Úvod
Máte předsudky? Jak jste objektivní?
Lidé, a já se z toho v žádném případě nevyjímám, mají tendenci považovat se za objektivní a nezaujaté.
V USA byl na tuto otázku dotázán vzorek 600 lidí a 85 % z nich bylo přesvědčeno, že jsou méně zaujatí než průměrný Američan. Pouze jeden účastník se domníval, že je více zaujatý než průměr (viz https://de.wikipedia.org/wiki/Bias_blind_spot).
Trochu to připomíná německé řidiče, z nichž 85 % se považuje za nadprůměrné řidiče. To jsem kdysi někde četl. Samozřejmě je to stejně hloupé.
Pro toto přeceňování vlastní objektivity existuje dokonce vědecký termín:
V angličtině:
Slepá skvrna předsudků
"Bias" lze přeložit jako "předpojatost" a "blind spot" jako "slepá skvrna", podle slepé skvrny v našem oku.
V doslovném překladu to znamená "slepota zkreslení". Oficiální německý termín je "zkreslená slepota", ale to jaksi není tak jasné.
Podívejme se na biblický text (Matouš 7,1-5; Nový zákon):
Narovnejte stránky
Proč je ale tak špatné soudit nebo dokonce odsuzovat druhé? Jsem objektivní a nemám téměř žádné předsudky. A právě proto mám dobré předpoklady k tomu, abych posuzoval, co je na druhých špatně, nebo ne?
Rychle si uvědomíte, že tato přílišná sebedůvěra může vést k arogantnímu myšlení.
V Bibli se s tím setkáváme již v modlitbě farizeje (Lukáš 18,11): Děkuji ti, Bože, že nejsem jako ti ostatní lidé, všichni ti lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo tamten celník.
Tento farizeus si jistě myslel, že je ve všem nadprůměrný.
Myslím, že většinu lidí takové chování a myšlení spíše odpuzuje.
Ale znovu: Proč je "soudce" špatný?
Ale ne objektivně
Prvním aspektem je jistě to, že přece jen nejsme objektivní. Proto jsou vaše i mé soudy o druhých často nespravedlivé.
Přísloví 11,2 (SZ) to říká krásně:
Místo "arogance" můžete také přeložit "nadutost", "pýcha" nebo "povýšenost".
Pokud se považujete za obzvlášť objektivní ve smyslu "mám obzvlášť jasný názor", pak je to arogantní a nedopadne to dobře.
Objevuje se zde pojem "pokora" a já se domnívám, že tento pojem je pro křesťany velmi důležitý.
Potřebuji milost a odpuštění od Boha, mé znalosti jsou kusé, mnoho věcí prostě nevím a druhý člověk může mít také pravdu. Nevidím do některých souvislostí a možná nejsem dostatečně empatický, abych pochopil, proč ten druhý jedná tak, jak jedná. Často nemám dostatečně jasný pohled a s tímto pohledem chci dál procházet životem a učit se, abych získal skutečnou moudrost.
Jak můžete soudit lidi s tímto názorem? A přesto to dělám dost často.
Na vlastním těle
Často si uvědomíme, jak nesprávné může být takové posuzování, když jsme sami postiženi. Pokud máte pocit, že se s vámi zachází nespravedlivě, a to pravděpodobně někdy zažil každý, pak vás to může opravdu srazit na kolena.
Je to snad již realizace verše z dřívějška (Mt 7,2; SZ)?
Toto tvrzení se vztahuje k budoucnosti, ale často se to děje už tady. Zní to jako spravedlivé zúčtování: "stejnou měrou".
Jako kontrast k tomu se mi vybavuje výrok z modlitby Páně (Mt 6,12; LUT):
Nic se nesčítá. Když Boha poprosíte, všechny viny jsou odpuštěny, stejně jako my odpouštíme těm, kdo se provinili proti nám.
Žádný stejný metr, žádné posuzování viny druhých: Bůh nám odpouští a my si odpouštíme navzájem. Všechno.
Samozřejmě to není snadné a často to trvá dlouho a v závislosti na typu viny, např. zneužívání, se může stát, že usmíření nebo kontakt nebude možný. Ani v případě, že je vina trestněprávní povahy, není nutně možné vyhnout se státnímu zastupitelství, i když dotyčná osoba třeba odpustila.
Odpuštění neznamená zamést všechno pod koberec, jen jsem to chtěl krátce zmínit.
Nicméně to platí i pro nás křesťany:
Kromě toho
A můžete jít ještě dál.
V paralelním úryvku ze "soudcovského" textu je něco víc (Lk 6, 36-38; NEÜ):
Soucitný postoj člověka již do jisté míry chrání před odsuzováním.
A zde se opět objevuje opatření, ale v pozitivním smyslu. Nejedná se o počítání dluhů jednoho vůči druhému, ale spíše o výzvu ke svobodnému dávání. A to je také něco, co se podle mého názoru netýká jen budoucnosti, ale co dostaneme zpět i zde na zemi. "Budete zasypáni dobrými věcmi."
Ale nefunguje to, pokud je vzájemně kompenzujete. Předpokládám, že vzájemné vyrovnávání je vždycky špatný nápad.
Musí se vyndat rozdělovač?
Vraťme se k té třísce: musí ven, je to nepříjemné. To vidím.
Co je to rozdělovač?
Příběh o tom: U jednoho našeho přítele byl na návštěvě známý, který tam byl několik dní na návštěvě. Zatím to bylo dobré, už to tak dělali předtím a bylo to fajn.
Přítel musel jednoho dne do práce a jeho známá zůstala ten den v bytě sama. Známá se podívala na kamarádčin stůl a zjistila, že není dokonale uspořádaný. Přerovnala proto obsah zásuvek v psacím stole tak, aby se v něm pak naše známá lépe orientovala a mohla u svého stolu lépe pracovat.
Uviděla takříkajíc třísku, kterou vytáhla.
Nadšení z výsledku bylo velmi omezené, protože nový řád našemu příteli nevyhovoval.
Pro takové chování bych zvolil slovo "zneužívající".
V cestě byl zřejmě trám.
Ale můžete to říct takhle? (Matouš 7,3)
Je možné vidět mříže v ostatních, když máte sami před hlavou obrovské prkno?
"Takže ten druhý to vidí úplně špatně. Je to zřejmé." Možná jsem tak zahleděný do své bubliny, tak zaujatý, že se mylně domnívám, že ostatní mají trám v oku.
Podle Ježíše Krista se zdá, že lidé přehlížejí břevno ve vlastním oku. Jak to ale můžete změnit?
To nás přivádí zpět k již popsané pokoře: potřebuji milost a odpuštění od Boha, mé znalosti jsou kusé, mnoho věcí prostě nevím a druhý člověk může mít také pravdu.
Při tomto postoji bych si mohl všimnout trámu (starý vtip: s rukama za ušima). Prkno je pravděpodobně na hraně. (Matouš 7,3)
"Nehýbejte se! Ukážu ti, jak se to dělá. Beze mě se té třísky nezbavíš!"
Myslím, že ve většině případů poznáte, že máte v oku třísku. Protože to štípe. Jednou jsem měl v oku kovovou třísku, kterou mi musel odstranit oční lékař. To bylo dost děsivé.
Chovejme se k sobě navzájem milosrdně, možná se i podělíme o třísky, kterých si sami všimneme.
No, a my všichni nechceme být pokrytci. Modleme se jeden za druhého, abychom dokázali rozpoznat trámy ve svých očích a odhodit je stranou.
Posledním obrazem, o kterém bych se rád zmínil, je tzv. zrcadlový test, který se používá ke zjištění, zda se zvířata poznávají v zrcadle. Provádí se tak, že na zvíře umístíte značku, např. barevnou skvrnu, aniž by si toho zvíře všimlo. A pokud zvíře tuto značku v zrcadle uvidí a poté ji chce ze sebe odstranit, pak testem prošlo.
To může být pro nás obrazem. Jsme připraveni vidět se takoví, jací jsme, se všemi svými vadami a také s nesčetnými paprsky, které nám neustále létají do očí?
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul:
- Většina lidí si zřejmě myslí, že jsou objektivnější a nezaujatější než průměr, což je pravděpodobně omyl . Většina lidí pravděpodobně trpí "slepou skvrnou zaujatosti".
- Bible varuje před odsuzováním .
- Nejsme tak objektivní, jak si představujeme. Když pochopíme, že potřebujeme odpuštění a že naše poznání je pouze dílčí, uvědomíme si, že posuzování není na místě.
- Často si uvědomíme, jak špatné může být odsuzování, až když ho sami zažijeme. Místo abychom soudili, musíme si navzájem odpouštět.
- A když to velkoryse překročíme, jsme zasypáni překypujícím množstvím dobra.
- Často si myslíme, že vidíme "trám" v oku druhého člověka, zatímco svůj vlastní "trám" přehlížíme, což může vést i k urážlivému chování.
- U druhých můžeme vidět i falešné trámy.
- Teprve když si uvědomíme, že potřebujeme milost a odpuštění od Boha a že naše poznání je kusé, máme šanci všimnout si vlastního trámu a zbavit se ho. Jsme na to připraveni?