Zvládneme to?

Od sutin k rekonstrukci: poučení z Nehemiášova stavebního projektu.

Bohoslužba, , , Kreuzkirche Leichlingen, více...

automaticky přeloženo

Úvod

Na úvod bych vám rád ukázal obrázek (přístřešek).

Vzpomíná si někdo? Je to už více než půl roku.

Takto to vypadalo předtím: (Před kůlnou).

Pamatuje si někdo, o co tehdy šlo?

Pro kazatele je vždy vzrušující vědět, jak velká část kázání zůstane zachována. Ale někdy to sám nevím a musím se na to podívat.

V té době jsme uvažovali o "řízení podle plánu" a já jsem si jako příklad vybral tuto kůlnu, kterou jsem následně postavil z odpadového dřeva.

Neexistoval žádný přesný stavební plán, ale dělal jsem to krok za krokem.

Na jednu stranu to bylo vzrušující, ale také to představovalo několik výzev. Protože nemám se stavbou přístřešků tolik zkušeností, musel jsem si spoustu věcí promyslet a vyzkoušet, což mi samozřejmě zabralo čas.

A někdy jsem musel přestat, protože mi například došly šrouby. Bylo by pro mě obtížné předem vypočítat, kolik kterých šroubů budu potřebovat a kdy.

Tento přístup má někdy tu nevýhodu, že nevíte, kdy přesně budete hotovi. Mohl bych přidat okap na zadní část střechy (ještě mi zbyl plastový), mohl bych přidat další polici v kůlně. Někdy si můžete s věcmi pohrávat donekonečna.

V každém případě bych chtěl do kůlny zavést elektřinu a osvětlení.

Pokud stavíte podle plánu, je jasné, kdy jste hotovi. V ideálním případě máte stavebnici, která je dodávána se všemi díly. A když jsou všechny díly nainstalovány, pak jste hotovi a to je dobrý pocit. Trochu smůla je, když ještě nějaké díly zbývají.

Rád bych se dnes s vámi zastavil u tématu "stavění" a trochu doprovodil člověka ze Starého zákona na toto téma.

Touha po obnově

Bůh otevírá novou cestu

Nehemiáš žil kolem roku 450 př. n. l. v tehdejší Persii a měl dobré postavení u perského královského dvora. Byl tam pohárníkem, a měl tedy u krále důvěryhodné postavení, a ani on jistě nebyl chudý.

Nehemiáš však trpěl kvůli své zničené vlasti, Jeruzalému, odkud pocházel, a to ho nepustilo (Nehemiáš 2,1-8; NL):

1 V měsíci nisanu, ve dvacátém roce vlády krále Artahšásty, slavil král hostinu a já jsem mu podával víno. Do té doby jsem v jeho přítomnosti nikdy neprojevil smutek. 2 Tehdy mi král řekl: "Proč se tváříš tak smutně? Jistě nejsi nemocný? Pak to může znamenat jedině to, že máš v srdci smutek!" Král se na mě podíval a řekl mi: "Já jsem smutný. Byl jsem hluboce otřesen 3 a odpověděl jsem králi: "Ať žije král! Ale proč bych neměl být smutný? Město, v němž jsou pohřbeni moji předkové, leží v troskách a jeho brány byly vypáleny." "Cože? 4 Pak se mě král zeptal: "Co ode mne žádáš?" Odpověděl jsem mu: "Ne. Prosil jsem Boha nebes 5 a odpověděl jsem: "Jestliže se to líbí tvému majestátu a jestliže máš zalíbení ve mně, svém služebníku, pak tě žádám, abys mě poslal do Judska obnovit město, kde jsou pohřbeni moji předkové." 6 A tak jsem se obrátil k Bohu nebes. 6 Král - královna seděla vedle něho - se zeptal: "Jak dlouho ti bude trvat cesta? Kdy se vrátíš?" Myšlenka poslat mě se králi zalíbila. Tak jsem mu určil konkrétní čas 7 a řekl jsem mu: "Pokud se to tvému Veličenstvu líbí, dej mi dopisy pro správce na západ od Eufratu, aby mě nechali projít, dokud nepřijdu do Judska, 8 a dopis pro Asafa, strážce královských lesů, aby mi dal dřevo na trámy brány hradu, které patří k chrámu, na městské hradby a na dům, do něhož vcházím." 9 Král mi odpověděl: "Nebudeš-li chtít, abych se vrátil do Judska, ale do Judska." A protože nade mnou spočinula laskavá ruka mého Boha, král mé žádosti vyhověl.

Nehemiáš se zdál být autentickým, upřímným člověkem, zdálo se, že je pro něj obtížné skrývat, co ho trápí.

Jak by příběh pokračoval, kdyby zcela skryl svůj zármutek a předstíral před králem dobrou náladu? Pak by možná kniha "Nehemiáš" skončila zde, ve 2. kapitole, případně závěrečnou větou: "A Nehemiáš po několika letech zemřel žalem nad zničeným Jeruzalémem." To by byl konec.

Ale je upřímný, jak už jsem řekl, asi si nemůže pomoci, nic si nepřikrášluje a po modlitbě k Bohu požádá krále o všechno, co potřebuje pro svůj projekt, a král mu vyhoví.

Myslím, že situace v sobě skrývala riziko, což je zřejmé i z jeho strachu. Koneckonců král byl absolutistický vládce a Nehemjášovu žádost si možná mohl vyložit jako vzpouru proti němu.

Na první pohled ho jeho upřímnost a autenticita může dostat do problémů, ale pak se mu s Boží pomocí naskytnou zcela nové příležitosti.

A je to pro něj důležité, riskuje to a ve svých požadavcích je zcela bezbolestný. Pravděpodobně se tím zabýval už předem, protože dokázal určit přibližnou dobu trvání a zřejmě si už uvědomoval, že potřebuje královu pomoc. Možná si to už dopředu zhruba naplánoval.

Samozřejmě neví, zda se obyvatelé Jeruzaléma vůbec chtějí podílet na obnově, nebo zda už to vzdali.

Jaká je situace ve skutečnosti?

Nehemiáš však není ve svém přístupu zcela naivní (Nehemiáš 2,9-15; NL):

9 Když jsem přišel k místodržícím na západ od Eufratu, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal důstojníky a jezdce. 10 Když to uslyšeli Horonat Sanballat a Amónovec Tóbijáš, byli velmi nespokojeni, že přišel někdo, kdo se stará o blaho Izraelců. 11 Když jsem přišel do Jeruzaléma a byl tam tři dny, 12 vydal jsem se v noci s několika muži na cestu. 13 Když jsem se vrátil do Jeruzaléma, vydal jsem se na cestu. Ještě jsem nikomu neřekl o tom, co mi Bůh vložil do srdce jako plán pro Jeruzalém. Neměl jsem s sebou ani žádné zvíře kromě toho, na kterém jsem jel. 13 Vyjel jsem tedy v noci Údolní branou a kolem Dračího pramene k Hnojné bráně, abych viděl pobořené jeruzalémské hradby a vypálené brány. 14 Pak jsem jel dál k Pramenné bráně a ke Královské tůni, ale nebylo kudy projít. 15 A tak jsem se vydal na cestu. 15 Šel jsem tedy v noci pěšky údolím potoka a prohlédl si hradby, než jsem se otočil a vrátil se Údolní branou.

Objevuje se první odpor a Nehemjáš si pozorně prohlíží situaci na místě. Chce vědět, proti čemu stojí.

Hodně toho bylo opravdu rozbito. A zřejmě se s tím musel vyrovnat i osobně. Zeď byla stržená, brány ohořelé a cesty zatarasené sutí.

Nejsem si jistá, proč nejprve vše vyhodnotil zcela sám. Možná ještě nevěděl, komu může věřit, nebo si obecně nebyl jistý, jestli s ním ostatní budou souhlasit, a chtěl to nejdřív zjistit, aby mohl ostatní v případě potřeby přesvědčit.

Pak ale přibírá další (Nehemiáš 2, 17.18; NL):

17 Řekl jsem jim: "Vidíte, v jaké jsme bídě: Jeruzalém je zpustošený a jeho brány jsou vypálené. Pojďte, obnovíme jeruzalémské hradby, abychom už nebyli k smíchu." 18 Vyprávěl jsem jim, jak nade mnou Bůh držel svou milostivou ruku, a také to, co mi řekl král. Odpověděli mi: "Začněme a stavějme!" A já jim odpověděl: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne. A pustili se do dobrého díla.

Poslední věta "A pustili se do dobrého díla" znamená něco víc než jen začátek. To je zřejmé z porovnání různých překladů:

Nevíme, jak se ostatní lidé cítili nebo jak hodnotili současnou situaci v Jeruzalémě. Ale Nehemjáš, kterému Bůh otevřel všechny dveře, je motivuje a oni se do toho pustí.

Někdy záleží na jednotlivcích, kteří pak motivují ostatní. Možná byl Nehemiáš obecně známý jako čestný člověk, možná měl zvláštní charisma, možná si s sebou už přinesl nějaké dřevo, můžeme jen spekulovat.

A možná je také motivovala nutnost, smysluplnost tohoto úkolu. Rozbitá zeď a vypálená brána představovaly pro obyvatele skutečný problém, nebezpečí, protože zeď tehdy znamenala také ochranu před lupiči.

Moje kůlna byla v podstatě jen luxusní projekt, docela užitečný a zbylo mi spousta dřevěného odpadu, ale přestavba města byla opravdu důležitá.

Abyste byli motivováni, musíte také vidět smysl úkolu a stát si za ním.

Výstavba probíhá...

V další kapitole, Nehemiáš 3, se začíná stavět. Kapitola se z velké části skládá ze seznamu, která skupina obyvatel přestavěla kterou bránu a který úsek zdi. A nějakým způsobem se zapojili všichni, včetně lidí z míst v sousedství Jeruzaléma. Ne všichni budou zedníci nebo tesaři, ale spíše kutilové. Myslím si však, že tehdejší lidé dělali mnohem více kutilských prací než my dnes, takže základní manuální dovednosti byly jistě rozšířenější.

Zmíněn byl obzvláště pracovitý muž jménem Baruch, ale i lidé, kteří se vyhýbali práci, a vedoucí muži z města Tekoa v sousedství. Byli vlastně příliš pyšní na to, aby ohnuli hřbet pro práci (v. 5). Ale to byly vlastně jediné zmíněné výjimky.

Pak se opět zvedl odpor. Zmíněný Sanbalat se Židům vysmívá (Nehemiáš 3,34; NL):

Svým krajanům a vládcům Samaří řekl: "Co tam ti ubozí Židé dělají? Zůstanou snad sami? Budou obětovat? Skoncují s tím ještě dnes? Oživí kameny z hromady trosek, které byly spáleny?" "Oživí," odpověděl.

V každém projektu se mohou vyskytnout lidé, kteří jsou proti němu nebo aktivně pracují proti němu, nebo se mohou vyskytnout okolnosti, které práci brání.

Zajímavý mi přišel obrázek spálených kamenů v hromadě suti.

Rozhodně nemohli nakoupit všechen materiál nový, ale museli pracovat s tím, co bylo k dispozici. To mi trochu připomíná mou kůlnu.

Ale možná znáte tento obraz z 1. Petrova 2,5a; NL:

A nyní ať vás Bůh staví do svého duchovního chrámu jako živé kameny.

Možná si někdy připadáme spíš jako ty nepotřebné kameny, které se povalují na hromadách suti, trochu ohořelé, ale právě z těchto kamenů chce Bůh stavět církev. Ne budova, ne pozemek, ale my, lidé, kteří patříme Ježíši Kristu, my jsme to, z čeho se Boží církev skládá.

Na konci kapitoly už byli v polovině (Nehemiáš 3,38; NL):

Nakonec jsme zeď kolem celého města dostavěli do poloviny její původní výšky a lidé se do ní z celého srdce zapojili.

"Z celého srdce", skvělé.

Krize

Pak přišly první krize. Nepřátelé uzavřeli proti Židům spojenectví a mnozí byli také přemoženi (Nehemiáš 4,3.4; NZ):

3 My jsme se však modlili ke svému Bohu a dnem i nocí jsme proti nim stavěli stráže. 4 Tehdy však Židé řekli: "Síla nosičů už nestačí, suť je příliš velká! Zeď už nemůžeme postavit!"

A pak se zdálo, že je to ještě horší (Nehemiáš 4,5.6; SZ):

5 Naši nepřátelé si však řekli: "Ať si nás nevšímají a nic z nás nevidí, dokud nebudeme v jejich středu. Pak je srazíme k zemi a ukončíme jejich snahu." 6 A Židé, kteří žili v jejich blízkosti, nám snad desetkrát řekli: "Kamkoli se obrátíte, jsou proti nám." A tak jsme se obrátili proti nim.

Je třeba znovu zdůraznit, že výstavba města nebyla namířena vůbec proti nikomu. Chtěli prostě jen bezpečně žít.

Odkud se vzalo toto nepřátelství? Byla to závist? Nebo se prostě nechtěli vzdát své nadřazenosti nad rozbitým městem?

Nehemiáš se musel vypořádat s krizí. Nemohl tyto problémy ignorovat (Nehemiáš 4,7-12; NL):

7 Na otevřených místech za nejnižšími částmi hradeb jsem pak postavil ozbrojené stráže. Rozdělil jsem lid podle rodů a nařídil jim, aby se ozbrojili meči, kopími a luky. 8 Pak jsem se rozhlédl, postavil se před šlechtice, předáky města a ostatní lid a řekl jim: "Nebojte se jich. Pamatujte na Hospodina, který je veliký a hrozný, a bojujte za své přátele, své rodiny a své domovy!" 9 Když se naši nepřátelé dozvěděli, že jsme poznali jejich plán a že ho Bůh zmařil, vrátili jsme se k hradbám, každý ke své práci. 10 Od toho dne však na hradbách pracovala jen polovina mých mužů, zatímco druhá polovina stála na stráži, vyzbrojená kopími, štíty, luky a řetězovými pláty. 11 A tak jsme se vrátili k hradbám. Vedoucí muži stáli za judským lidem, 11 který hradbu obnovoval. Nosiči pokračovali v práci, jednu ruku měli na nářadí, druhou na zbrani. 12 Každý, kdo stavěl, nosil u boku meč. Vedle stál muž s rohem.

Vyčerpání se dalo překonat, když se opět objevila perspektiva. Bůh je na naší straně a existovalo vedení, které mělo smysluplný plán.

Bez krize by šly věci rychleji, ale hrozby znamenaly, že někteří dělníci museli vždy stát na stráži ozbrojeni. I samotní dělníci měli vždy u sebe zbraně.

Díky Bohu nebojujeme skutečnými zbraněmi, ale musíme být připraveni na problémy. Naší zbraní je Bible, kterou můžeme použít k tomu, abychom se naučili a pochopili mnoho věcí. A mít Bibli stále v ruce je jaksi také krásný obraz.

Podívejme se však na situaci obecněji. Z práce vím, že na schůzích nebo v pracovních skupinách platí zásada "krize má přednost". Pokud se vyskytnou skutečné problémy, jako je vyčerpání nebo překážející vnější vlivy, je třeba se nejprve vypořádat s nimi a teprve potom přejít k jednání. Obvykle to nejde tak rychle, jak byste si často přáli, ale někdy musíte brát v úvahu problémy, které přinesl nebo přinesl někdo zvenčí, i když to zpomaluje vlastní práci. Tak už to prostě bývá.

Nehemjášova sociální reforma

Pak přišla další krize: v 5. kapitole se ukazuje, že nerovnoměrné rozdělení majetku ohrožuje jednotu lidu. Chudí obyvatelé musí zastavovat svůj majetek, aby zaplatili daň, a některé děti jsou kvůli chudobě prodávány do otroctví.

Nehemiáš provádí sociální reformu (Nehemiáš 5,9-11; NL):

9 Pak jsem pokračoval: "To, co děláte, není dobré! Neměli byste žít v úctě k Bohu, abyste zabránili tomu, že se staneme terčem posměchu našich nepřátel? 10 Já sám, moji příbuzní a moji muži jsme také půjčili lidem peníze a obilí, ale teď chceme tento dluh zrušit. 11 Vraťte jim jejich pole, vinice, olivové háje a domy ještě dnes! A také jim odpusťte všechno, co vám ještě dluží na penězích, obilí, víně a oleji."

A všichni se zapojí.

Ze sociálního hlediska je "my" vždycky k smíchu, když lidé neustále vegetují na pokraji existence kvůli chudobě, zatímco jiní žijí v přepychu. Bez uspokojení základních potřeb všech lidí nic nefunguje.

A bez jednoty by rekonstrukce nemohla být úspěšně dokončena.

Souhrn

Poté došlo k různým pokusům o Nehemjášův život (velmi napínavé čtení v 6. kapitole), které však dovedly projekt ke zdárnému konci.

Dovolte mi, abych to shrnul: