Osobní evangelizace Leichlingen, 9.6.97

Úryvky z Bible
Mat 5, 13 ; - Sůl světa
Mat 5, 14-16 ; - Světlo světa
Mark. 7, 36.37 ; - On všechno dobře učinil
- Jan Křtitel se dal poznat
Lk 4, 36.37 ; - Ježíš se stal známým skrze vyhánění démonů.
Lk 5, 29 ; - Léviho pokrm pro jeho kolegy.
Lk 9, 1-6 ; - pověření pro dvanáct a sedmdesát lidí
Lk 10, 16 ; - Kdo vás slyší, slyší mě.
Lukáš 12, 49-53 ; - rozdělení
Lk 13, 17 ; - zástup se raduje z Ježíšových činů.
Lk 14, 13.14 ; - pozvání chudých k jídlu
Lk 16, 31 ; - Počítá se jen svědectví Bible.
Lk 19, 3 ; - Zacheus hledá Ježíše.
Lk 19, 48 ; - všechen lid se přimkl k Ježíšovi a naslouchal mu.
Jan 1, 35-51 ; - Pojďte a podívejte se.
J 2, 1-12 ; - Ježíš a jeho učedníci byli pozváni.
J 2, 23 ; - Mnozí uvěřili v jeho jméno kvůli tomu, co udělal.
J 3, 1 ; - Nikodém přišel za Ježíšem v noci.
Jan 4 ; - Rozhovor se Samaritánkou
J 4, 48 - Bez znamení a zázraků by mnozí neuvěřili !
Jan 9 ; - Jeden zrozený ze slepoty: pasivní svědectví skrze proměnu

Úvod
V exkluzivních bratrských shromážděních jsou někteří, kteří se domnívají, že evangelizace není nutná. Pokud Bůh chce, aby se někdo obrátil a připojil se k církvi, sám ho tam dovede. Samozřejmě, říkají, že život musí být správný, svědectví funkční atd. ale evangelizace v jakékoli podobě není nutná.
Co myslíte, je to pravda?
Mimochodem, jen malá část všech bratrských sborů v Německu je exkluzivní a jen malá část z nich uvažuje tak, jak jsem právě popsal.
Máme evangelizační poslání a já bych se nyní rád spolu s vámi zamyslel nad evangelizací, a to ne nad evangelizací ve velkém měřítku, se sály a podobně, ale nad osobní evangelizací.
Rád bych použil především úryvky z evangelií.

Naše poslání (obecně)
Mat 5, 14 - 16 ; (přečtěte si)
Máme být světlem pro druhé, abychomoslavili Boha.
"Oslavovat" znamená, zjednodušeně řečeno, ukazovat, jak je Bůh slavný, dobrý, velký.
Můžete použít všechny pozitivní výrazy, které existují, k popisu Boha by nestačily.
Bohužel tento výraz "oslavovat" existuje v našem hovorovém jazyce pouze v negativním významu, například oslavovat násilí. Ve filmech, které násilí oslavují, je násilí prezentováno jako dobré, jako řešení. To je samozřejmě špatně; my jako křesťané bychom měli oslavovat Boha, protože on je dobrý a je řešením.
Možná nám tento jazykový paralelismus pomůže lépe porozumět slovu"glorifikovat".
V biblickém textu, který jsme právě četli, se již píše, jak má oslavování Boha fungovat.
Náš život by měl být takový, aby nám nebylo trapné, kdyby někdo zvenčí získal hluboký vhled do našeho života. Naše skutky, tedy to, co se v našem životě děje, mohou být zveřejněny, měly by být příkladné. Měli bychom mít charisma, aby se na nás lidé dívali a začali oslavovat našeho Otce v nebesích.
Slovo "měli by" jsem nyní použil několikrát. I v tomto kontextu zní správně. Měli bychom dělat to, měli bychom dělat ono atd.
Nedávno jsem měl rozhovor se dvěma svědky Jehovovými, a protože jsem se svědky Jehovovými už dříve vedl všechny rozhovory na různá témata, chtěl jsem s nimi mluvit o jejich praktickém životě z víry. Jejich odpovědi zněly: měl bys dělat tohle, měl bys dělat tamto atd. Tak jsem se jednoho z nich zeptal konkrétně: "Jak vypadá váš život z víry? Co mohu vidět, když s vámi strávím jeden den?" Odpověděl jsem: "Ne. Zdálo se, že ho tato otázka trochu podráždila a zůstal u ní: "Měl bys dělat tohle, měl bys dělat tamto atd." A tak jsem se zeptal: "Co je to za otázku?".
Slovo "měl by" se v biblickém textu, který jsme právě četli, objevuje pouze jednou:
"Ať tak svítí vaše světlo před lidmi". Máme vést život, který ostatní nemohou přehlédnout.
Nyní bych mohl říci, podobně jako svědkové Jehovovi, že bychom měli dělat to a to, a tím kázání zakončit.
Ale nechci si to tak usnadňovat.

Naše poslání (praktické)
Myslím, že velkým problémem pro mnohé je, že Bible byla napsána v jiné době. V Bibli nenajdeme příklad západoněmeckého zaměstnance z 20. století, který by žil svůj život s Ježíšem. Doslova nám neříká, jak nejlépe mluvit o Ježíši v kanceláři, ve škole nebo v dílně. Neříká, které křesťanské knihy nebo které traktáty jsou pro sdílení nejvhodnější.
V Bibli není nic o službě v rozhlase nebo na internetu.
Přesto je Bible úplná; jsem přesvědčen, že Bůh na nic nezapomněl, ani na jedinou větu.
Ale my nejsme počítače a Bible pro nás není program. Někdy bychom si přáli, aby byla: Nejdříve udělám tohle, pak tohle a pak tohle a pak se obrátí.
Tak to ale nefunguje. Bible obsahuje vše, co potřebujeme vědět. Abychom ji však pochopili a mohli použít, musíme patřit Ježíši, jinak nám Bible k ničemu není.
Nyní bych se s vámi rád podíval na téma osobní evangelizace s využitím několika biblických pasáží.

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé uvěřili v Ježíše, bylo to, co Ježíš udělal:
Lukáš 13,17b:"Celý zástup se radoval ze všech těch slavných věcí, které se skrze něho staly." nebo Marek 7,37:"Byli nesmírně udiveni a říkali: "Ježíš se vrátil a řekl: "Já jsem se vrátil:Všeckodobře učinil, hluchým dává slyšet a němým mluvit."
Ježíš sloužil lidem; když někdo potřeboval pomoc a obrátil se na Ježíše, Ježíš mu pomohl.
Nyní Ježíš vykonal také mnoho velkolepých zázraků, které přitahovaly mnoho senzacechtivých lidí, ačkoli Ježíš nikdy nechtěl dělat senzace. Nyní se podle popisu dopisů v Bibli zdá, že senzační zázraky jsou spíše výjimkou než pravidlem, i když jsou stále stejně možné, a pokud to Bůh uzná za vhodné, dějí se i dnes.
Co můžeme udělat pro to, aby lidé uvěřili v Ježíše?
Abychom se k této otázce přiblížili, chtěl bych se nejprve podívat na Ježíšovy motivy.
Ježíš nepředepisoval službu sobě, ale služba a láska k bližnímu byla prostě jeho základním postojem a jeho činy z toho přirozeně vyplývaly. A to jistě přitahovalo mnoho lidí, kteří mu chtěli naslouchat.
Tento základní postoj od Ježíše rozhodně nezískáte přes noc. Nevěřím ani tomu, že o něj jednou požádáte a bum, máte ho. V listu Galaťanům 5,22 se mluví o ovoci Ducha a tento základní postoj lásky a služby bližnímu mezi ně určitě patří. Roste v úzkém vztahu s Ježíšem.
Rád bych se nyní na několika příkladech pokusil odhalit nedostatky v tomto ohledu v našem životě.
V Janově evangeliu 2,2 je Ježíš pozván na svatbu v Káně Galilejské. Nyní se jednalo o poměrně velkou svatbu, které se možná účastnila dokonce celá vesnice, ale přesto je výslovně uvedeno, že Ježíš byl pozván. Na svatbu se zvou především lidé, kteří jsou pro vás důležití. Kdy jste byli naposledy pozváni na takovou srovnatelnou událost? Existují lidé, kteří nevěří v Ježíše a kteří by vás na takovou událost pozvali? Pokud tomu tak není, pak je možné, že vám na bližním ve skutečnosti nezáleží, a proto nezáleží ani jemu na vás. Nevylučuji z toho ani sebe: Čím jste starší, zaměstnanější, ženatější, tím méně se stýkáte s nevěřícími v Ježíše.
Jedním z problémů je, že ke kontaktu často přistupujeme s tímto postojem:
"Co z toho budu mít já?"
Ježíš řekl někomu, kdo ho pozval na večeři: (Lk 14, 12-14;).
"Když obědváš nebo večeříš, nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě také oni znovu nepozvali a nevymstili se ti.
Ale když připravuješ jídlo, pozvi chudé, chromé, chromé a slepé. A budete blahoslavení, protože vám nemají co oplácet, neboť vám bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých."
V té době bylo zřejmě zvykem zvát bohaté a vážené lidi, aby byli pozváni zpět. Stejně to někdy dělají i děti, které zvou děti bohatých rodičů, aby dostaly velký dárek a samy byly pozvány na megapárty.
Dospělí mají tendenci pěstovat známosti podle zásady: "K čemu je taková známost? Vycházím s ním dobře, je mi s ním příjemně? Máme stejné zájmy, můžeme si dobře popovídat?". A s nevěřícími v Ježíše je často málo společných témat k hovoru.
Chudí, zmrzačení, chromí atd. té doby byli většinou vyděděnci, nevzdělaní lidé, kteří neměli o ničem ponětí, protože byli příliš zaměstnáni každodenním přežíváním.
Rozhodně nebyli obecně přitažlivou společností. Stejně tak si často myslíme, že je žádoucnější vyhnout se společenskému styku s některými lidmi.
Kdy jste naposledy vyhledávali kontakt s někým, ke komu jste neměli žádný zvláštní vztah? Nebo takový kontakt udržujeme jen tehdy, když je "oficiální" a nevyhnutelný?
Ani zde nevylučuji sebe, i já mám v této oblasti mnoho deficitů.
Ale i když kontakty máme, zůstává obtížné představit je Ježíši.
Celník Levi pozval všechny své přátele poté, co ho Ježíš povolal:
Lukáš 5,29;
"Levi mu uspořádal ve svém domě velkou hostinu a u stolu s nimi sedělo velké množství celníků a dalších."(Lk2,12).
Levi si pravděpodobně pomyslel: Moji přátelé a kolegové potřebují poznat někoho, jako je Ježíš. Tehdejší výběrčí daní byli z velké části zkorumpovaní a dělali spoustu nelegálních obchodů, proto jimi všichni lidé opovrhovali a nenáviděli je.
A bylo jich hodně. Nevím, jestli bych jich chtěl mít ve svém bytě tolik. Možná by mě okrádali. Jaký vliv by to mělo na mé děti, kdyby ONI byli v mém bytě? A i tehdy se našli skeptici, kteří Ježíšovo jednání odmítali. Ve 30. verši někteří farizeové říkají: "Proč jíš a piješ s celníky a hříšníky?" Ježíš se ptá: "Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky? Hej, s jakými lidmi se stýkáš?
V minulosti, jak vím z vyprávění, se nehodnotilo, když děti z církve měly nevěřící kamarády. Měly by mít raději přátele v církvi. Zajímala by mě statistika, zda církevní děti, které mají hodně nevěřících kamarádů, bloudí častěji než církevní děti, které se přátelí jen s jinými církevními dětmi. Jsem přesvědčen, že jedno s druhým nemá nic společného. Přirozené kontakty s nevěřícími v Ježíše se v mládí často přirozeně rozvíjejí a tito lidé jsou pak často připraveni zabývat se Ježíšem a Biblí. Jistě existují případy, kdy kontakt s konkrétní osobou dítěti škodí, ale myslím, že jde o výjimky.

Co se tedy stane, když všechny tyto překážky překonáme? Máme tedy přátele, kteří nevěří v Ježíše a které bychom rádi seznámili s Ježíšem. Možná takový večírek, jaký měl Levi? Bohužel už nemůžeme pozvat Ježíše v těle. Ale jak se Ježíš na večírku choval? Rád bych tam byl. Jak Ježíš mluvil s hosty? Jak se vůbec dělil o evangelium ?
Existuje jedna důležitá zásada:
Ježíš téměř nikdy nekázal celé evangelium, ale jen jeho útržky. Pokud měli lidé zájem, ptali se a on jim to pak vysvětlil.
My máme často tendenci vysvětlovat celé evangelium najednou. Takže to ještě musíš podepsat, pak jsi křesťan. Možná za tím stojí postoj: "Tak, teď jsem mu řekl všechno, teď jsem splnil svou povinnost, fuj, hotovo." A tak se to děje.
Může za tím být také motiv: "Mně jsi vlastně ukradený, ale jako křesťan ti musím všechno říct, abych nebyl na vině, kdybys zabloudil." A taky to může být motiv, který za tím stojí.
Zda takový motiv existuje, si samozřejmě musí každý položit otázku sám.
Ježíš se vždy zajímal o lidi, které navštívil nebo kteří se s ním setkali.
A to je skutečný tajný recept, který není tajným receptem.
Díky lásce k bližnímu, která roste jako ovoce Ducha, a z ní vyplývajícímu zájmu o bližního vzniká společenství a rozhovory, v nichž se pak může mluvit o Ježíši.
Výše uvedené otázky, jako například "Jsme někdy pozváni?" nebo "S kým se stýkáme?", by měly sloužit k tomu, abychom poukázali na deficity v našem životě.
Pokud nejsme připraveni si takové deficity přiznat, když existují, pak Ježíš v našem životě nic nezmění.
A na tomto místě bych se rád vrátil ke skutkům. Typ skutků, které dělám, tedy nehraje tak velkou roli, důležitý je motiv. Pokud budu mít ke svým bližním stejný základní postoj jako Ježíš, pak budou následovat i správné skutky a pak se i tito bližní začnou zajímat o našeho Pána.

A pak budou lidé také přicházet a ptát se nebo dokonce hledat pomoc.
Pravděpodobně jako první přišli za Ježíšem dva učedníci Jana Křtitele, Ondřej a nejmenovaný muž (Jan 1,35-51). Chtěli se o Ježíši dozvědět více, protože je na něj upozornil Jan Křtitel. Jan Křtitel byl zřejmě důvěryhodný člověk a oni s Janem strávili nějaký čas, takže byli ochotni mu naslouchat.
Dalším příkladem je Nikodém. Ten slyšel Ježíšovo kázání a viděl jeho skutky, takže ho v noci navštívil, aby se o něm dozvěděl více (Jan 3,1-21). Ježíš mu pak vysvětlil celé evangelium s přihlédnutím k jeho předchozím znalostem Starého zákona.
Dalším byl Zacheus, který zoufale toužil Ježíše vidět (L 19,3). Dokonce se zdálo, že je po osobním setkání s Ježíšem připraven obrátit svůj život naruby a přeorganizovat ho. Chce vrátit všechny peníze, které několikanásobně prošustroval svým podvodem.
Dalším příkladem je žena u Jákobovy studny (Jan 4,1-26), která se z běžného pohledu setkává s Ježíšem "náhodou", on ji empatickým rozhovorem přivede k jejímu problému a ona se díky tomu změní.
Myslím, že většina těch, kdo žijí s Ježíšem, už zažila, že Bůh dal příležitost k dobrému rozhovoru. Člověk opravdu žasne nad otevřeností, s jakou lidé kladou otázky. Jen mám dojem, že se lidé s takovými příležitostmi často spokojí. Ale kde jsou potom lidé, se kterými jste mluvili? Nejsme příliš rychle spokojeni? Samozřejmě nikoho nemůžete nutit, ale většina lidí se ke křesťanství obrátí až po delším kontaktu. Ježíš neběhal za každým, s kým mluvil, ale trávil hodně času například se svými učedníky, všechno jim podrobně vysvětloval a dával jim příklad.
Ve Skutcích apoštolů je na několika místech popsáno, že Pavel se pravidelně setkával s nekřesťany a hovořil s nimi o Ježíši. Na jednom místě (Sk 19,31) jsou pohanští chrámoví kněží popisováni jako jeho přátelé.
Jsme připraveni investovat tento čas do navazování nových vztahů a přátelství? Ani v dospělosti to není snadné. V dětství to bylo jednodušší: "Pojď si hrát ven?" "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. To už v dospělosti není možné. O čem si se svým "novým přítelem" povídáte? Nezávazná konverzace, nezávazné povídání? Nebo vybalíte Bibli, a když nový přítel nechce poslouchat, je konec přátelství?
Samozřejmě můžete také nezávazně nabídnout: "Chtěl by sis se mnou jednou týdně číst Bibli?" "Nechtěl bys?" "Ne. Znám několik lidí, kteří to dělají, a mají s tím velmi dobré zkušenosti. Zdá se, že poměrně hodně lidí se o Bibli zajímá, i když by to veřejně nepřiznali. Byli bychom však ochotni číst Bibli pravidelně, neformálně, se zájemci a povídat si o ní? Nebo musíme čekat, až se toho ujme pastor?
Položil jsem si teď spoustu otázek: Nebylo to proto, abych znovu upoutal vaši pozornost a přišel s odpovědí hned. Jsou to otázky, které se týkají stejně tak mne a které ještě zdaleka nemám vyřešené a na které sám nemám jednoduchou odpověď.

Rád bych se krátce dotkl jedné věci. Pokud se snažíte i nadále mluvit o Ježíši slovem i skutkem, pak se samozřejmě může také stát, že se dostanete do problémů.
To si musíte uvědomit. Může to vést i k pronásledování.
Znám člověka, který v práci bez zábran rozdával křesťanské knihy. Svým kolegům na nervy nelezl, ale svým nadřízeným ano. Pod záminkou ho pak vyhodili z místa státního zaměstnance. Nyní pracuje jako zdravotní sestra a doba během propuštění pro něj a jeho ženu asi nebyla jednoduchá.
Díky knize, kterou dostal darem, se však spojil s jednou kolegyní a sešel se s ní a jejím přítelem, aby si přečetli Bibli. Tato žena a její přítel díky tomu přišli k Ježíši a založili domácí skupinu, díky níž již k víře přišlo pravděpodobně 30-40 lidí, včetně některých kolegů této ženy, a tedy i bývalých kolegů propuštěného muže.
Jsme připraveni přijmout kritiku nebo ještě větší obtíže?
V Lk 12, 49-53 Ježíš předpovídá, že i nejbližší příbuzní se kvůli Ježíši pohádají a rozdělí. V Lk 12,4-6 však Ježíš také předpovídá, že se nemusíme bát ani těch, kteří se do nás chtějí pustit, protože Bůh se o nás osobně postará.

Myslím, že jsem se v tomto kázání dotkl mnoha otázek, na které nelze tak snadno odpovědět.
Doufám, že nedostatky, které vidím u sebe i u druhých, nebudeme jen tak odsouvat stranou, ale že budeme Ježíše prosit o změnu v našich životech i v naší církvi.
Jen tak můžeme být světlem a solí v tomto světě.
AMEN