Vezměte si
Dnes je to o braní a dávání. Nevím, jestli to cítíte stejně, ale toto pořadí mi připadá zvláštní: Brát a dávat.
Naopak tato slova existují i jako známé rčení:
Jde o vzájemný vztah.
Nejprve tedy dávejte a pak možná berte.
Podívejme se však blíže na přebírání. Přijímání je také určitým způsobem ambivalentní. Existuje aktivní, sebeurčující braní. V závislosti na typu můžete váhat, zatímco jiní si něco vezmou, něco si dovolí, něco si dopřejí: "To jsem si zasloužil!". A to je samozřejmě v pořádku.
A pak je tu pasivní přijímání, např. přijímání něčeho jako daru. I s tím mají někteří lidé problémy. Říkají věci jako:
Vždyť mi v životě nebylo nic dáno!
Nikdy mi nic nebylo dáno a všechno jsem si vydobyl sám!
Zkrátka: Nenechám si od nikoho nic dát!
Když pro mě někdo udělá něco dobrého, tak mu něco dlužím, takže mu to musím oplatit.
Někteří lidé to v případě dárků dotahují do extrému a nechtějí dát levnější dárek, než sami dostali.
Někdy je to stejné jako u dětských narozeninových oslav, kdy se snažíte udržet cenu dárku zhruba na úrovni toho, co vaše dítě dostalo dříve.
Dokážete přijmout něco většího, aniž byste se cítili nepříjemně? Nebo jste spíše na cestě, že od druhých nechcete nic přijmout? Rádi jste štědří, ale od druhých nic nepotřebujete.
Možná je to jen výjimečný případ nebo je to mužská záležitost, ale párkrát jsem to zažila a někdy jsem taková i já.
Ve svém životě jsem dostala mnoho podobných věcí, v dětství byla láska rodičů samozřejmostí. Prožil jsem šťastné dětství tady v Leichlingenu, v zadní části Büscherhofu.
To vše jsem dostal nezaslouženě a jsem za to vděčný.
Je ještě možné prostě přijímat dobré věci nezaslouženě a bez odměny?
Vánoce
Vánoce se rychle blíží a téma dárků je samozřejmě velmi aktuální.
Někteří lidé to dělají tak, že si dospělí už nedávají dárky navzájem a dávají je jen dětem. Často je to tak, že pokud dospělý něco potřebuje, stejně to koupí. Totéž platí, pokud by něco chtěli a mohou si to dovolit. Jako možné dárky tak zůstávají jen drahé věci a ty jsou jako dárky příliš drahé.
Bylo by skvělé, kdybyste našli dárek, který by druhou osobu potěšil, aniž by o tom předem přemýšlela, nebo kdyby to jen tajně tušila, ale nedokázala si to skutečně představit.
Mně osobně se to téměř nikdy nepodaří. Bohužel jsem velmi špatný v dávání dárků. Ostatní jsou v tom mnohem lepší.
Jak moc je pro obdarovaného důležité, proč si dárce vybral právě tento dárek? Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale k žádnému závěru jsem nedospěl.
Na druhou stranu jsme se nějak zbavili rozdávání dárků, alespoň pro děti, nebo alespoň mnoho lidí svým dětem říká, že dárky přinese Ježíšek nebo Dítě. Ale pro mě osobně to má ještě jednu nevýhodu.
Jakkoli je skvělé dávat si dárky - a já je rád dostávám -, myslím, že je škoda, že původní Ježíš Kristus je tímto folklórem jaksi zastíněn.
Chtěl bych jim přečíst vánoční text z Bible, který se na Štědrý den nečte často (Jan 1,11-13):
Jen málo lidí tehdy chápalo, jak výjimečným dítětem tento Ježíš byl. Nemyslím si, že by to dnes bylo jinak.
Tento Ježíš Kristus však přinesl největší dar všech dob: V tom, že se můžeš stát Božím dítětem, jsi dostal od Boha nový život. Pak už nejste jen Božím stvořením, ale můžete se stát Božím dítětem, pokud přijmete Ježíše a uvěříte v něj.
A v poslední větě je výslovně uvedeno, že to není možné ani původem, ani dosažením, ale lze to získat pouze od Boha.
Někdy mám také tendenci říkat: "Nedovolím, aby mi někdo něco dal." Ale před mnoha lety jsem se naučil, že potřebuji Ježíše, a tak jsem se takříkajíc setkal s Bohem, což velmi pozitivně změnilo můj život.
Závěrečná přání
Přeji vám požehnané svátky, trochu odpočinku a relaxace.
Přeji vám, abyste se dobře bavili s lidmi, se kterými trávíte sváteční období. A pokud jsou ve vzduchu cítit konflikty, doufám, že nebudou tak zlé a že pokud možno dojde k usmíření pod vánočním stromečkem.
Také doufám, že pokud dostanete dárky, můžete z nich mít opravdovou radost.
A především doufám, že se setkáte s Ježíšem Kristem a zažijete tento nový život od Boha.