Bezpečí v bouři

Úvod

Existují různé bouřky, se silným větrem, který vane vždy z jednoho směru, nebo s proměnlivým větrem. Existují suché bouřky, deštivé bouřky, sněhové bouře a myslím, že všichni jsme zažili různé bouřky.

V dětství jsem dokonce zažil velmi malé tornádo.

Bouřky obvykle nemáme rádi, nanejvýš nám přijde příjemné, když jsme někde uvnitř a bouřka je venku.

Vzpomněl jsem si také na příběh ze Struwelpetera, který jsem v dětství často četl, příběh o létajícím Robertovi, který začíná takto:

V tomto příběhu však Robert přesto vyrazí ven a je zachycen větrem, nesen vzduchem a odnesen pryč.

Dnes byste dětem něco takového asi nečetli, protože jsou venku spíš málo než moc, ale já si dodnes pamatuji, jak jsem se jako malý kluk několikrát za silného větru podíval na oblohu, jestli někde neletí Robert.

U některých bouří, u velkých tropických cyklón - tzv. hurikánů - se ve středu nachází relativně bezvětrná oblast, tzv. oko.
Toto oko je velmi zrádné, protože hurikán se pohybuje jako celek a nejsilnější rychlost větru je na okraji oka.

V minulosti si lidé, kteří se ocitli na okraji bouře, často mysleli, že bouře skončila, a tak opustili svůj bezpečný úkryt, ale bouře se pak vrátila se vší silou.

Pojďme k

Význam bouře

Matouš 14, 24; Nový zákon

Tato bouře v našem biblickém textu má pro nás dnes přirozeně symbolický význam.

Znamená okolnosti, které nemůžeme ovlivnit a které nás ohrožují nebo které považujeme za hrozivé.

Jaké okolnosti nás ohrožují, co nemůžeme ovlivnit, kde ztrácíme kontrolu, co nemáme pod kontrolou, co nás děsí?

Možná je to nemoc, která se stala chronickou, nebo prostě stáří, kdy si uvědomíte, že jste stále více omezeni v pohybu.

Nebo jsme se stali nezaměstnanými či nám hrozí nezaměstnanost a už nejsme nejmladší a starší lidé se tak snadno nezaměstnají.
Nebo pracujeme v zaměstnání, o které už není zájem, a uvědomíme si to.

Možná jsme jen zahořkli nad svým životem a truchlíme nad promarněnými příležitostmi, které se už nikdy nebudou opakovat.

Nebo nás zklamou přátelé a příbuzní. Tak dlouho se věnujete lidem, staráte se o ně, jste tu pro ně a zdá se, že se vám nic nevrací, a pak jste možná i osamělí.

Je mnoho takových bouří, které nás děsí, které téměř převracejí naši loď života.

Jako křesťané bychom nejraději žili v oku bouře a aby se bouře vždy pohybovala tak, že budeme vždy uprostřed klidného oka.

Pak vidíme kolem sebe, jak se nevěřící točí kolem nás, a voláme na ně: Všichni nevěřící se na nás obracejí: "Pojďte k Ježíši, pak budete i vy tady v oku bouře a budete mít klid a mír a všechno bude v pořádku.

Bohužel však neplatí, že bychom vždy žili v oku bouří našeho života.

Je samozřejmě správné ukazovat druhým na Ježíše Krista, ale nám se může stát totéž, co učedníkům, totiž že se naše životní loďka už třese a hrozí, že se potopí.

Těmto bouřím se nelze vždy vyhnout.

Nemůžeme vždy sedět v útulném křesťanském salónku při každé bouřce, jak to měl dělat létající Robert ze Struwelpetru.

Většinu bouřek nemůžeme ovlivnit a někdy - než se nadějeme - pocítíme silný protivítr a musíme se s ním vypořádat.

Název tohoto impulsu však není "Pád v bouři", ale "Bezpečí v bouři" a my můžeme.

Bezpečí v Ježíši

mají.

Již jsme si uvědomili, že toto zabezpečení neznamená, že už nebudou žádné bouře.

A také si uvědomujeme, že společenství učedníků zde nestačí.

Je dobře, že jsou učedníci v této bouři spolu a mohou si navzájem pomáhat. Kdyby byl člověk v takové bouři sám, bylo by to jistě hrozné.

Stejně tak máme společenství, kde se můžeme vzájemně podporovat a pomáhat si, protože nejsme sami.

Společenství lidí však nestačí k tomu, aby přečkalo různé životní bouře. Všichni jsme jistě zažili situace, kdy nám nikdo jiný nedokázal pomoci.

Proto církev, která se vnímápouze jako společenství lidí, nestačí.

Potřebujeme Ježíše Krista a on přichází sem přes vodu k učedníkům.

A to je první útěcha:

Žádné bouře ani okolnosti nemohou zabránit tomu, aby k nám Ježíš Kristus přišel, když ho potřebujeme.
Dokonce může chodit po vodě.

Někdy to může být i děsivé:

"Nemusíme se bát", ani jeho, ani bouře; věřím, že je to lekce, kterou se musíme učit po celý život.

Ježíš se stará o to, aby se naše životní loďka nepotopila.

To neznamená, že budeme proplouvat bouřemi svého života ve skleněném zvonu, ale loď učedníků bude jistě druhý den na některých místech potřebovat opravu.

Některé díly byly příliš poškozené, aby vydržely bouři, a nyní se zcela rozbily. Jiná část byla možná již příliš stará a ztrouchnivělá a pak se při bouři zlomila.

A co náš záchranný člun?

Skládá se naše víra z rozbitých prvků, z vlastnoručně vytvořených obrazů Boha a etiky, které jsme si sami upletli?

Nebo se pravidelně zkoumáme pomocí Bible, kázání a pobožností, abychom mohli napravit porušené části svého života?

Je naše víra živá a svěží, nebo žijeme víru jen ze vzpomínek na doby možná dávno minulé?

Taková bouře může rychle odhalit, jak živá a opravdová je naše víra, což je pravděpodobně důvod, proč Bůh dopouští tolik bouří v našem životě, abychom si sami uvědomili, jak je to s naší vírou.

Nevím, proč někteří lidé musí snášet velmi silné bouře a jiní méně silné, vím jen, že Bůh nedělá chyby. A rozhodně není správné ptát se, proč já a proč někdo jiný ne, to může vést jen k zahořklosti, ale je správné v bouři volat:

Pane Ježíši, pomoz mi.

A Ježíš Kristus je tam:

"Neboj se!" vykřikl. "To jsem já. Nemusíš se bát."