Úvod
Následující části kázání jsou součástí betlému. Pro vysvětlení je uveden stručný popis toho, co se stalo před danou částí kázání.
Vpustili bychom Ježíše dovnitř?
Maria s Josefem zaklepali na hostinec a hostinský jim nabídl místo k přespání ve stáji, protože všude jinde bylo plno.
"Ubytovna je plná, ale ve stáji je ještě místo," řekl správce ubytovny.
Takto si člověk obvykle představuje tehdejší situaci. V biblickém textu se pouze píše (Lukáš 2, 6.7; Nový zákon):
Možná to byla maminka z hostelu, a ne tatínek z hostelu. Ale pár byl zřejmě přijat do ubytování, i když už tam vlastně žádné místo nebylo.
Můžeme se dohadovat, proč byly zařazeny.
Mohl to být soucit, protože Marie byla viditelně těžce těhotná.
Možná to byl také druh židovské solidarity. Kvůli tomuto římskému zákonu o počítání museli nejrůznější lidé v Judsku podnikat poměrně zbytečné cesty a byl z toho nejspíš obrovský zmatek. A krajané si navzájem pomáhali.
Nebo byl správce ubytovny jednoduše podnikavý. V té době zřejmě existoval ve městě trh s nabídkou ubytování. Možná hostinský proměnil každý pokojík ve své chatrné chatrči v peníze. Tak proč ne i stáj?
Co bychom dělali, kdybychom byli správci ubytovny?
Který motiv by byl náš?
Nebo bychom je odmítli se slovy: "Je to plné, není to možné, protože je to proti pravidlům." To by bylo v pořádku.
Kdyby se předem vědělo, že dítě je Syn Boží, pak by každý pravděpodobně uvolnil i svůj vlastní pokoj.
Hospodský se dokonce mohl sám nastěhovat do stáje a dát Marii a Josefovi vlastní pokoj.
Kdyby to jen věděl!
Tuto otázku později Ježíš znovu otevírá v dospělosti v kázání, když mluví o spravedlivých a nespravedlivých (Mt 25,34-40; NL):
Radost obecně
Pastýři se po vyslechnutí anděla rozhodnou jít do Betléma.Shromáždění pak zpívá písně: "Radujte se, světe, Pán je tu" a "První Noël".
Anděl zvěstoval dobrou zprávu pro všechny lidi. Jiné biblické překlady píší například: "Zvěstuji vám velkou radost" nebo "Přináším vám dobrou zprávu, která rozveselí všechen lid".
Nedávno jsem zaslechl rozhovor mezi kolegy a jeden z nich řekl, že má dojem, že církev je vždy o smrti. On sám, jak říká, rád žije a tato ponurá atmosféra v některých církvích mu připadá zvláštní.
Doufám, že to není váš případ. Dnešní den je o velké radosti, která byla tehdy ohlášena pro všechny lidi, včetně vás, pro všechny, kdo jsou dnes zde.
Co je to vlastně radost?
Radost je stav mysli nebo primární emoce, která vzniká v reakci na příjemnou situaci nebo vzpomínku na takovou situaci. V závislosti na své intenzitě se projevuje jako úsměv, smích, výkřik radosti nebo činnost.
To se píše ve Wikipedii (https://de.wikipedia.org/wiki/Freude), ale příjemná situace? Je to tak?
Jistě existuje i taková situační radost, například když se vám podaří něco obtížného. Nebo když se vám narodí dítě? Nebo fanoušek má radost, když fotbalový klub vyhraje zápas. Někdy jste prostě spokojeni s málem.
Radostné situace však dlouhodobě nestačí. Pak už jen žijete od události k události.
A co "radost ze života"? To je něco trvalejšího. Může něco takového existovat? Přes všechny vzestupy a pády, které jsou vždycky, by to byl v podstatě pozitivní život, možná pocit podpory.
Ale zdá se mi to celé poněkud nejasné.
Možná byste se k tématu "radosti" mohli postavit z druhé strany.
Co vás připravuje o radost? Nebo co radosti brání?
Závist, nevděčnost, nespokojenost - to jsou pocity, které nás napadají.
Obvykle se tak cítíte, když se domníváte, že za vaši situaci může někdo jiný. A možná vám život ztěžují i jiní lidé.
Ale věřím, že je také z velké části na vás, zda se vám to bude líbit, nebo ne.
Chtěl bych se podívat na biblickou pasáž (1 Tesalonickým 5,16-18; Nový zákon), která obsahuje tři výzvy:
Začněme třetí výzvou: "Děkujte Bohu v každé situaci."
Nemyslím si, že je to myšleno tak, že musíte děkovat Bohu za každou špatnou zkušenost. To by bylo také trochu nefunkční a v Bibli je také příliš mnoho tradičních modliteb, kde si lidé Bohu stěžují na svou situaci a rány osudu a dokonce zvedají ruce. V Bibli je například celá kniha Pláč, kde lidé naříkají a stěžují si.
Myslím, že jde spíš o to, abyste nezapomínali na to, za co můžete být vděční navzdory všem nepřízním osudu a ranám osudu. Dívat se na Boha s vděčností nám pomáhá překonat smutek, utrpení i hněv a pomáhá nám být k sobě realističtí i v extrémních situacích. A tato základní vděčnost nám také pomáhá překonat závist a osvobodit se od ní. A to se vyplatí, protože všichni víme, že závist dokáže přivést člověka k šílenství.
Pokračujme zpět k druhé výzvě: "Nepřestávejte se modlit."
Mnoho lidí si představuje "modlitbu" jako rituál, při kterém odříkáváte naučené věty. V Bibli nic takového není. Existují písně, které se zpívají společně a které mohou být modlitbami, a také dvě verze modlitby Páně, která je jakýmsi plánem pro modlitby, vodítkem, když nemáte slova.
Já to vidím spíše tak, jak se píše v Žalmu 62,9; NL:
Vše, co vás tíží, i vše, co vás těší, můžete Bohu přinést v modlitbě. Najděte si tichý koutek a vylijte mu své srdce. Řekněte mu všechno!
Můžete mu také sdělit, co jste udělali špatně, kde jste lidem ublížili, a požádat ho, aby našel řešení situace, a požádat ho o sílu k omluvě.
Vylévání srdce Bohu může také vyřešit nespokojenost, protože pak se věci konečně vyřknou a vy sami si možná uvědomíte věci, které jste předtím měli tendenci potlačovat.
Samozřejmě si také můžete ve dvojici promluvit a společně s důvěryhodným křesťanem se modlit s Bohem, pokud máte pocit, že to sami nezvládnete.
A pak se dostáváme k první výzvě: "Buďte vždy veselí."
Samozřejmě nejde o potlačování nepříjemných věcí v životě. Už jsem to říkal a každý si uvědomuje, že vždycky přijdou chvíle smutku a utrpení, možná i hněvu, a je třeba se s tím vyrovnat.
Pokud však máte nejen základní vděčnost, ale také základní veselost, pak mají těžké chvíle v životě své místo, ale nevymknou se vám z rukou.
A to je možné. Právě o tom mluví anděl ve vánočním příběhu, když zvěstuje velkou radost. Prostřednictvím tohoto Ježíše Krista, jehož narození každoročně slavíme, můžeme s Bohem mluvit jako s přítelem, můžeme mu přinést všechny své starosti, smutky i radosti a můžeme za ním přijít i se svým špatným chováním, ba se špatnými věcmi, které bohužel někdy děláme, ať už úmyslně, nebo neúmyslně, a on nám odpustí a vydá se s námi na cestu změny k lepšímu.
Radost až k nám domů
Mudrci z východu Heroda opouštějí.Shromáždění zpívá dvě sloky písně "Hvězda nad Betlémem".
O radosti jsme toho už hodně viděli a slyšeli. Už se těšíte domů? Možná na dárky?
Jsem ženatý přes dvacet let a už před svatbou bylo v rodině mé ženy jasné, že dospělí lidé si už na Vánoce nedávají dárky, kromě manželů. I to může být rozumné, protože když něco chcete, můžete si to prostě koupit.
S bratrem jsme se shodli, že to pro rodinu, ze které pocházím, nechceme, a vždycky si k Vánocům dáváme Tinnef. Nejúžasnější dárek, který jsem od něj kdy dostal, byla elektrická pistole Nerf. Loni jsem mu dal raketu na dálkové ovládání. Sehnal jsem ji opravdu levně na internetu.
Vím, že dárky nejsou jádrem Vánoc, a to je vždy kritizováno, ta komerce a záplava dárků. A jako protiklad k tomu se vždycky říká, že Vánoce jsou rodinné svátky, že jde o to být spolu s ostatními atd.
S komunitou to ale není vždy tak snadné. Stále je tradicí, že se členové širší rodiny o Vánocích navštěvují. Já osobně mám to štěstí, že spolu vycházíme docela dobře, ale asi to tak není ve všech rodinách.
Možná proto jsou někteří lidé ve stresu už při pomyšlení na to, jak během svátků pohostit všechny své příbuzné a hosty.
Zdá se, že velká radost, kterou nám anděl slíbil, se ne vždy naplní.
Přeji vám, abyste prožili opravdu krásné svátky, abyste se dobře snášeli se svými návštěvníky a abyste dostali dárky, které vám udělají radost.
A já doufám, že tento Ježíš, od jehož narození se vlastně Vánoce datují, vás neopustí. Radost, kterou tehdy zvěstoval anděl, je skutečná. Ježíš Kristus vám chce dát základní radost ze života a vděčnost a provést vás dobrými i zlými časy, radostí, ale i smutkem a utrpením.
A zvláště o Vánocích mu vylijte své srdce, protože on chce být vaším útočištěm.
Požehnání
Deuteronomium 4, 6, 24-26; NL