Navigace: Kam?

Při nejbližší příležitosti se otočte: Je Bůh satelitní navigace?

Bohoslužba, , , Kreuzkirche Leichlingen, více...

automaticky přeloženo

Úvod

Geocaching: Simon

Kolik z vás ještě zná geocaching?

Můžete si ho představit jako hledání pokladu pomocí satelitní navigace.

Máte předem určený výchozí bod a musíte vyřešením hádanky zjistit souřadnice dalšího cíle.

Poté se vydáváte od bodu k bodu, dokud nedorazíte do konečného cíle, kde na vás čeká poklad.

Obvykle je to malá krabička s drobnostmi, ze které můžete něco vyjmout a něco jiného do ní vložit, a také zápisník, do kterého se můžete zvěčnit.

V dětství jsem podobné geocache často dělal, a to jak s rodinou, tak s kamarády na dětských narozeninových oslavách.

A přestože jsme ne vždy poklad našli, vždy jsme vyřešili všechny hádanky a došli do cíle.

Navigace na kole: Peter

Když jsem dostal své nové elektrokolo, rozhodl jsem se, že na něm budu jednou týdně jezdit do práce. To bylo ještě před érou kvazi-trvalého home office.

A jak jsem byl naivní, pořídil jsem si držák na mobil, zadal cíl cesty do Google Maps a přepnul na "kolo".

Teď je třeba si uvědomit, že v roce 2019 už byly Google Maps docela dobré pro auta, ale pro výlety na kole už tolik ne, alespoň pokud nechcete jet jen po silnici.

Začalo to v Benátkách. Navigace nechtěla, abych sjížděl směrem Hülstrung - Kradenpuhl, ale abych nahoře odbočil doprava a pak doleva do lesa. Bohužel silnice klesla o metr níž.

Zvolil jsem tedy jinou trasu, přes Kradenpuhl, a šlo to docela dobře.

Podruhé, když jsem se vracel z práce, jsem v jednom místě nedával pozor, a protože jsem to tu ještě pořádně neznal, tak jsem si to zprvu neuvědomil. Navigace se sama upravila (nová trasa) a já byl někde jinde. Cesta nebyla moc pěkná, ale domů jsem stejně dorazil.

V prvních dnech jsem zkoušel i alternativní trasy a cestou z práce jsem se nechal zavést do lesa na okraji Kradenpuhlu na cestu, která vlastně cestou nebyla. Na mnoha místech jsem musel kolo nést a pak ho na kraji lesa metr vyhrnout. Najednou jsem se ocitl v Bennertu, kam jsem na své první túře nechtěl jet, a to právem, jak jsem si vzápětí uvědomil.

Srovnání: Simon

Teď se asi ptáte sami sebe: Co se nám ti dva vpředu snaží říct? A co to má vlastně celé společného s Bohem?

No, když si oba příklady porovnáte, zjistíte, že v obou případech se snažíte dostat do určitého cíle a v obou případech je k nalezení správné trasy použita navigace. Jediný rozdíl v případě geocachingu spočívá v tom, že navigace vám přímo neřekne, kam máte jít, ale poskytne vám pouze vodítka, takže si cestu musíte určit sami.

Petrův příběh s elektrokolem je jiný. Zde vám navigace ukazuje cestu, a i když špatně odbočíte, zná cestu domů, i když je obtížná.

Oba případy však mají jedno společné: vždy dorazíte do cíle.

Nyní jsme si položili otázku: Jak je to s Bohem? Jak poznám, zda jsem na správné cestě, nebo zda musím odbočit a nabrat nový směr?

Cesta

Předchozí příběh: Petr

Ve Skutcích apoštolů se objevuje cesta, která je také určitým druhem navigace.

Krátký prequel: Apoštolové Pavel a Barnabáš již společně cestovali a na různých místech vyprávěli ostatním o Ježíši Kristu. Během toho se mezi mnoha Židy ve městě Antiochie objevila otázka, zda se nežidé musí řídit židovskými předpisy, pokud se chtějí rozhodnout pro Ježíše Krista a připojit se k církvi. To zpočátku vyvolalo spor, ale pak se v Jeruzalémě sešli a našli dobré řešení: Nežidé nemusí dodržovat židovské předpisy, ale měli by v některých ohledech brát ohled na židovské křesťany.

Pavel a Barnabáš spolu s dalšími dvěma poslali toto rozhodnutí jako dopis církvi v Antiochii a tím bylo vše vyřešeno.

A nyní přichází (Sk 15,36; NZ):

Po nějaké době Pavel řekl Barnabášovi: "Vydejme se znovu na cestu a navštivme všechna města, kde jsme kázali slovo Páně. Měli bychom se podívat, jak se tam bratřím a sestrám daří." A tak se stalo.

Barnabáš souhlasil.

Mají něco, co bychom dnes nazvali projektem, plánem, který se zdá být pravděpodobný. V Bibli je to jen jedna věta, ale ti dva o tom nejspíš chvíli mluvili, zvažovali to a pak se rozhodli. Možná už měli promyšlený plán cesty, protože všichni chtěli tyto nové kostely znovu navštívit.

První změna plánů: Šimon

Hned se však objevil problém (Sk 15, 37-40; NZ):

37 Barnabáš však chtěl s sebou znovu vzít i Jana Marka. 38 Pavel však nepovažoval za správné vzít s sebou toho, kdo je v Pamfýlii opustil a přerušil jejich spolupráci. 39 Došlo k tak ostré hádce, že se oba rozešli. Barnabáš vzal s sebou Marka a odplul na Kypr. 40 Pavel si naopak vybral za společníka Silase. Když ho bratři a sestry svěřili Boží milosti, odjel.

Alespoň se drželi svého původního plánu a rozdělili se. Barnabáš převzal sbory na Kypru a Pavel sbory v Malé Asii, dnešním Turecku.

Navzdory jejich sporu ani jeden z nich nepochyboval o víře a způsobilosti toho druhého starat se o nové sbory. Dalo by se chápat, že konflikt byl nutný, aby se Pavel a Barnabáš mohli oddělit a vyškolit více lidí. Ale taková realizace by měla být ve skutečnosti možná i bez sporu.

Cestování podle plánu: Šimon

O Barnabášovi se v Bibli poté už nic nedozvídáme. Podle Wikipedie existují církevní legendy, že zemřel jako mučedník na Kypru. Nic bližšího o tom nevím.

Pavel pokračuje ve své cestě podle plánu (Sk 15,41; NZ):

41 Cestoval po Sýrii a Kilikii a posiloval církve ve víře.

Ve městě Lystra se pak setkal s Timotejem, kterému byly adresovány dva biblické listy, a vzal ho s sebou jako dalšího společníka.

(Sk 16, 4.5; Nový zákon)

4 Ve všech městech, kterými projížděli, informovali věřící o rozhodnutích, která apoštolové a starší učinili v Jeruzalémě, a řekli jim, aby je dodržovali. 5 Tak byly sbory posilovány ve víře a počet věřících denně rostl. 6 Apoštolové se snažili, aby se jim dostalo pomoci.

To je zajímavé. Otázka, zda musí nežidé dodržovat židovské předpisy, jakmile se rozhodli pro Ježíše Krista, zřejmě netrápila jen církev v Antiochii, ale i mnoho dalších církví.

Boží vedení nebo blokáda: Petr

Pak se stalo něco zvláštního (Sk 16,6-8; NZ):

6 Poté pokračovali přes frygickou Galatii, protože jim Duch svatý bránil nést poselství do provincie Asie.7 Když přišli k hranicím Mýsie, snažili se pokračovat do Bithýnie, ale Duch, skrze něhož je Ježíš vedl, jim ani to nedovolil. 8 Když se pak vydali na cestu do Bithýnie, přišli k hranicím Mýsie.8 Cestovali tedy přes Mýsii bez zastávky, až dorazili do přístavního města Troady.

Tyto kraje se nacházejí v dnešním Turecku a oni tam při své první misijní cestě ještě nebyli. Pravděpodobně si však řekli, že když už jsme tady, budeme zvěstovat poselství Ježíše Krista i zde. Úmysl to byl dobrý, plán rozumný, ale nějak se to neshodovalo s Božím záměrem. Byli na cestě a nějak si uvědomili, kam Bůh chce nebo nechce, aby šli.

V zásadě to zní jako jakási božská navigace. Ale jak Bůh naviguje? Někteří lidé by rádi slyšeli Boží hlas fyzicky, zvukově, aby se nespletli.

Jiný by mohl žádat znamení. Ve Starém zákoně, v Soudců 6, se píše o Gedeonovi, který chtěl několikrát znamení. Příkladem může být (Soudců 6, 36-38; NZ):

36 Gedeon se mezitím modlil k Bohu: "Chceš-li skrze mne opravdu vysvobodit Izrael, 37 pak teď dám na mlat čerstvě ostříhanou vlnu. Bude-li ráno ovčí vlna mokrá a všechno kolem suché, pak si budu jistý, že chceš skrze mne zachránit Izrael, jak jsi řekl." A tak se rozhodl, že bude zachráněn.38 Když Gedeon druhý den brzy ráno vstal a vymačkal z vlny rosu, voda naplnila celou mísu.

Neznám v Bibli mnoho podobných příkladů, kdy se žádá o znamení. Myslím, že jde spíše o výjimečný případ než o pravidlo.

Také si nemyslím, že Pavel řídil svou cestu takovými žádostmi o znamení. Mohli byste to vzít do extrému a před každým rozcestím hodit kostkou, a pokud je číslo sudé, jít doprava, a pokud je liché, jít doleva a Bůh by měl kostku řídit.

Jako křesťan máte vztah s Ježíšem Kristem, modlíte se k němu, vyléváte mu své srdce, vyznáváte své chyby a očekáváte pomoc. Hra v kostky do toho příliš nezapadá.

Pavel a jeho lidé se jistě čas od času společně modlili, četli Písmo a vyměňovali si myšlenky, a tak získali otevřený sluch pro Božího Ducha, ať už to vnímali jakkoli přesně. Jednota poznání byla pravděpodobně dobrým ukazatelem pro naslouchání Ježíši.

Nový plán: Šimon

A pak se otevřela zcela nová cesta (Sk 16, 9-10; NZ):

V noci měl Pavel vidění: 9. Viděl před sebou stát Makedonce, který ho žádal: "Pojď do Makedonie a pomoz nám!" 10 V důsledku toho jsme hned hledali loď, která by nás do Makedonie dopravila. Z vidění jsme usoudili, že nás Bůh volá, abychom tamním lidem přinesli evangelium.

Oblasti Asie a Bithynie jsme zřejmě museli prozatím vynechat, protože Makedonie, dnešní severní Řecko, první místo v Evropě, byla pro celkový Boží plán důležitější.

Při své třetí misijní cestě Pavel také alespoň částečně procházel provincií Asie. A další křesťané tam jistě cestovali i později.

Cestujete jako křesťan, zabydleli jste se ve svém životě a pak přijde něco úplně nového, nový kontinent.

To vás také může vyděsit a možná byste raději udělali Jonáše a utekli. Jonáš měl jít do Ninive na východě a pak si zamluvil cestu na lodi směřující na západ.

A ani pro Pavla a Silase nebyl jejich pobyt v Makedonii bez problémů. Byli biti a posláni do vězení, ale na druhou stranu také zažili, jak lidé poznávají Ježíše a jak se mění.

Myslím, že jsme na tom podobně jako tehdejší lidé. Ať už stojíme před velkým rozhodnutím v životě nebo zde v církvi, nejistota, kam nás chce Bůh zavést, může být docela děsivá.

Nemusí to být vždy tak do očí bijící jako u Pavla, ale věřím, že Bůh má pro nás připraveno něco nového a vždy nás povede správným směrem, i když je cesta někdy strmá a my musíme tlačit své elektrokolo do kopce.

Shrnutí

Dnes jsme slyšeli něco o cestě, po které my křesťané jdeme. Podle Jana 14,6; NL Ježíš Kristus v podstatě říká:

Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci jinak než skrze mne.

A my, každý z nás, jsme na své osobní cestě s ním, a právě o tom jsme dnes přemýšleli.

Shrneme si to: