezi vzrušením a rozzlobenými občany... Hněv v každodenním životě

Vztek? Dává to smysl? Zdá se, že se celá společnost nějak rozzlobila. Jak se s tím vyrovnáváme?

Bohoslužba, , , Kreuzkirche Leichlingen, více...

automaticky přeloženo

Úvod

Dnes bych se s vámi rád trochu zamyslel nad tématem hněvu a vzteku. Mám pocit, že průměrná teplota v naší společnosti v posledních letech stoupla.

Lidé jsou rozhořčení, mnohem rychleji se naštvou a dávají to najevo. Tak mi to připadá a v určitém okamžiku takový vývoj skončí ve společnosti a my se s ním musíme vypořádat.

Asi jste už slyšeli termín "naštvaný občan", který před dvaceti lety neexistoval. Poprvé se objevil v roce 2010, částečně v souvislosti s akcí Stuttgart 21 a částečně s rozhořčenými reakcemi na Sarrazinovy kritiky - ne na Sarrazina samotného, ale na jeho kritiky. "Naštvaný občan" se v roce 2010 dokonce stal sprostým slovem roku.

Tehdy jsem si to o Sarrazinovi ani neuvědomil, ale výraz "naštvaný občan" jsem slyšel v souvislosti s nádražím ve Stuttgartu. A pro mě byl ten termín zpočátku pozitivní, protože pro jednou normální občané proti něčemu demonstrovali. Pro mě byl "naštvaný občan" podobnou urážkou jako "dlouhovlasý povaleč" pro ekodemonstranty.

O Stuttgartu 21 si můžete myslet, co chcete, ale v roce 2008 se celkové náklady odhadovaly na 2,8 miliardy a v roce 2019 Spolkový kontrolní úřad varoval, že 8,2 miliardy pravděpodobně nebude stačit.

Ale zůstaňme u naštvaných občanů. Moje pozitivní představa o tomto slově se časem vytratila, protože přibývalo demonstrací, kde se prostě projevila zloba a agrese. A nějak se ztratil i základ pro dialog, např. s Pegidou nebo současnými demonstracemi proti koronaviru.

Když jsem byl mladý v 80. letech, byla to doba mírových demonstrací a vždycky jsem měl pocit, že tyhle demonstrace jsou dost jednostranné, ale s těmi lidmi se dalo vždycky mluvit. Diskutovalo se, i když jste si mysleli, že názor toho druhého je špatný. Tehdy byl také tisk přijímán jako nezbytná součást tohoto procesu dialogu.

Dnes už se v mnoha případech nemluví, lidé už nechtějí přemýšlet a často existuje jen hněv. Tak mi to připadá.

A stejné je to často i na sociálních sítích a zbytku internetu. Rozhořčení a vzrušení přináší klikání. Leze mi to na nervy. Pokud někde vidím nadpisy s více než jedním vykřičníkem, článek zásadně nečtu.

Ale zdá se, že lidé jsou dnes rozčilenější než dřív. Možná to člověku dává pocit, že žije, nějaké psychologické bodování nebo tak něco, nevím.

Ale dost úvodu, pojďme se podívat na Bibli. Zhruba jsem prošel celou Bibli, abych našel texty na téma "hněv" a trochu je uspořádal.

Boží hněv

V Bibli se nejčastěji mluví o Božím hněvu, ale o to dnes nejde, jen naznačíme, že trvá dlouho, než se Bůh rozzlobí: (Nehemiáš 9,17b; NL).

Ty jsi Bůh, který odpouští, milosrdný a slitovný, pomalý k hněvu a překypující vytrvalou láskou.

Možná bychom to měli mít na paměti, když přemýšlíme o lidském hněvu.

Lidský hněv

Hněv může mít i pozitivní účinky.

Hněv jako hnací síla

V 1. Samuelově 11. kapitole je zajímavý příběh z počátků vlády krále Saula, který začíná takto (v. 1-3):

1 Amónovský král Nahaš vedl své vojsko proti Jabeši v gileádském kraji. Jabéšský lid mu řekl: "Uzavři s námi spojenectví a my se staneme tvými služebníky." 2 "Dobrá," řekl Amončan Nahaš, "uzavřu s tebou spojenectví, ale jen pod jednou podmínkou. Každému z vás vydloubnu pravé oko jako potupu celému Izraeli!" 3 "Dejte nám sedm dní na to, abychom vyslali posly do všech izraelských území," odpověděli jabeští starší. "Nepřijde-li nám nikdo na pomoc, přijmeme vaši podmínku."

Nálada v Jabeši teď rozhodně nebyla dobrá (v. 4-7).

4 Když poslové přišli do Gibeje, Saulova rodného města, a vyprávěli tamním lidem o jejich těžké situaci, všichni propukli v pláč. 5 Saul se právě vracel z pole se svým dobytkem a ptal se: "Co se děje? Proč všichni pláčou?" Vyprávěli mu, co mu oznámili poslové z Jabeše. 6 Když Saul ta slova uslyšel, sestoupil na něj Boží duch a velmi se rozzlobil. 7 Vzal dva voly, rozsekal je na kusy a přikázal poslům, aby je roznesli po celém Izraeli s následujícím vzkazem: "Toto se stane s voly každého, kdo odmítne jít za Saulem a Samuelem do boje!" 8 Saul se tedy rozzlobil a šel do boje. Tehdy na lid padla Hospodinova hrůza a všichni muži se okamžitě seběhli.

O podrobnostech toho, co se stalo, se jistě můžeme dohadovat, ale na Saulova syna sestoupil Boží Duch, velmi se rozzlobil a jednal. Text dále říká, že Amónovci jsou poraženi, protože Saul svým hněvem jedná cílevědomě a promyšleně.

Zajímavý je citát papeže Řehoře Velikého ze 6. století (mám ho od kabaretiéra Georga Schramma):

Rozum se může postavit zlu s větší silou, když mu slouží hněv
.

Nejde o slepý hněv, "protože hněv je nespoutaná sestra hněvu". Také citát, ale nevím od koho.

Dalším příkladem produktivního hněvu je Elíhu (Job 32,2), mladý muž, jehož hněv vede k tomu, že objektivně odporuje Jobovi a hádá se s ním. Přitom říká dobré věci a na rozdíl od ostatních tří Jobových přátel nejsou jeho řeči následně Bohem odsouzeny.

Ježíšův hněv

Hněv nacházíme také u Ježíše Krista. Většina lidí si možná vzpomene na očištění chrámu, ale tam není o hněvu ani zmínka, pouze o horlivosti, ale bez hněvu.

Našel jsem dvě místa, kde se Ježíš hněval a ... byl. Byl rozzlobený a rozčilený nad tvrdostí kněží, kteří nechtěli, aby v sobotu uzdravoval v chrámu (Mk 3,5).

A byl plný hněvu a také plný bolesti před Lazarovým hrobem, protože mu lidé nevěřili, že Lazar ožije. On jim to oznámil a oni mu nevěřili.

A v obou případech se podle toho zachoval a Lazara uzdravil, nebo dokonce vzkřísil z mrtvých.


Lidský hněv však bohužel často není tak produktivní a často má negativní důsledky.

Hloupý hněv

Do kategorie hloupého hněvu bych zařadil například hněv, který vzniká ze zraněné pýchy.

Zraněná pýcha

Dva příklady z Bible.

Byl jednou jeden mocný vojevůdce jménem Naamán z Aramského království, který měl malomocenství (něco podobného malomocenství). Bylo mu řečeno, že pomoc může najít v Izraeli, a oklikou se dostal k proroku Elizeovi (2 Kr 5,9-12; NL):

Elíša mu prostřednictvím svého služebníka vzkázal: "Jdi a sedmkrát se omyj v Jordánu. 10 Elíša mu vzkázal: "Jdi a sedmkrát se omyj v Jordánu. 11 Jdi a sedmkrát se omyj v Jordánu. Pak bude tvá kůže opět zdravá a ty budeš uzdraven." A tak mu řekl: "Neboj se. 11 Naamán rozzlobeně odešel. "Domníval jsem se, že za mnou přijde osobně!" řekl. "Čekal jsem, že vztáhne ruku na malomocnou kůži, vzkřikne jméno Hospodina, svého Boha, a uzdraví mě! 12 Což nejsou Abana a Parpar v Damašku lepší než všechny izraelské řeky? Proč se v nich nemohu umýt a být uzdraven?" "Ne," odpověděl jsem. Otočil se a rozzlobeně odešel.

Copak neví, kdo jsem? Jsem důležitý a nenechám si takové zacházení líbit.

13 Ale jeho společníci s ním mluvili dobře. "Pane," řekli mu, "kdyby tě prorok požádal, abys udělal něco velkého, neudělal bys to? Oč víc bys ho měl poslechnout, kdyby tě požádal jen o to, aby ses 'vykoupal, aby ses uzdravil'?"

On se nechal přesvědčit, přemohl svůj hněv, vykoupal se v Jordánu a byl uzdraven. Jeho hněv mu málem zabránil v uzdravení. Zde však došlo ke šťastnému konci.

Další příklad bez šťastného konce najdeme v 1. Královské 21, který pojednává o králi Achabovi (1 Kr 21,1-4; NL).

Poblíž paláce samařského krále Achaba v Jizreelu byla vinice patřící muži jménem Nábot. Achab tedy Nábotovi řekl: 2 "Tvá vinice je tak blízko mého paláce, přenech mi ji, abych z ní mohl udělat zeleninovou zahradu. Dám ti na oplátku lepší vinici, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni." A tak se stalo. 3 Nábot však odpověděl: "Hospodin mi zakázal, abych ti dal dědictví, které jsem zdědil po svých předcích." A tak se vrátil do své vinice. 4 Rozzuřený a rozzlobený, že Nábot z Jizreelu řekl: "Nedám ti dědictví po svých předcích," odešel Achab do svého paláce. Lehl si na lůžko, obrátil se tváří ke zdi a odmítl jíst.

Řekl to své ženě Jezábel a ta nechala Nábota zavraždit, aby Achab mohl tuto vinici získat.

Hněv ze zraněné pýchy může vést k opravdu špatným činům, takže bychom se toho měli vyvarovat.

Hořkost

Příbuznou negativní emocí je hořkost, není stejná jako zraněná pýcha, ale je nějak podobná.

V 73. žalmu se žalmista zabývá tím, proč se bezbožníkům daří tak dobře (Ž 73, 12.13; NL):

12 Podívejte se na ty bezbožné lidi - zatímco jejich bohatství roste, vedou pohodlný a bezstarostný život. 13 Bylo to všechno marné, že jsem si zachoval čisté srdce a nedělal nic špatného?

Proč se jim daří tak dobře a já mám tolik problémů? To není spravedlivé.

Když však změní svůj pohled na věc, vymaní se z tohoto jednání (Žalm 73,21-25; NL):

21 Tehdy jsem si uvědomil, jak jsem zatrpklý a jaký hněv ve mně vzplál, když jsem to všechno viděl. 22 Jak jsem byl pošetilý a nevědomý - musel jsem ti připadat jako nerozumné zvíře. 23 Ale stále ti patřím, ty držíš mou pravici. 24 Ty mě povedeš podle své rady a nakonec mě přijmeš se ctí. 25 Koho jiného mám v nebi než tebe? Jsi pro mě důležitější než cokoli jiného na zemi.

Věřím, že stejně jako žalmista musíte k takovému osobnímu uvědomění, k této změně perspektivy, k novému pohledu na Boha, dospět sami.


Když jsem se zde nacházel v tomto bodě přípravy, ptal jsem se sám sebe, jakou roli hraje v mnoha projevech hořkost. Hořkost z bezmoci tváří v tvář mocným: "Teď jim to ukážeme!" A co se děje?

Samozřejmě existuje tendence předpokládat objektivní důvody demonstrací, o kterých si myslíte, že jsou správné z hlediska tématu a motivů, jako je nenávist, hořkost atd. vůči druhým. Nevím, můžete se lidem dívat jen do hlavy.

Nekontrolovaný hněv

Ale člověk má dojem, alespoň z médií, že hněvu na ulici přibývá a je stále více nezřízený.

Někdy lidé ve vzteku dělají věci, kterých by později mohli litovat.

Příklad z 1. Samuelovy 20: Jonatán se hádá se svým otcem Saulem o Davida a toto se děje na vrcholu hádky (1 Samuelova 20, 32-33; NL):

Jónatan chtěl od svého otce vědět: 32 "Ale co udělal?" "Co udělal?" ptal se Jónatan svého otce. "Proč by měl být zabit?" 33 Saul tedy vrhl po Jónatanovi kopí, aby ho probodl. Teď si Jónatan uvědomil, že jeho otec je rozhodnut Davida zabít.

Saul by asi litoval, kdyby svého syna zasáhl.

V Příslovích je o tom také několik moudrostí:

Přísloví 12,16

Hlupák je vznětlivý, ale moudrý člověk zůstává klidný, když je urážen.

Přísloví 14,29

Ten, kdo svůj hněv krotí, má mnoho rozumu, ale ten, kdo je vznětlivý, se dopouští velké hlouposti.

Přísloví 29,11

Blázen dává volný průchod svému hněvu, ale moudrý člověk ho krotí.
Myslím, že to není třeba příliš komentovat.

Sebekritický hněv

Někdy je náš hněv také poněkud samospravedlivý. Abychom byli upřímní, obvykle máme více trpělivosti sami se sebou než s druhými.

Dobrý příklad najdeme ve 2. Samuelově knize 12: David měl předtím poměr se ženou jménem Batšeba, ale tato žena byla provdána za jednoho z jeho vojáků jménem Urijáš, a když s ní David otěhotněl, nechal Urijáše zavraždit a rychle se oženil s Batšebou, aby tento poměr nevyšel najevo.

Prorok Nátan tento příběh převypráví jako podobenství a David si to neuvědomil a na tohoto muže z podobenství se velmi rozhněval (2 Sam 12,5; NL):

"Jakože je živ Hospodin," přísahal, "každý, kdo něco takového udělá, si zaslouží smrt!

Ty jsi ten člověk, musel mu pak říci Nátan. Nemyslím si, že je to tak vzácné, že si zasloužíme vlastní hněv.

Více soucitu se slabostmi druhých nám už může pomoci méně se obviňovat.

Vypořádání se s hněvem

Jak se tedy vypořádat s hněvem? Musíte tento pocit brát vážně, protože Přísloví 30,33; NL:

Tak jako při stloukání smetany vzniká máslo a rána do nosu způsobí krvácení z nosu, tak i hněv končí svárem.

Bohužel se to často stává.

V Bibli však najdeme několik moudrostí, které nám pomáhají s hněvem lépe zacházet.

Kazatel 7, 9; NL

Nebuď vznětlivý ve svém hněvu, neboť hněv je přítelem bláznů.

Už jsme to probírali; musíš se ovládat, jinak řekneš nebo uděláš hloupost.

Přísloví 19, 11; NL

Lidé s porozuměním svůj hněv krotí; když přehlížejí nespravedlnost, získávají si respekt.

Pomáhá, když nejen trváš na svých právech, ale dokážeš také odpouštět chyby.

A Přísloví 15, 1; NL

Laskavá odpověď hněv uklidňuje, ale slova, která urážejí, ho rozdmýchávají.
A to vše lze shrnout do následující známé biblické pasáže (Ef 4, 26. 27; NL):

"Nehřešte, když se hněváte," a nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce.

Nedávejte ďáblovi příležitost, aby nad vámi skrze hněv získal moc!

A o několik veršů dále (Ef 4,31.32; NL): "V hněvu je hněv:

31 Zbavte se hořkosti a hněvu, zášti, ostrých slov a pomluv a každé zloby. 32 Místo toho buďte k sobě laskaví a soucitní a odpouštějte si navzájem, jako Bůh skrze Krista odpustil vám. 33 Zbavte se hořkosti a hněvu, zášti, ostrých slov a pomluv a každé zloby. 34 Zbavte se hořkosti a hněvu, zášti a každé zloby.

Neboť, a na to nesmíme nikdy zapomenout, když myslíme na hněv (Jakub 1:20, NL):

lidský hněv nikdy nemůže přinést nic, co by bylo v Božích očích spravedlivé.

Téma "Jak se vypořádat s hněvem" bych rád uzavřel jednou ze svých oblíbených pasáží (Římanům 12,18-21; NL):

18 Snažte se žít v míru s druhými, jak jen to bude možné. 19 Milí přátelé, nikdy se nemstěte, ale přenechte pomstu Božímu hněvu. Vždyť je psáno: "Já sám se pomstím, já sám odplatím bezbožnému," praví Pán. 20 Místo toho jednejte tak, jak říká Písmo: "Je-li tvůj nepřítel hladový, nasyť ho. Má-li žízeň, dej mu napít, a bude se stydět za to, co ti udělal." 21 Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Shrnutí

Dovolte mi, abych to shrnul.