Úvod
Před několika týdny jsem se seznámil s novou zkratkou.
Přimělo mě to zamyslet se nad tím, jaký je rozdíl mezi akronymem a zkratkou?
Víte to? Musel jsem si to vyhledat. Akronym je nové slovo, které vznikne ze zkratky, zatímco zkratka je seznam písmen. Například USA je zkratka, ale NASA je akronym, protože se vyslovuje jako nové slovo. Ve skutečnosti NASA znamená "Národní úřad pro letectví a vesmír", ale nevyslovujte to "N", "A", "S", "A", ale NASA.
Zbytečný zábavný fakt na úvod, ale nevadí.
Zkratka, o které si dnes budeme povídat, se jmenuje "VUCA".
Zná ji někdo?
Já ji neznal ještě asi před dvěma týdny. Myslím, že jsem ji poprvé slyšel v podcastu o zakládání sborů, ale nejsem si jistý.
"VUCA" je zkratka pro "Volatility", "Uncertainty", "Complexity" a "Ambiguity", v angličtině samozřejmě, a popisuje vysokou dynamiku a rychlost změn dnešní doby.
- Volatilita: Rychlost a rozsah, v jakém se věci mění, jsou vysoké.
- Nejistota: Nejistota: Existuje vysoká míra nejistoty ohledně budoucích událostí a vývoje.
- Složitost: Svět je stále složitější a propojenější.
- Nejednoznačnost: Informace mohou být nejednoznačné a často existují různé výklady a pohledy.
Tato tvrzení myslím docela dobře popisují dnešní svět a v tom také spočívají výzvy pro nás křesťany a pro náš sbor a samozřejmě i pro nové vedení.
Do nové země...
Přesto si myslím, že příklad VUCA můžeme najít i v Bibli, alespoň částečně. Četl jsem z knihy Genesis 12,1-5; NLTyto doby jsou však dnes již z velké části pryč, zejména díky angažovanosti křesťanů, a pro dnešní kázání je toto téma nepodstatné.
Začíná nejistotou pro Abrama. Pravděpodobně bude zdatnější než dnešní průměrný pětasedmdesátník, protože podle Bible tehdy lidé v průměru ještě více zestárli než dnes, ale i tak je to plný dům toho, aby v tomto věku všechno opustil.
"Opusť svůj dům, své příbuzné a širší rodinu a jdi první. Já ti pak ukážu cestu."
Nejistější už to být nemůže.
Vždyť často ani nevíme, kam to všechno vede. Co nám přinese budoucnost? Co přinese rychlé tempo technologického rozvoje? Co způsobí klimatické změny? Jak nás jako sbor ovlivní společenské změny?
Asi před 20 lety jsem byl na základním kurzu teologie u metodistů a ti si liturgie a tradice váží mnohem více než my. Jeden z nich řekl, že lidé z jiných míst považují za skvělé, že postupy a symboly jsou ve všech metodistických sborech stejné. Člověk se v nich hned zorientuje.
Tak je tomu i v jiných sborech: Hlavní je, že vše zůstává při starém, tak krásně známé. Stejné písně jako před sto lety atd. V takových sborech je za moderní považována píseň jako "Děkuji za toto dobré ráno", která je dnes stará přes 60 let.
Funguje to ale i ve světě VUCA?
S Bohem
Abram byl na cestě do neznáma (Genesis 12,6-9; NL):
Zajímavé je, že hebrejské slovo "uctívat" může znamenat také "vzývat", takže jiný překlad (NEÜ) zde píše: "Uctívat":
Neví, kde a proč, ale přilnul k Bohu, a dokonce o něm svědčí před Kanaánci.
Hladomor
Co se děje dál? (Genesis 12,10)
To je obraz nestálosti. Dobře, z textu nemůžeme říci, jak rychle se to stalo, ale situace se zhoršila natolik, že Abram zbořil stany a přestěhoval se s celou svou rodinou do Egypta. Zda to bylo správné rozhodnutí, dnes nemůžeme posoudit. Rozsah hladomoru pravděpodobně nemohl ovlivnit, zřejmě už nezvládal situaci na místě, a tak se odstěhoval pryč, do bohatého Egypta, kde je jídlo vždycky.
Ale tak je to i s námi. Jaký je rozsah toho všeho? Bude v budoucnu dostatek peněz? Všechno je čím dál dražší. A ta válka! Přijde jednou i k nám? Rozsah změn může být děsivý. Jiní se bojí přistěhovalectví. Další by nejraději vrátili čas do 90. let. Tehdy bylo všechno jednodušší, alespoň v našich vzpomínkách.
A navíc se zdá, že tyto změny probíhají závratnou rychlostí.
Jak se vypořádat s nebezpečím
Abram vidí nebezpečí a činí rozhodnutí:
Mně osobně to nezní dobře. Upřímně řečeno, je to i trochu zbabělé a nemyslím si, že to promyslel až do konce.
Ale nikdy předtím v takové situaci nebyl a je to velmi komplikovaná situace.
Potřebuje jídlo, pro své lidi i pro sebe. Ale má strach. Egypťané byli zřejmě v situaci, kdy si mohli dělat, co chtěli. Zda byl jeho strach oprávněný, nebo to byly jen předsudky vůči Egypťanům, nevíme. Podle Bible Abram v Egyptě nikdy předtím nebyl a nyní se musí vypořádat s kulturou, která je mu cizí, a jak se má zachovat?
Když jsou věci složité, předsudky samozřejmě pomáhají, protože vedou k jednoduchým řešením.
To je dost často i náš případ. Když se věci příliš komplikují, hledáme jednoduchá vysvětlení.
Kam se tedy vydáme?
Ano, před více než čtyřmi tisíci lety nebyla rovnost tak daleko. Ale z jeho pohledu, který je ovšem podle dnešních měřítek poněkud narušený, se faraon zachoval spravedlivě. Dává Abramovi mnoho cenných darů pro jeho domnělou sestru.
Tato situace je nyní opravdu složitá, ale i přes toto absurdní rozhodnutí v nepřehledné situaci zasahuje Bůh. A tam je Bůh stejný tehdy jako dnes.
Je zajímavé, že se nikde nepíše, že by musel vrátit dary, a v další kapitole se popisuje, že Abram byl velmi bohatý.
Také si nejsem jistý, zda Abramův původní strach byl opodstatněný. Opravdu by ho faraon nechal zavraždit, kdyby nelhal? Mně se tak tento faraon nezdá, ale člověk to samozřejmě neví.
Bůh Abrama neopustil, i když jeho rozhodnutí bylo jistě sporné.
V Janově evangeliu 16,33; NL Ježíš Kristus říká:
V jiných překladech se píše "bojíte se", "budete utlačováni", "budou na vás tlačit" atd. Ale Ježíš přemohl svět.
A stejně jako u Abrama to platí nejen tehdy, když děláte všechno správně, ale i tehdy, když pod tlakem děláte neoptimální nebo dokonce špatná rozhodnutí. V Ježíši Kristu můžeme mít pokoj.
Oddělení
V další kapitole má Abram problém s luxusem. Se svým synovcem mají tolik hospodářských zvířat, že už nemohou zůstat spolu. Pro obě jejich stáda jednoduše nebylo dost místa. Elberfelderova bible to tak krásně překládá (Genesis 13,6; ELB):
Takový problém bych někdy chtěl mít ;-).
To ale vede k odloučení od synovce, které rozhodně nebylo tak velké. Abram se k tomu ale staví velmi klidně, a tak nechává rozhodnutí na Lotovi. To mi přijde velmi slušné.
Zajímavé je Lotovo rozhodování (Genesis 13,10-13; NL):
Zde se trochu projevuje výše zmíněná nejasnost ohledně této země, kterou si Lot vybírá. "Jako Hospodinova zahrada", to už je přívlastek. Lze pochopit, proč si Lot tuto zemi vybírá.
Má možnost volby a musí se rozhodnout nejen za sebe, ale za celou svou domácnost. A "jako Hospodinova zahrada" je jistě velmi lákavé.
Na druhou stranu obyvatelé Sodomy byli velmi zlí a těžce hřešili proti Bohu. Měl se od nich držet dál? Na druhou stranu nemusí žít ve městě, může dál bydlet ve stanech.
Víme, že Lot se do Sodomy přestěhoval a měl tam dům. Je o tom malá letmá zmínka v 1. Mojžíšově 14, když se popisuje válka mezi různými králi v oblasti (1 Moj 14,11.12; NL):
Domnívám se, že Lot proměnil svá stáda v peníze a zajistil si tak dobrý život s pěkným domem ve městě, protože jen tak si dokážu vysvětlit, že cizí vojáci zajali veškerý jeho majetek.
Cizí vojáci by mu sotva sebrali všechen dobytek. Uznávám, že je to trochu kombinace a spekulace, ale zdá se mi to velmi pravděpodobné.
Člověka to ale nutí přemýšlet, do jaké míry dává smysl výběr země, která byla jako Hospodinova zahrada.
Víme samozřejmě, že poté v Genesis 19 byla Sodoma zničena. Lot byl se svou ženou a dcerami zachráněn, i když Lotova žena útěk nepřežila. A zmizel i veškerý jeho majetek, což mimochodem vypovídá o tom, že na pozemcích za městem už neměl obrovská stáda.
Při zpětném pohledu je pro čtenáře Bible snadné hodnotit Lotovo rozhodnutí pro údolí Jordánu u Sodomy a Gomory negativně. Mimochodem, zpětně je vždy snadné hodnotit rozhodnutí.
Měl spoustu dobytka, velké hospodářství a země byla jako Hospodinova zahrada. To pro něj byla důležitá informace. Zda byli lidé v Sodomě zlí, ho zřejmě nezajímalo. Později pak zřejmě zjistil, že by raději žil ve městě, čímž se první informace stala nedůležitou a druhá informace, kterou zpočátku zřejmě nebral vážně, mu velmi zkomplikovala život.
Také se mi zdá obtížné přisuzovat zde Lotovi nějaké špatné motivy. Někdy má člověk tendenci přisuzovat takové špatné pohnutky někomu, komu se nějakým způsobem nedaří v životě. "Od začátku měl zcela špatné smýšlení".
Ale když je člověk uprostřed dění, musí dělat rozhodnutí a ta se mohou zpětně ukázat jako nepříznivá.
Cesta
V J 14,2-6; NL Ježíš Kristus používá obraz cesty:
Potřebujeme vědět, kam zásadně směřujeme, je to výhled na věčnost, který nesmíme nikdy ztratit.
Výraz "cesta" má v řečtině podobný dvojí význam jako v němčině, totiž na jedné straně pyhsickou cestu, po které se má chodit a cestovat, a na druhé straně cestu v přeneseném smyslu, po níž se člověk pohybuje například svým životem.
Ve Skutcích apoštolů je křesťanská víra často označována jako "cesta" (např. Sk 9,2). Jsme skrze Ježíše Krista a s ním na správné, věčné cestě do domu jeho Otce. A jsme s ním na cestě i zde na zemi, ve světě nejistých, rychle se měnících a komplikovaných okolností.
A k tomu nám pomáhá a vede nás Bible (Žalm 119, 105; NL):
Shrnutí
Shrnutí:
- Volatilita: Abram byl překvapen hladomorem takového rozsahu, že neviděl jinou možnost, než vše opět opustit. I my zažíváme krize a změny v měřítku, které nás často ohromí: Změny klimatu, války, inflace, rychlé tempo technologického rozvoje a ještě více.
- Nejistota: Abram musel opustit svůj známý svět a vydat se do neznáma. Ani my nevíme, co nás čeká, ale stejně jako Abram uctíval Boha a volal k němu na nových místech, můžeme i my udělat totéž.
- Složitost: Abram měl strach a učinil pochybné rozhodnutí ve složité situaci ve společnosti, která mu byla cizí. Přesto při něm Bůh stál a zachránil ho z této situace. Bůh je dnes stejný jako tehdy a i my mu můžeme důvěřovat, když se musíme rozhodovat.
- Nejednoznačnost: Lot měl o zemi v Sodomě různé informace a pohledy, které si špatně vyložil a rozhodl se špatně. To však můžeme posoudit až zpětně. Bůh ho přesto zachránil.
- My jsme na cestě: s Ježíšem na cestě do příbytků, které nám Bůh připravuje, a také zde na zemi, i když ne vždy vidíme, kam zde jdeme. Ale s Biblí jako lampou pro naše další kroky to může fungovat.