Úvod
Tři týdny jsme se v bohoslužbě zabývali tématem "pokoj":
- Mír s Bohem
- Mír se sousedem
- Mír se sebou samým
Tato tři témata spolu nějak souvisejí. Pokud jste si vědomi toho, že Bůh odpustil vaše hříchy, pokud jste to skutečně pochopili a zvnitřnili, pak jste také mnohem laskavější ke svým bližním a jste mnohem ochotnější odpouštět, což podporuje mír s bližními.
A pokud si uvědomíte, že jste jen člověk, který čas od času dělá chyby, dokonce i hloupé chyby, a víte, že jste stále milováni, pak jste mnohem smířenější sami se sebou a dokážete se mnohem lépe vyrovnat s vlastními nedostatky.
A vy jste přirozeně mnohem shovívavější k nedostatkům svých bližních.
Možná lze tyto tři body dokonce považovat za vzájemně navazující:
- Pokoj s Bohem jako předpoklad pokoje se sebou samým.
- Mír se sebou samým jako předpoklad míru s bližním
- Mír s bližním jako předpoklad pro společenství, společnost, ve které stojí za to žít, pro politický mír a mnoho dalšího.
Dnešním tématem je: chování, které vede k míru.
Myslím, že většinou myslíme na opak. Chování, které vede k neshodám.
Kdysi jsem měl v práci kolegu, který se v rekordně krátkém čase stal všude neoblíbeným, což také vyvolalo nepokoje. Ani nevím, jestli to dělal schválně, ale stížnosti se hromadily.
Vždycky mi připomínal malého Římana z knihy Asterix "Spor o Asterixe". Ve škole jsem měl latinu, a proto jsem musel číst Asterixe, abych si samozřejmě podpořil školní vzdělání.
Tento malý Říman byl agentem, který měl za úkol zasévat neshody mezi Galy. Stačilo, aby byl přítomen a lidé se začali hádat. V této knize o Asterixovi byly bubliny s řečí během takových hádek vždy podbarveny zeleně, takže bylo snadné sledovat vývoj sporu.
Srovnání s mým bývalým kolegou z práce tak úplně nesedí, protože ten proti sobě spíš poštval ostatní, ale v obou případech to šlo tak nějak samo.
S chováním, které vede k neshodám, se setkáváme od samého počátku i v Bibli. Začíná to v rajské zahradě. Žena pokouší muže, aby snědl zakázané ovoce, muž obviňuje ženu i Boha a to vede k životu, který se nemusí nutně vyznačovat mírem.
V Genesis 1,16b říká Bůh ženě:
Hebrejské slovo "touha" zde ve skutečnosti znamená snahu někoho vlastnit. "Touha" nebo "touha", jak je nazývána v jiných překladech, je poněkud dvojznačná. Mohlo by se chápat také jako zbožňování, ale jde o víc. Žena chce muže vlastnit pro sebe a muž chce nad ženou vládnout. Nesoulad je zde již v zárodku vztahu.
Láska vlastně znamená chtít pro druhého člověka to nejlepší, ale to se neslučuje s vlastnictvím nebo dominancí.
Vlastnit a vládnout zní spíše jako být proti sobě než být spolu, jako nesoulad nebo vítězný mír. Nejsilnější vítězí.
Pokud však jeden druhého miluje a chce pro něj to nejlepší, budou pro sebe také tím nejlepším a do vztahu se vrátí živý mír.
A věřím, že mír obecně je pro nás posláním; tyto tři úrovně míru - mír s Bohem, mír se sebou samým a mír s bližním - jsou pro nás posláním.
Nyní bych se chtěl podívat na dvě roviny, v nichž jde o pokoj a svár, a rád bych použil několik příkladů z Bible.
Začněme s
Věcné otázky
To se stále zdá být relativně bezproblémové, protože můžete objektivně rozhodnout, co je dobré a co ne. Jak se ale vypořádáte s odlišnými názory a kritikou?
Četl jsem z knihy Exodus 18,13-27; SZ, kde Mojžíše navštívil jeho tchán Jetro. Strávili spolu předchozí den. Mojžíš jim vyprávěl, co s Bohem zažili, a Jetro z toho měl radost.
Tento přístup považuji za velmi poučný. Jethro se ptá, chce porozumět postupu, než ho posoudí a dá radu. Žádá vysvětlení, co Mojžíš dělá a proč to dělá.
A po vysvětlení se odváží tento přístup posoudit. "Neodvádíte příliš dobrou práci."
Zde můžete reagovat jinak. Vždycky jsme to dělali takhle, jiný způsob neexistuje. Jste tu jeden den a myslíte si, že to umíte lépe?
Mojžíš se ve své službě tak dlouho opravdu vyčerpával a pak někdo přijde a řekne, že je to špatně?
O Mojžíšovi víme, že to byl velmi skromný a pokorný člověk (Numeri 12,3). I nadále naslouchá. A Jetrova rada je velmi rozumná. Mojžíšovi se uleví, zapojí se více lidí. Vedení lidu se mění z one-man show v týmový úkol. Každodenní život se stává efektivnějším a lepším.
Mojžíš proto musí převzít jiné úkoly. Musí se naučit delegovat, musí se naučit důvěřovat lidem, rozvíjet je a umět je hodnotit. Jak poznáte, zda je někdo schopný a spolehlivý?
Na Jitrově návrhu mi také připadá velmi pozoruhodná vedlejší věta "pokud ti Bůh přikáže". Jitro si je také vědom toho, že moudrost nejedl po lžících. Jakkoli je návrh v jeho očích a myslím, že i v našich, dobrý, může se také mýlit a je si toho vědom. Možná měl Bůh přece jen na mysli něco jiného.
Víte, jak to chodí. Někdo má skvělý nápad a pak je úplně uražený, když to ten druhý pořád nechápe.
Pokora je vždy na místě, pokud jde o otázky, jako je výběr správných struktur, správné provedení úkolu apod. Člověk zvenčí může mít správné nápady, ale nemusí. Člověk zvenčí může, ale také nemusí mít správné nápady, jak se posunout vpřed.
Tato pokora, vědomí, že druhý člověk může mít lepší pohled na věc, zajišťuje klid v dobách možná nezbytných změn. Druhá osoba může mít pravdu.
V čistě věcných otázkách, jako jsou organizační otázky nebo technické otázky, jsou různé názory a nápady a způsoby jejich řešení jedna věc.
Složitější je to, když jde o etické otázky nebo otázky víry. V takových případech je objektivita obtížnější.
Příklad je ze Skutků 10 a 11.
Pro vysvětlení následující události je důležité vědět, že Židé se v té době nesměli stýkat s nežidy kvůli náboženským předpisům, např. bylo zakázáno společně jíst.
Tento názor nám připadá poněkud zvláštní, zejména proto, že sami nejsme Židé. Židé to však tehdy chápali a považovali to za správné.
Apoštol Petr to zpočátku také tak viděl, ale Bůh mu skrze zkušenost ukázal, že takto uvažovat není správné. Měl vidění, v němž mu byla ukázána zvířata, která Židé nesměli jíst, a v tomto vidění mu Bůh přikázal, aby tato zvířata jedl. To se stalo třikrát. Pak pro něj přišli poslové od Kornélia Římského a Bůh Petrovi přikázal, aby šel s těmito Římany.
A v domě těchto Římanů Petr nyní pochopil, o co jde (Sk 10, 34-35; SZ):
Tito Římané pak přijímají Ducha svatého a jsou pokřtěni.
To vyvolává neshody mezi židovskými křesťany.
Sk 11, 1-3; SZ
Pro stručné vysvětlení: zastánci obřízky jsou samozřejmě jiným výrazem pro Židy (některé překlady to také přímo říkají) a neobřezaní jsou nežidé.
Jak Petr na tato obvinění reaguje?
V některých jiných překladech se píše "Petr pak přesně oznámil, co se stalo".
Myslím, že tato první formulace je skvělá. Je to pozitivní debata. Fakta a argumenty jsou rozebrány a prezentovány tak, aby je druhá osoba mohla pochopit.
Věnujete čas vysvětlování a přesvědčování ostatních.
Petr mohl říci: Hej, cestoval jsem s Ježíšem, co chceš?
To nedělá. Podrobně popisuje své vidění, setkání s Římany a to, jak tito Římané přijali Ducha svatého.
Petr je přesvědčil fakty a svou důvěryhodností. Nyní byli všichni klidní, že Ježíše mohou poznat i nežidé.
Podobnou situaci najdeme dále ve Skutcích apoštolů, v 15. kapitole:
Poté proběhne diskuse a jsou prezentovány různé úhly pohledu. Petr vypráví o svých zkušenostech s Římany kolem Kornélia a Pavel s Barnabášem referují o nesčetných obráceních nežidů.
Nakonec to skončí velmi pragmatickým rozhodnutím.
Shrnuje to starší církve Jakub:
Podařilo se nám dohodnout řešení. A to byla těžká otázka. Na jedné straně byly tyto čtyři body dány tím, že v každém městě byli Židé a oni je chtěli získat na svou stranu. A tyto body byly ve Starém zákoně předepsány i pro nežidy, kteří chtěli žít mezi Židy v Izraeli (3. Mojžíšova 17,18); ani pro tyto lidi nebyla v té době předepsána obřízka. A tak to Židy, kteří Ježíše ještě neznali, příliš neodradilo. Bylo to tedy velmi pragmatické řešení, které vedlo k míru.
Chování / vztah
Po věcných otázkách přichází na řadu chování. To je o něco složitější. V Bibli najdeme mnoho proroků, kteří odsuzovali chování svých krajanů. Lidé takové lidi obvykle nemají rádi.
A tito proroci byli pronásledováni, vyháněni a někdy i vražděni.
Jan Křtitel, který veřejně kritizoval vládce Heroda Antipu za jeho životní styl, byl také uvězněn a později zavražděn (Mt 14).
Ale to už nikdo nedělá. Kdo by Schröderovi vyčítal jeho pět manželek?
Ale pojďme se trochu uskromnit. Jaké to je, když někdo jiný kritizuje mé chování?
Přístup najdeme v Matoušovi 18,15-17; NZ:
Myslím, že se jedná spíše o zjevně špatné chování. Už formulace "konfrontovat ho" tomu nasvědčuje.
Ale také v případě chování v šedé zóně, nebo pokud si myslíte, že si tímto chováním škodí, můžete alespoň částečně použít V.15, rozhovor v soukromí.
Jak se vám daří kritizovat toho druhého, ale přitom si zachovat skutečný mír?
Stejně jako Petr, jak už bylo zmíněno, ospravedlňoval své chování tím, že se s ostatními střetával po kouskách, mohli bychom se i my snažit ospravedlnit to, co chválíme a co kritizujeme. K tomu však potřebujeme také pochopit, proč se druhý člověk chová tak, jak se chová. Musíte se pokusit podívat se očima druhého člověka.
Samozřejmě ale musíte být připraveni na to, že budete kritizováni i vy.
Nespočet odkazů na toto téma najdeme také v Příslovích, např. Přísloví 12,1; NZ:
Podle Elberfelderovy bible lze slovo "napomenutí" přeložit také jako "pokárání". Když něco takového čtu, připadám si dost hloupě.
A samozřejmě tón tvoří hudbu (Přísloví 15,1; NZ):
nebo Přísloví 15, 4; NL:
Pokud jde o naše chování, nemůžeme se dostat dál s čistě objektivním pohledem; jde o soucit, porozumění a vztah.
Krásně je to formulováno v listu Galaťanům 6, 1.2; Nový zákon:
"Porozumění" nakonec znamená pochopit druhého člověka, vidět ho jeho očima.
A vždycky si musíte pohlídat příběh s trámem a třískou ;-)
Pak si snad budeme moci v klidu vynadat.
Falešný mír
Pro úplnost bych rád upozornil, že může existovat i falešný mír. Nemám vlastně na mysli konkrétní situaci, ale nějak to k ní patří.
V Bibli je příběh, v němž jeden prorok vyvolal potíže.
Je to jeden z mých nejoblíbenějších biblických příběhů:
Dva spojenečtí králové chtěli válčit (1 Kr 22,10-23):
Je hezké, když se všichni shodnou. Žádné konflikty, žádné neshody, všichni táhnou za jeden provaz. Ale tento prorok Micheáš to bohužel kazil.
Možná si myslíte, že to byl blázen, ale měl pravdu. Dopadlo to přesně tak, jak Micah předpověděl.
Domnívám se, že jeden potížista většinou nemá pravdu, alespoň podle mých zkušeností, ale stát se to může a v tomto případě potížista rozbouřil špatnou pohodu.
Jste připraveni zamyslet se nad svým vlastním chováním a myšlením? I když patříte k většině, měla by vám být vzorem pokora podobná Mojžíšově, kterou jsem popsal dříve. Druhý člověk může mít pravdu.
To byl jen zvláštní případ, který jsem přidal pro úplnost.
Souhrn
Dojdu až na konec:
- V posledních týdnech jsme se věnovali tématu míru a věřím, že tato témata na sebe navazují:
- Pokoj s Bohem jako předpoklad pokoje se sebou samým.
- Mír se sebou samým jako předpoklad míru s bližním
- Mír s bližním jako předpoklad pro společenství, společnost, ve které stojí za to žít, pro politický mír a mnoho dalšího.
- Neshody jsou bohužel naším stálým společníkem (začaly už v prvním manželství v dějinách lidstva), a proto se musíme naučit vytvářet mír svým chováním.
- Když se názory liší nebo je kritika oprávněná, pokora pomáhá najít nejlepší řešení v míru. Možná má druhý člověk pravdu, stojí za to se nad tím zamyslet. A Jitrův návrh na restrukturalizaci byl opravdu dobrý.
- Poté jsme se věnovali dvěma případům týkajícím se otázek víry. Objektivní diskuse, braní ostatních vážně a konstruktivní debata vedly k dobrému výsledku v podobě míru.
- A pak jsme také přemýšleli o tom, jak se vypořádat s kritikou, a to jak jako kritizovaný, tak jako kritizující. Důležitá je ochota učit se, přátelský tón a také pochopení pro druhého člověka, snaha vidět ho jeho očima. A nezapomeňte na třísku a trám.
- A ve vzácných případech je mír falešným mírem a potížista má pravdu.