Útočníci...

Úvod

Nedávno jsem se bavil s jedním známým o koronavirech. Možná jste si všimli, že jeden internetový časopis zveřejnil protokoly o koronavirech z Institutu Roberta Kocha prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím poté, co vyhrál soudní spor.

A nyní se můj známý, který se tehdy nenechal očkovat, rozčiluje nad Lauterbachem, který v některých diskusních pořadech hovořil o tom, že očkování nemá žádné vedlejší účinky, a nedávno v televizi přiznal, že poškození vakcínou v několika případech existuje. Trochu jsem zapátrala, Lauterbach byl v období Corony v televizi tak často, že se v některých talk show zmínil, že mohou existovat vzácné vedlejší účinky očkování. V jiných talk show hovořil o očkování bez vedlejších účinků.

Musím se přiznat, že mě to už moc nezajímá a můj přítel to nedokázal pochopit. Vypadal zklamaně, že jsem se na něj nerozčílil.

Osobně si myslím, že se s pandemií a způsobem, jakým se s ní zacházelo, musíme nějak vyrovnat, abychom se z ní poučili. Koneckonců, někdy může přijít další pandemie a my bychom se z té předchozí měli poučit.

Ale stejně mě to nezajímá. Zprávy o ní čtu jen velmi povrchně, pokud vůbec.

Položil jsem si otázku, zda je můj nezájem správný.

Myslím, že je důležité poučit se z historie, například aby se nezapomnělo na zločiny nacistické éry. Zločiny koloniální éry jsou již do značné míry zapomenuty. Takže si myslím, že základní znalost naší historie se vyplatí.

Ale některé věci, jako třeba éra koronavirů, mě moc nezajímají.

Jaké je to být křesťanem? Co říká Bible o pohledu dopředu nebo dozadu?

Mám na to docela jasný biblický verš, kde Pavel ve Filipským 3,13b takto popisuje své životní směřování:

Uiuiui, takové tvrzení je docela výzva.

Nástupnictví, ale...

Podívejme se na úryvek z Lk 9, 59-62; NL, který se týká povolání:

I ve mně tyto verše zpočátku vyvolávají pocit zahlcení a zdrcení.

Začíná to velmi jasným pohledem dopředu: "Pojď, následuj mě." A tak je to. Teď začíná něco nového, teď to začíná.

Pak přichází další námitka, kterou lze nějak pochopit. A proč by neměl před svou službou pohřbít svého otce?

Myslím, že tyto Ježíšovy výroky se zdají méně podivné, když pozorně nasloucháte tomu, co ten člověk říká:

"Než půjdu za tebou, musím si nejprve vyřídit své vlastní záležitosti." To je pravda.

Připomíná mi to výroky, které dnes čas od času slýchám. Nemám teď čas na kostel, protože toho mám hodně. Mám toho tolik, o co se musím postarat.

Později, až mi mé záležitosti nebudou zabírat tolik místa, pak se budu moci více soustředit na Ježíše.

Takže učednictví v zásadě ano, ale nejdřív...

Podle mého názoru toto oddělování služby a soukromého života není správné. Když začnete s Ježíšem, tehdy začíná učednictví. I když vás provázejí závazky z minulosti, stále jdete vpřed s Ježíšem Kristem.

Není zcela jasné, zda se v tomto konkrétním příběhu jednalo pouze o organizaci pohřbu, nebo o doprovod starého otce na jeho poslední cestě, která mohla trvat opravdu dlouho.

Co by se stalo, kdyby otce nejen pohřbil, ale také v jeho domě hlásal příchod Božího království? I to by bylo učednictví. Vím, že to není vždy snadné ve vlastním rodičovském domě a mezi vlastními příbuznými.

Samozřejmě, že učednictví nemusí být vždy jen hlásání slovy, ale učednictví může začít hned, nepotřebujete k tomu žádné "ale nejdřív".

Podívejme se také na druhou osobu:

Opět tu máme ono "ale nejdřív", ale rozloučení přece nemůže trvat tak dlouho, ne?

Domnívám se, že tento výrok byl určen této osobě osobně. Rozloučit se nebude problém, ale s jakým postojem člověk odchází?

Díváte se do budoucnosti a těšíte se na nové, na nástupnictví, nebo se ohlížíte zpět a oplakáváte minulost?

Osobně jsem nikdy neměl v ruce pluh, ale dovedu si představit, že neoráte zrovna rovně, když se stále díváte dozadu.

Připomíná mi to mé mopedové časy. Pokud jsem se před zatáčením ohlédl přes rameno, nemohl jsem na ten krátký okamžik jet rovně. Vždycky jsem mírně uhnul na stranu, ke které jsem odbočoval.

Je špatné dívat se dozadu?

Myslím, že to záleží na tom, jak to je. Pokud se při orbě jednou za čas otočíte a obdivujete krajinu nebo se podíváte, kolik už jste toho udělali, pak mi to nepřijde špatné.

Ale pokud se ohlížíte zpět a neustále se rozčilujete nad promarněnými příležitostmi, pokud je nespravedlivé zacházení v minulosti stále přítomné, pokud oplakáváte staré dobré časy, pak se život dostává mimo trať. Tomu věřím.

Na tomto místě jsem dlouho přemýšlel, zda mám znovu použít příklad vyrovnávání se s koronavirem. To je vždycky ožehavé téma.

Obecně řečeno, já osobně jsem čas od času přemýšlel o tom, že bych se nějakým způsobem politicky angažoval, protože si vlastně myslím, že je hloupé si hlavně stěžovat a sám nic nedělat.

Ale v období koronaviru mi situace přišla tak složitá, že jsem si nechtěl vyměnit místo s žádným politikem. Samozřejmě se dělaly chyby a někteří lidé byli zločinci (např. kšefty s maskami), ale bylo to také prostě těžké. Nevěděli jsme, jak nebezpečné jednotlivé varianty viru skutečně jsou. Nechci se zastávat žádného politika, nemohu nikomu nahlédnout do hlavy, abych zjistil, s jakými motivy cestoval.

Doktore, jak se díváte na éru koronavirů? Chceme se poučit z chyb, abychom příští pandemii zvládli lépe?

Nebo se vám při ohlédnutí zpět zvedne tep rovnou na 180? Pokud vás při pohledu zpět vždy ovládne vztek a rozhořčení, pak nebudete schopni udržet přímou linii.

Následování Ježíše Krista jde dopředu.

Podívejme se na

Velké poslání

Matouš 28, 18-20; SZ

Je zajímavé, co zde Ježíš neříká:

"Dbejte tedy na to, abyste zůstali věrní a nedali se svést ke krádeži jako Jidáš. A přestaňte se hádat o to, kdo z vás je největší."

Ježíš jistě mohl s učedníky vytahovat mnoho negativních věcí z posledních tří let. On to však neudělá.

Nejprve rozšiřuje jejich pohled na sebe sama:

A pak přichází pověření získávat učedníky. To je největší a nejdůležitější pověření, jaké kdy bylo dáno. A každý, kdo chce následovat Ježíše Krista, a to znamená cestovat s ním, se může stát jeho součástí.

A pak další pohled dopředu:

Jak důležitá je minulá doba v našem životě, kdy tomu tak snad ještě nebylo?

Podívejme se do budoucnosti.

Ale vyrovnávání se s minulostí?

Co když nás ale minulost pronásleduje?

Velmi bych si to usnadnil, kdybych se zastavil u "pohledu do budoucnosti".

Něco jako vyrovnávání se s minulostí se objevuje i v Bibli.

Vyrovnávání se se spory

Jedním z bodů, na který bych se rád podíval, je řešení sporů. Protože Bible zobrazuje lidi poměrně realisticky, najdeme v ní samozřejmě i zmínky o sporech, které někdy končí nepříjemně.

Jednou ze strategií řešení sporů je říci: už o tom nebudeme mluvit.

To může fungovat u banalit, ale nefunguje to u hlubokých neshod a konfliktů.

Ve Skutcích 15 šlo o otázku, zda nežidé, kteří se chtějí připojit k Ježíši, musí dodržovat všechny židovské zákony. Tento spor už nějakou dobu doutnal a pak se skutečně vyhrotil a mohl rozvrátit rodící se církev, kdyby se nesešli, aby problém vyřešili.

Řešení se našlo tam, kde se většina přítomných shodla. Nebyl to kompromis, kde by každý dostal trochu, ale jedna strana měla z velké části pravdu a ostatní to akceptovali, pravděpodobně proto, že se k sobě chovali s velkou úctou.

Důležitý zde byl jistě i vztah mezi stranami. Každý může mít červené linie, ze kterých nemůže ustoupit, ale měli byste se omezit na skutečné červené linie.

Možná se tehdy našel někdo, kdo i po apoštolském koncilu zastával názor, že bylo učiněno špatné rozhodnutí. Nyní mohl s několika dalšími nespokojenými lidmi začít něco vlastního. Nebo, pokud to pro něj bylo možné, se smířil s tím, že většina má jiné poznání, a přesto se k nim přidal, protože se mohl mýlit. Spor byl nyní vyřešen a všichni mohou společně postupovat v učednictví.

Pastorační péče

Někteří lidé si s sebou nesou trauma v důsledku špatných zkušeností, zatímco jiní se nedokážou vyrovnat s tím, co sami v minulosti udělali.

Zde samozřejmě existují pouze individuální úvahy.

Velmi výstižně to říká Přísloví 14,10 (NZ):

Každý cítí svou vlastní bolest a pro některé je opravdu bolestná.

Za velmi krásný považuji příklad toho, jak Ježíš zachází s Petrem.

Vždyť Petr Ježíše třikrát zapřel poté, co velmi odvážně prohlásil, že půjde s Ježíšem na smrt.

A v následném rozhovoru v Jan 21,15-19 se ho Ježíš třikrát zeptal, zda ho Petr miluje.

Potřetí to bylo pro Petra trochu nepříjemné a posmutněl. Ale zřejmě byl tento typ rozhovoru důležitý k překonání trojího zapření.

Pak ale také znovu pokračuje (Jan 21, 18.19; NL):

"Pojď za mnou." Pokračuje dál.

Zde si uvědomujete, že pastorační péče musí být individuálně přiměřená a užitečná. Možná je takový rozhovor někdy nepříjemný, ale přináší pokrok a musí vést vpřed.

A zde se končí slovy "Následuj Ježíše", a to nejen jako formule, ale jako skutečná perspektiva.

Shrnutí

Dovolte mi, abych to shrnul:

• Ohlédnutí zpět a pohled vpřed? Co je důležité, co nás zajímá?
• Svatý Pavel nás vyzývá: Pavel: "Zapomínám na minulost a dívám se na to, co je přede mnou.
• Učednictví může začít okamžitě: Žádné "ale nejdříve". Vezměte si Ježíše s sebou do svých záležitostí.
• Stěžování si, rozhořčené nebo naštvané ohlížení se zpět odvádí život z cesty.
• Velké poslání je zaměřeno na budoucnost, rámováno velikostí Ježíše Krista a jeho zaslíbením, že bude stále s námi.
• Řešení sporů může být součástí nezbytného vyrovnávání se s minulostí.
• Individuální pastorační péče, podobně jako v případě Petra a Ježíše, může být nezbytná i pro vás osobně. Tato pastorační péče však musí také hledět do budoucnosti: Následujte Ježíše.