Pomsta

O pomstě obecně

Žalm 94, 1-7;

Tyto první verše jsou o pomstě a já bych se s vámi rád zamyslel nad pojmem "pomsta".

Lidé si to často příliš usnadňují a smetou problém ze stolu větou typu: "Neměli byste se mstít, ale odpouštět." Vždyť je to tak. stranou.
Pojďme se však nad tím společně zamyslet.

Především je vidět, že pomsta má něco do sebe.
V mnoha filmech se padouchovi na konci dostane spravedlivého trestu. Je zmlácen nebo zabit a diváci (vnitřně) nadšeně křičí: "Ano, dejte mu to!".
Tento dějový motiv se objevuje v tolika filmech, že lze usoudit, že diváci by něco takového rádi viděli.

Ve většině případů je pak padouch vykreslen jako tak zlý, že si divák může jen stěží přát něco jiného, než aby za své zlé skutky nakonec zaplatil.
Diváci se pak dožadují "pomsty" za každý zlý čin padoucha ve filmu.

Ale i když si každý den v novinách nebo ve zprávách přečtete, že byl zatčen nějaký zkorumpovaný nebo zločinný politik, nemůžete se vždy ubránit jisté radosti.

A dokonce i u některých lidí, které v životě potkáváme, máme někdy myšlenky na pomstu. Ach, kdybychom tak mohli... někdy také: Ach, kdyby jen...

Rčení "pomsta je sladká" se zdá být v myslích většiny lidí pravdivé.
Ale proč tomu tak je?

Je to jen kulturní záležitost, jako je krevní msta, která v některých oblastech stále existuje?
Jinými slovy: například mě nějaký známý nebo soused otravuje nebo mi ubližuje a já s tím nemohu nic dělat. Ale v určitém okamžiku je věc vyřízena.

Co bych získal, kdyby se tomuto příteli nebo sousedovi něco stalo nebo kdybych ho obtěžoval či mu ublížil?
To, co se stalo tehdy, by se stalo stejně a nic by se nezměnilo.
Pomsta má málokdy něco společného s tím, aby se nějak nahradila hmotná škoda, často se provádí jen kvůli pomstě; chcete se tomu druhému nějak pomstít.

Proč? Odkud se bere touha po pomstě? Jaké jsou její motivy?

Nejprve se můžeme podívat na motivy našeho žalmisty.

Byli tedy lidé (v. 4), kteří mluvili drze. Žalmistovi můžeme dobře rozumět, že? U takových drzých typů by se chtělo .... no, to není správné, ale i tady můžeme nějak pochopit žalmistovy myšlenky na pomstu.

Ale je toho víc: terorizují Boží lid - včetně žalmistových krajanů - a co hůř, kořistí z bezmocných: vdov, sirotků a cizinců.
A to vás může opravdu rozčílit.

I v dnešní době se v lidech při takových přestupcích, zejména při zneužívání dětí, vaří krev a někdy dokonce volají po trestu smrti a mstivé spravedlnosti.
Dá se to pochopit, zejména pokud sami máte děti. Opravdu nevím, jak bych reagoval, kdyby někdo něco provedl mým dětem.

Když se podíváte na příklady, uvědomíte si, že existují různé typy a motivy pomsty. Ze žalmu, který jsme četli, vyplývají dva body:

1. Pachatel by měl
za své činy pykat. Každý člověk má nějakým způsobem smysl pro spravedlnost, který mu říká, že ten, kdo páchá zlo, za něj musí zaplatit.
V žalmu, který jsme četli výše, je to uvedeno ve 2. verši.
2. Tím, že se
pachatel
3. pomstí
, mají být odstraněny i existující nespravedlnosti. O tom se píše ve v. 3.4.

Tyto dva body znějí pozitivně a rozumně.

Ale... Je to sladká pomsta?

Myšlenky na pomstu málokdy souvisejí s rozumem a logikou, ale obvykle jsou způsobeny zraněnou pýchou, žárlivostí, závistí nebo fanatismem.

Zraněná pýcha nebo žárlivost je odvěký motiv, který je často popisován v literatuře. Například muž si vybere jednu ženu a odmítne jinou, která se mu pak v určitém okamžiku pomstí, nebo naopak žena si vybere jednoho muže a odmítne jiného, nebo někdo podvede svého partnera - příkladů je nespočet.

To je také popsáno v Příslovích (Přísloví 6,32-35):

Text neříká, že chování podvedené osoby, tj. osoby, která se mstí, je správné, ale podvedená osoba se tak často chová. Pak už nechce uvažovat logicky a racionálně, usiluje pouze o pomstu.

Lze to považovat za pozitivní nebo dokonce spravedlivou pomstu? Myslím, že ne, ale samozřejmě cizoložství, které je zde popsáno, je stejně závažný hřích.

Nebo jednodušší příklad: jeden z nás druhého okrade a druhý čeká na příležitost, aby se mu pomstil.

Má na to právo, jak někdy slýcháme?

Někdy se stává, že se jedna osoba cítí okradena a druhá si to neuvědomuje. To je pak ještě obtížnější.

Pak je tu pomsta z fanatismu, např. když muslimy, kteří konvertují k Ježíši, zabíjejí jejich krajané, jak se to často děje v tak umírněné Saúdské Arábii.
Rozhodnutí nebo určitý způsob života je vnímán jako útok proti vlastní víře a pak dochází k pomstě.

Saul nedělal nic jiného, než se obrátil k Ježíši (Skutky 8,3):

Lidé nikomu nic neudělali, ale to, co říkali a žili, vyvolávalo ve vyšších kruzích pocit, že jsou napadáni, a fanatičtí a ochotní pomocníci byli připraveni udělat špinavou práci.

Ještě jednou si to shrňme:
Dalšími motivy pomsty jsou zraněná pýcha, žárlivost, závist nebo fanatismus.
A i když chceme některé myšlenky na pomstu vysvětlit pozitivně, musíme uznat, že v našem životě 99 % myšlenek na pomstu ve skutečnosti pramení z těchto špatných motivů.

Vyrovnávání se s myšlenkami na pomstu

Jak se v životě vyrovnáváme s myšlenkami na pomstu?

Odpuštění

Odpuštění je jistě klíčové; zmínil jsem se o něm na začátku. Nechci si to příliš usnadňovat, ale odpuštění zůstává velmi důležitým bodem.

Když mám myšlenky na pomstu, mám před sebou jen vinu toho druhého a mám dost vlastní viny.

Verš z modlitby Páně, Matouš 6,12, říká vše:

O několik veršů dále jde Ježíš ještě dál (v. 14-15):

Je to docela jednoduché, že?
Je snadné odpustit, když nám ten druhý něco omylem provedl.
Hej, to se může stát.

Ale co lidé, kteří nám ubližují z tvrdohlavosti nebo dokonce úmyslně?

Můžeme jim také odpustit? Je to těžká a důležitá lekce, kterou si každý musí osvojit osobně. Bez ohledu na to, jak často slyšíte "musíš tomu druhému odpustit", pokud se vás to osobně týká, musíte se to naučit sami.

Přidat

Myšlenky na pomstu jsou v našem životě často spojeny se záští; nezapomínáme na to, co nám druhý člověk udělal.

Někteří lidé žijí jen pro svou pomstu. Ve filmech, které se tímto tématem zabývají, se čas od času objevuje věta "Jen myšlenka na pomstu mě udržovala naživu".

I když jsou situace ve filmech často přehnané nebo jednostranné, filmy jsou úspěšné především tehdy, když ukazují to, co by diváci chtěli vidět.

A když pak osamělý kovboj stráví svůj život na cestě po Západě, aby našel vrahy svého přítele, všichni diváci jdou s ním, a i kdybyste neměli zavražděného přítele, stejně byste našli dost důvodů, proč se nějak pomstít nejrůznějším lidem, kteří se k vám podle vás chovali špatně.

Myšlenky na pomstu vás mohou skutečně uchvátit. Někdy si pomstu v duchu dlouze představujete.
Je to jako droga. I když je to břemeno, které svazuje vaše myšlenky, věříte, že se budete cítit dobře a svobodně, jakmile se pomstíte, a neuvědomujete si, že se všechno točí kolem této pomsty.

Jedinou možností je zbavit se pomsty. Ale jak?

Věříme, že Bůh je spravedlivý? Pak bude bojovat za naši věc a my už se o ni nebudeme muset starat, že?

Římanům 12,17-21 říká:

To není vůbec snadné. Můžete být rádi, hehehe, ať žhavé uhlíky opravdu hoří, ale shrnutí tohoto textu je: