Úvod
(odkaz na skeč) Mimozemšťan, který si stěžuje na příliš málo otevřených dveří...
Nevím, jestli existují mimozemšťané, nemyslím si, že je to nepravděpodobné, ale nevím.
Jednou jsem viděl fotografii Země ze Saturnu, kterou pořídila sonda Cassini. Země byla jen malá tečka, bledší než mnohé hvězdy kolem ní, smítko prachu ve vesmíru.
Můžete začít filozofovat. Proč je tu tolik malicherností, proč nevidíme širší souvislosti, proč se všichni nesejdeme a neřešíme problémy společně?
Taky mě občas napadají podobné myšlenky, ale lidstvo jaksi není "my", alespoň se tak nechováme. Zdá se, že trend jde opačným směrem, každý se ještě více izoluje ve své bublině s podobně smýšlejícími lidmi. Alespoň tak mi to připadá.
Čas od času dojde k takovému všeobecnému probuzení, kdy se najednou mnoho lidí spojí a pomáhají si navzájem. To jsme mohli zažít tady v Leichlingenu po tragické povodni, tato vzájemná podpora a pomoc byla fantastická.
Ale u jiných témat, jako je změna klimatu, to nějak nefunguje.
Lidé si na sociálních sítích nadávají, protože všichni ostatní jsou hloupí. Teď trochu přeháním, ale i v leichlingenské facebookové skupině - jsem starší, Facebook -, kterou sleduji, je tón někdy dost drsný, zejména když jde o ožehavá témata, jako je změna klimatu, migrace, koronavirus, válka na Ukrajině atd.
Někdy, nebo někdy často, také přivírám oči nad prohlášeními a říkám si, ne, to teď nepotřebuji.
Často se mi nechce říkat, co si o takových vzrušujících tématech myslím. Ono to ani není moc důležité. Neexistuje žádná strana, žádná vláda, která by se ujala mých myšlenek a řekla: hurá, uděláme to tak, jak si myslíte, že je to správné. To by asi taky nebylo dobré.
Mohl bych se přidat k obrovskému zástupu komentátorů na fórech a twitteru a občas něco napsat na fórum, ale rozhodl jsem se psát jen věci, které bych mohl říct z očí do očí. Stále se učím, ale už se to zlepšuje.
Zamčené dveře
Vraťme se k otevřeným dveřím. Nebylo by lepší, kdyby "my" existovalo i v době, kdy město nebylo pod vodou?
Ve vánočním příběhu, jak je popsán v Bibli, to bylo obtížné už s "my" (Lk 2, 1-7; HFA, zkráceno):
Museli se vydat na cestu, na kterou se jim nechtělo, protože kdo by se chtěl vydat na takovou cestu, když je těžce těhotný kvůli sčítání lidu? Neměly však na vybranou, a když dorazily, nebylo pro ně místo ani otevřené dveře.
Možná bylo město tak plné, že všechny pokoje už byly obsazeny podobně potřebnými lidmi, ale mám spíše podezření, že z pohledu místních obyvatel tito cizinci, kteří nyní cestovali odevšad kvůli těmto nepopulárním římským daňovým seznamům, stejně nebyli vítáni.
Neexistovalo žádné "my", lidé se raději drželi stranou a doufali, že tito cizinci brzy zase zmizí.
Už tehdy měli hodně společného, protože římské okupanty neměl rád skoro nikdo. Ale tehdy stejně jako dnes raději zůstáváme ve svém známém kruhu, ve své známé bublině.
Otevřené dveře
V církvi v biblické době to zřejmě také někdy byl problém.
V Bibli je pasáž, kde se nejprve uvažuje o správném chování lidí, kteří žijí s Ježíšem Kristem.
Jde o odhazování života na úkor druhých, bezuzdné chování, chamtivost, nekontrolované výbuchy hněvu, vzájemné lhaní atd. A je možné se na takovou cestu změny vydat.
Tento oddíl nejprve vede do věty (Kol 3,10; NZ):
Je to proces, který nefunguje sám od sebe, ale přichází od Boha, a já osobně si uvědomuji, že mám před sebou ještě dlouhou cestu.
A pak opět přijdou otevřené dveře (výňatek z Kolosanům 3,11; HFA):
Zdá se, že lidé zůstávali hlavně ve svém kulturním prostředí a měli výhrady a předsudky vůči ostatním, stejně jako dnes mnozí lidé zůstávají hlavně ve své bublině.
Pro tehdejší církev bylo důležité, aby lidé opustili své úzké názory a otevřeli se jiným lidem, se kterými by jinak neměli mnoho společného. Nezáleží na tom, odkud pocházíte, jaký máte původ.
Možná se také musíme osobně změnit, podobně jako to bylo popsáno dříve, abychom se stali otevřenými vůči ostatním lidem. Známé je samozřejmě vždy pohodlnější a v komfortní zóně je přirozeně pohodlněji než mimo ni.
Ježíšovy otevřené dveře
Já osobně to sám nezvládnu. A proto cestuju s Ježíšem Kristem. On má vždycky otevřené dveře a sám Ježíš to v jednom biblickém verši (Mt 11, 28.29; NZ) vyjadřuje takto: "Vždycky mám otevřené dveře:
Tento verš se netýká církve, ale osobního kontaktu Ježíše Krista s člověkem. Ten může být začátkem pozitivní změny.
Jako dítě byl vystrčen ven do stáje, ale jako Vzkříšený zve každého z nás dovnitř. A byl bych rád, kdybyste na to pamatovali, až budete o Vánocích slyšet o Ježíši Kristu.
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul:
- Bohužel často žijeme ve svém vlastním prostředí a málo se otevíráme ostatním mimo svou bublinu. Tak tomu zřejmě bylo i v době Ježíšova narození.
- Abyste se mohli otevřít druhým, musíte být připraveni změnit i sami sebe.
- Ježíš Kristus nás zve: