Úvod
Nedávno jsem se v článku v časopise "Geo" dozvěděl nové cizí slovo.
Ví někdo, co to je? (Čekat na zpětnou vazbu)
No, tak to jsem nebyl sám, kdo měl tuhle mezeru ve vzdělání ;-)
Pygmalionský efekt je psychologický jev, při kterém má očekávané hodnocení studenta takový vliv na jeho výkon, že se potvrdí.
Příklad:
V roce 1965 zkoumali američtí psychologové interakce mezi učiteli a žáky v rámci terénního experimentu na základní škole. Byly zde tři třídní vlaky pro rychlé, středně rychlé a pomalé žáky; to je v USA zcela běžné.
Učitelé byli přesvědčeni, že k posouzení výkonnostního potenciálu dětí bude použit vědecký test. Učitelům bylo řečeno, že tento test určí 20 % žáků ve třídě, kteří jsou na pokraji vývojového vzestupu. Od těchto žáků s výkvětem či spurtem se dalo očekávat, že v následujícím školním roce budou vykazovat zvláštní zlepšení výkonu. Ve skutečnosti bylo těchto 20 % žáků vybráno zcela náhodně losem, ale bez vědomí učitelů.
V testu, který byl proveden, bylo změřeno IQ, inteligenční kvocient, a osm měsíců po tomto prvním testu bylo IQ všech žáků změřeno znovu. U těchto 20 % žáků, kteří byli vylosováni jako "výkvět", byl nárůst IQ výrazně vyšší než u ostatních.
O tomto údajném potenciálu věděli pouze učitelé, takže faktické zvýšení výkonu muselo být částečně vyvoláno očekáváním učitelů.
Kromě toho se IQ nejvíce zvýšilo u dětí, které měly obzvláště atraktivní vzhled. Bylo také patrné, že charakter tzv. výkvětu byl učiteli hodnocen pozitivněji.
Tento experiment, jeho metody atd. byly ze strany jiných vědců oprávněně kritizovány, ale podobné experimenty bylo možné po mnoho let znovu a znovu reprodukovat, alespoň částečně. Nějak to nahání husí kůži.
Předchůdcem právě popsaného experimentu je laboratorní pokus z roku 1963, kdy měli studenti za úkol najít krysám cestu bludištěm. Všechny krysy byly geneticky ze stejného kmene, ale polovině studentů bylo řečeno, že krysy byly speciálně vyšlechtěny pro inteligenci, a druhé polovině bylo řečeno, že kmen krys je obzvláště hloupý.
Údajně chytré krysy si ve skutečnosti vedly lépe při procházení bludišť. Studenti experimentátoři nějakým způsobem ovlivnili výkon pokusných krys.
Tyto účinky existují i v negativní podobě. Pokud se například opakovaně setkáváte s předsudky a stereotypy, často si je v určitém okamžiku osvojíte. Jedná se o tzv. andorrský efekt, pojmenovaný podle románu "Andorra" od Maxe Frische.
Možná to znáte: pokud je někdo neustále označován za hloupého, hrozí velké nebezpečí, že tomu nakonec sám uvěří.
Stáváte se tím, jak jste vnímáni. Očekávání druhých lidí ovlivňují vlastní chování i výkon, a tak se téměř nevyhnutelně stávají výsledkem.
Z toho také vyplývá, že člověk má odpovědnost za svá očekávání vůči druhým.
Ježíšova očekávání od jeho 12 učedníků
Podívejme se na biblický text, první pověření, které Ježíš poslal svým 12 učedníkům (Lk 9,1-6):
Především je třeba říci, že Ježíš dává svým učedníkům zvláštní moc vyhánět zlé duchy a uzdravovat všechny nemoci. Tato vymetací moc je zvláštní vlastností, která se nás dnes již v naprosté většině netýká, protože například v 1. Korintským 12,30 se píše, že ne všichni mají dar uzdravování.
Učedníci však dostali pro toto poslání zvláštní pravomoc.
Byli tito učedníci nyní obzvláště vhodní pro toto poslání?
To se asi nedá říct, ale učedníci byli spíše jakýmsi průřezem židovské společnosti. Nebyli tedy úplným průřezem, byli pravděpodobně mladší, byli to jen muži, ale byli z různých sociálních skupin, od rybářů přes celníky až po politické extremisty (zélóty).
Zajímavé je také to, že poslání přesahuje pouhé léčení. Mají hlásat, že se přiblížilo Boží království, což s sebou samozřejmě nese riziko, že se dostanou do problémů s náboženskými vůdci.
Nesmí si vzít žádné peníze, žádné zavazadlo, žádné náhradní oblečení, tedy žádnou jistotu. Nemají žádnou záruku, že se setkají s dobře naladěnými hostiteli, ale v této misi jsou odkázáni na lidi, kteří jim prokazují pohostinnost.
Ježíš jim dal velkou autoritu, ale také od nich mnoho očekával a úkol daleko přesahoval pravomoci, které jim byly svěřeny.
V posledním verši, který jsem četl, se dočteme, že učedníci nějakým způsobem splnili pověření, ale nevíme, jak to prožili a co se s nimi stalo.
Čteme pouze v Lukášovi 9,10.11; NL:
To, co řekli, nebylo předáno. Ježíš s nimi chtěl být sám, ale lidé hledající pomoc ho našli a Ježíš se k nim obrátil, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval nemocné.
Později se také setkáváme s událostí, kdy někteří učedníci selhali. Ježíš byl na hoře s Petrem, Janem a Jakubem, zatímco ostatní učedníci pokračovali v plnění Ježíšova poslání a v jednom případě selhali (Lk 9,38-42; NL):
Udělal zde Ježíš chybu? Poslal nakonec špatné učedníky? Zřejmě ho to také trochu mrzelo.
Myslím, že slabiny a chyby se mohou stát vždycky a že je třeba to ostatním přiznat. Dobře, Ježíš pravděpodobně žádné chyby neudělal, ale o sobě to rozhodně říct nemůžeme.
Učedníci jsou stále na cestě, stejně jako my (Mt 17,19-21):
Jistě to není příkaz "více věřte!", ale je to výzva k ještě většímu růstu ve víře.
Očekávání druhých lidí nespočívají ve vyzdvihování věcí. Člověk by měl zůstat realistou, ale přesto mít od druhých pozitivní očekávání, a já věřím, že Ježíš zde má od svých učedníků pozitivní očekávání. Jejich víra poroste a oni později změní svět.
Postoj "Když nic neočekáváš, nikdy nebudeš zklamán!" nemůže být správný. Pokud druhým nic nesvěříte, pak se zcela jistě dočkáte Pygmalionova efektu.
V článku Geo byl také zajímavý citát ze světa obchodu:
Jak říká známý německo-rakouský podnikatel Reinhold Würth, "management, který se domnívá, že 75 % zaměstnanců je líných, nekvalifikovaných a zlodějů, získá přesně takovou pracovní sílu". Pokud se naopak předpokládá, že 98 procent zaměstnanců je angažovaných a má k podniku kladný vztah, stane se přesně to.
Ale vraťme se k Ježíši. Mohlo by se zdát, že po tomto neúspěchu toho prozatím nechá. Učedníci musí více věřit, jinak je to zbytečné.
Vyslání 72 učedníků
V následující kapitole se však děje toto (Lukáš 10,1-3):
A pak následuje stejné pořadí jako při posílání dvanácti, s velmi podobnými slovy: Neberte si s sebou žádné peníze, žádná zavazadla, žádné zabezpečení a spoléhejte na pohostinnost lidí. Také pověření a zmocnění je stejné (Lk 10, 9; NGÜ):
Nevěřím, že těchto 72 lidí bylo "lepších" než 12, ačkoli si je Ježíš pro toto poslání vybral.
Je zaznamenáno, co zažili, když plnili své poslání (Lk 10,17-20; NL):
Závěr úryvku je to, co je vlastně důležité, že člověk patří Ježíši Kristu, takže jeho jméno je zapsáno v nebi.
My, kteří jsme svůj život odevzdali Ježíši Kristu, mu také patříme a myslím, že se dá zobecnit, že Ježíš každému z nás něco nebo hodně důvěřuje a má od nás velmi pozitivní očekávání.
Delegát
Jedním z témat, které se do tohoto komplexu promítá, je téma "delegování".
V 18. kapitole knihy Exodus je krásná epizoda, kdy Mojžíše navštíví jeho nežidovský tchán Jetro. A je tam v přímém přenosu, jak Mojžíš sám vyučuje lid a vykonává spravedlnost. To znamená, že od rána až do pozdní noci přicházel lid za Mojžíšem, aby vyřídil jakékoli záležitosti. Můžete si představit, že ve správě města je jen jeden starosta, který se také stará o všechny úřední záležitosti a hraje také roli rozhodčího.
Jitro Mojžíše upozornil, že něco takového není zdravé, a doporučil vybudovat strukturu tak, aby zodpovědní lidé byli umístěni nad 1000, 100, 50 a 10 a jen složité případy skončily u Mojžíše.
Zní to samozřejmě a logicky, a tak se to také děje.
Proč to nikoho nenapadlo dřív? Možná Mojžíš tajně očekával: "Oni to nezvládnou, dobré bude jen to, co uděláš sám.
Pokud však děláte všechno sami, vyčerpáváte se a přirozeně sdělujete ostatním: "Stejně to nezvládnete," což samozřejmě může vyvolat Pygmalionův efekt.
Příběh Marka
Jako další biblický příklad bych rád uvedl příběh Jana Marka. Byl to Barnabášův bratranec, který se s Pavlem vydal na první misijní cestu.
Skutky 13, 4.5; NL
Prožívají pak docela vzrušující příběhy, ale poté, co opustili Kypr, se od nich Jan Marek oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.
To mělo následky (Sk 15,36-40; NEÜ):
Kdo byl právě teď? Barnabáš mu chtěl dát další šanci. Očekával od Marka změnu. Pavel naproti tomu s Janem Markem už spolupracovat nechtěl.
Dnes už není možné rozhodnout, kdo měl pravdu. Slyšel jsem také teorii, že spor připustil Bůh, aby se Pavel a Barnabáš oddělili, a tak ještě lépe šířili evangelium jako násobitelé.
Ale to se mi zdá trochu přehnané. Nebyli to dokonalí lidé, a proto mohlo dojít k nepříjemným hádkám.
Zda spolu Pavel a Barnabáš opět vycházeli, nelze přesně říci, v Bibli o tom nic není, ale doufám, že ano. Mezi Pavlem a Janem Markem však později opět panovaly dobré vztahy. Například ve 2 Timoteovi 4,11 Pavel výslovně žádá Timoteje, aby ho navštívil a přivedl s sebou Jana Marka.
Je samozřejmě spekulací, zda skutečnost, že se s ním Barnabáš setkal s pozitivním očekáváním, vedla k tomu, že se z něj později přece jen stal spolehlivý člověk.
Církevní tradice dokonce považuje Jana Marka za toho, kdo napsal Markovo evangelium. Stalo se z něj tedy něco jiného.
Souhrn
Shrnuji.
- Pygmalionský efekt: Stáváte se tím, jak jste vnímáni, a vaše vlastní očekávání mohou změnit ostatní lidi. Neplatí to samozřejmě vždy, ale často se to stává.
- Podívali jsme se na Ježíšovo pověření dvanácti učedníkům, kde Ježíš dal velkou autoritu a očekával ještě větší pozitivitu.
- Učedníci však také museli zažít neúspěch, ale Ježíš se přesto svých učedníků nadále držel. Víra může také růst.
- Posílá 72 učedníků znovu se stejným posláním a zdůrazňuje, že při všech úspěších je nejdůležitější, aby vaše jména byla zapsána v nebi. To platí i pro nás a Ježíš od nás jistě očekává totéž pozitivní.
- Pak jsme se podívali na příklad Mojžíše, který delegoval úkoly a svěřoval je lidem.
- A v neposlední řadě jsme se podívali na příklad "Jana Marka", který po prvním neúspěchu dostal další šanci a stal se velmi důležitou osobou v Božím království.