Názorová bublina

Úvod

Rád bych s vámi dnes hlouběji probral téma názorových bublin, protože mi už delší dobu vrtá hlavou.

Na úvod jsem se tu a tam podíval a také jsem se jednou zeptal ChatGPT. Tohoto AI bota často používám profesně, pro technické nápady a příklady, a měl jsem pocit, že se v poslední době trochu zpomalil.

Požádal jsem ho o několik onelinerů (což jsou krátké, výstižné výroky o délce jedné věty) na téma "názorové bubliny" a jeden výrok mi přišel opravdu skvělý:

Představte si, že

váš názor je bublinový vesmír - barevný, oslnivý, ale zároveň tak křehký, že ho může roztrhnout sebemenší závan reality

Hledal jsem na síti, jestli to není nějaký citát, ale nic jsem nenašel. Zřejmě si to ChatGPT nějak vymysleli sami, překombinovali to. Nevíme, jak funguje kreativita umělé inteligence, stejně jako nevíme, jak funguje kreativita u lidí.

Ale ještě jednou tento krásný výrok: Představte si, že

váš názor je bublinový vesmír - barevný, oslnivý, ale zároveň tak křehký, že by ho sebemenší náznak reality mohl roztrhnout

Ve Starém zákoně je biblický text, který názorovou bublinu docela dobře popisuje, i když tehdy samozřejmě toto slovo ještě neexistovalo.

Dovolte mi, abych vás do tohoto příběhu zasvětil, někteří z vás ho možná znají.

Jsem jako vy

1 Královská 22, 1-4; NL

1 Tři roky se mezi Aramem a Izraelem neválčilo. 2 Třetího roku navštívil judský král Jóšafat izraelského krále Achaba. 3 Izraelský král řekl svým mužům: "Uvědomujete si, že Rámot v Gileádu patří nám? A my neděláme nic pro to, abychom ho aramejskému králi vzali!" Aramejský král se na něho podíval. 4 Zeptal se tedy Jóšafata: "Budeš se mnou bojovat proti gileádskému Rámotu?" "Ne," odpověděl mu. Jozafat králi Achabovi odpověděl: "Jsem na tvé straně, můj lid je jako tvůj lid, moji koně jsou jako tvoji koně." 5 Jozafat mu odpověděl: "Já jsem na tvé straně.

Krátké vysvětlení: Tato událost se odehrála kolem roku 860 př. n. l. V té době byl Izrael rozdělen na severní a jižní království. Severnímu království vládl Achab, který byl dobrým politikem, ale poněkud protivnou povahou. Dlouhou dobu umožňoval pronásledování a vraždění proroků, povolil náboženství, v němž se pravděpodobně obětovaly děti, a nechal někoho zavraždit na základě falešného obvinění kvůli kusu země. Po této vraždě si však uvědomil, že to bylo špatné, a svých činů skutečně litoval a veřejně se k nim přiznal tím, že se dostavil v žíni a popelu. Pravděpodobně však svých špatných činů skutečně nelitoval.

Dalo by se říci, že Jozafat, král jižního království, byl dobrý člověk. Naslouchal Bohu a chtěl žít způsobem, který se Bohu líbí.

Vraťme se k textu: tři roky se neválčilo, takže bychom měli spíše zvolat "hurá", ale Achabovi se tři roky zdály příliš dlouhé a chtěl se zase rozjet. Je samozřejmě možné, že lidé v Ramotu byli bezbožně utlačováni a Achab je chtěl jen lidsky osvobodit, ale mně to spíš připadá jako sobecká touha mít větší panství za každou cenu.

A pak Jozafat říká: "Jsem na tvé straně, můj lid je jako tvůj lid, moji koně jsou jako tvoji koně." A tak se stalo.

"Patříme k sobě, my proti nim". A jednota pokračuje (1 Kr 22,5.6; NL):

Jozafat dodal: "Nejdříve se však zeptej, co o tom říká Hospodin." 5 A Jozafat se zeptal: "Co říká Hospodin? 6 Král Achab tedy svolal proroky, bylo jich asi 400, a zeptal se jich: "Mám táhnout do války proti Rámotu v Gileádu, nebo ho mám nechat na pokoji?" 7 Proroci mu odpověděli: "Ne," odpověděl Achab. Všichni odpověděli: "Jdi do války! Hospodin ti dá velké vítězství!" A tak se stalo.

U Achaba se už leccos změnilo. Na dvoře má nyní opět proroky a zřejmě už nedovolí, aby byli tito proroci pronásledováni.

Všichni jsou zajedno. To je docela hezké.

Možná to znáte. Jste ve skupině, kde všichni tak nějak tykají stejně jako vy. Cítíte se důvěrně známí a v bezpečí.

Máte pochybnosti?

Ale Jozafatovi to nějak nestačí (1 Kr 22,7; NL):

"Není tu ještě nějaký jiný Hospodinův prorok, se kterým bychom se mohli poradit?" zeptal se Jozafat.

Proč se Jozafat ptá po jiném prorokovi? Nestačí mu těch 400? Zřejmě má o této názorové bublině pochybnosti. Ale proč? Co někoho přiměje pochybovat o většinovém názoru, o většinovém konsensu? Jóšafat byl muž, který žil s Bohem, a bylo pro něj důležité, aby se naplnila Boží vůle bez ohledu na to, zda s tím všichni souhlasí, nebo ne. Nechtěl se toho vzdát. Co je správné, co je pravdivé, jaká je Boží vůle? A co dělat, když to většina vidí jinak?

Myslím, že Achabova odpověď je skvělá a jeho upřímnost ho činí téměř sympatickým (1 Kr 22,8; NL):

Ještě je tu jeden, který se ptá Hospodina, ale já ho nenávidím. 8 Izraelský král mu odpověděl: "Je tu ještě jeden, který se ptá Hospodina, ale já ho nenávidím. Má pro mě jen špatné zprávy: Micheáš, syn Jimlův." A tak se mu to stalo. "Takhle bys neměl mluvit," řekl Jóšafat.

Kdo má rád špatné zprávy? Doslova, raději zastřelíš posla špatných zpráv. A kritizovat stejně nemůžeš.

Všichni se tak pěkně shodneme.

Micha je aportována

A pak ho přivedou (1 Kr 22,9-13; NL):

9 Izraelský král tedy zavolal jednoho ze svých služebníků a přikázal: "Rychle! Přiveďte Micheáše, syna Jimlova."
10 Izraelský král Achab a judský král Jóšafat seděli v královských šatech na svých trůnech na náměstí u brány Samaří. Proroci před nimi prorokovali. 11 Sedechiáš, syn Chenaanův, si zhotovil železné rohy a prohlásil: "Toto praví Hospodin: 'Těmito rohy budeš Aramejce bít, dokud je nevyhladíš." 11 Aramejci se pak rozutekli a vyrazili na cestu. 12 Všichni ostatní proroci s ním souhlasili. "Ano," říkali, "vytáhněte do Rámotu v Gileádu a triumfujte, neboť Hospodin vám dá vítězství!" 13 Aramejci se tedy vydali na cestu. 13 Posel, který šel pro Micheáše, mu řekl: "Slyšíš? Všichni proroci prorokují králi dobré věci. Proč se k nim nepřipojíš a neslíbíš mu úspěch?"

Nesouhlas se také těžko snáší. Milujeme svou pestrobarevnou, oslnivou bublinu názorů. Proč se k nim nepřidáte, je to tak krásné.

Micheáš však nesouhlasí (1 Kr 22,14; NL):

14 Micheáš však odpověděl: "Jakože je živ Hospodin, budu říkat jen to, co mi řekne Hospodin." A tak se stalo.

Jako dobrý prorok to musíš říct, ale pak to nečekaně pokračuje (1 Kr 22,15; NL):

Když Micheáš stanul před králem, Achab se ho zeptal: "Micheáši, máme táhnout do války proti Rámotu v Gileádu, nebo ne?" 15 Micheáš odpověděl: "Ne," odpověděl. Micheáš odpověděl: "Jdi do války a zvítěz! Hospodin dá králi velké vítězství!" Míchajáš se tedy vydal na cestu.

Proč to říká? Zastrašuje ho ta obrovská jednota? Má snad strach? Možná.

Byl jenom člověk a neustálý boj a poukazování na negativa může být i na vás příliš, takže se stáhnete k "Vy máte svá práva a já mám svůj klid".

I když jde o názorové bubliny, už nechcete mít nějaké hádky a boje. Například o tématu očkování se už prostě nebavíme, stejně to nemá smysl, nemůžeme se dohodnout. Chápu to a sám to někdy dělám.

Ale opravdu si nemyslím, že je to správné. Musíte se k sobě umět chovat s láskou a respektem, i když máte rozporuplné názory, i když si myslíte, že obsah druhého názoru je hloupý. Ale toto oddělení osoby a obsahu názoru je stále obtížnější.

Například si myslím, že výroky AfD o obnovitelných zdrojích energie jsou špatné, dokonce bych řekl, že obsahově hloupé. Chtějí zastavit a dokonce zvrátit přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie.

Jak s takovými lidmi mluvit? Najdeme nějaký kanál pro dialog? Nebo se stáhneme do své bubliny a řekneme si, koho to zajímá, stejně to nemá smysl?

V 1. Korintským 13, 1.2; NL (slyšeli jsme to minulou neděli) se píše:

1 Kdybych mohl mluvit jazyky světa nebo jazyky andělů, ale neměl lásku, byla by moje řeč jen bezvýznamným hlukem jako dunící gong nebo zvonění zvonu. 2 Kdybych měl dar proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání, a kdybych měl víru, která by hory přenášela, ale neměl lásku, nebyl bych ničím.

Tyto verše ve mně vyvolaly téma "názorové bubliny". I kdybych uměl mluvit a vysvětlovat věci opravdu dobře, má slova bez lásky by byla jen žvaněním. I kdybych věděl všechno a opravdu znal pravdu, bez lásky by to stejně bylo k ničemu.

Ježíš Kristus řekl u Matouše 22, 39; NL:

Miluj svého bližního jako sebe sama.

A nejen toho, který je ve vaší názorové bublině.

Věřím, že kanály dialogu, a to i mimo naši bublinu, můžeme nalézt pouze prostřednictvím lásky k bližnímu, prostřednictvím autentického láskyplného jednání. Jiná cesta pravděpodobně neexistuje.

Ale vraťme se k našemu textu. Jak reaguje Achab na Micheášovo falešné proroctví (2 Kr 22,16; NL)?

16 Král však odpověděl: "Kolikrát ti mám přísahat, že mluvíš ve jménu Hospodinově jen pravdu?" "Ano," odpověděl král.

Raději by slyšel pravdu, než aby mu někdo lhal. Koneckonců.

Micheášovo proroctví

A pak si Micheáš dává do těla (2 Kr 22,17-23; NL):

Viděl jsem celý Izrael rozptýlený po horách jako ovce bez pastýře. 17 Micheáš mu řekl: "Viděl jsem celý Izrael rozptýlený po horách jako ovce bez pastýře. A Hospodin řekl: 'Už nemají pána. Ať se v klidu vrátí domů."

Prásk, zdá se, že bublina splaskla.

Tato válka není Boží vůlí. Vraťte se domů v míru. Bez vojáků není válka.

Král by se vlastně měl o své poddané starat jako pastýř, bdít nad nimi, vést je k dobrému, ale Achab by zřejmě raději svůj lid vypálil ve válce.

18 "Copak jsem ti to neřekl?" řekl izraelský král Jóšafatovi. "Nikdy pro mě nemá nic dobrého, jen samé špatné zprávy."

Není nic krásnějšího, než když se naplní očekávání, i když jsou špatná. Zde je opravdu slyšet Achabovo "Vidíš, vidíš, vidíš".

Ale pak Micheáš odhalí pozadí (2 Kr 22,19-23; NL):

19 Micheáš pak pokračoval: "Tak poslouchejte, co říká Hospodin! Viděl jsem Hospodina, jak sedí na svém trůnu, obklopen po pravici i levici nebeskými zástupy. 20 A Hospodin řekl: 'Kdo může Achaba zlákat, aby táhl do války proti Rámotu v Gileádu, aby tam zemřel? Přicházelo mnoho návrhů, 21 až nakonec před Hospodina předstoupil duch a řekl: "Já to dokážu!" "Jak to uděláš?" zeptal se Hospodin. 22 Duch odpověděl: "Půjdu a přiměji Achabovy proroky, aby prorokovali samé lži. 'To se ti podaří,' řekl Hospodin. 'Jdi a udělej to." 23 Tak vidíš, že Hospodin vložil tvým prorokům do úst lživého ducha. Hospodin se totiž rozhodl, že na vás přivede pohromu."

Kdo by takovému příběhu věřil? Já osobně jsem se naučil Bibli věřit, protože jsem toho s Ježíšem Kristem hodně zažil, stejně jako mnozí z vás, a jsem přesvědčen, že tento příběh je pravdivý. A na Achaba potom skutečně přišla pohroma. Nepřežil válku.

Ale kdyby mi někdo podobný příběh vyprávěl dnes, těžko bych mu uvěřil. Bůh si například přeje pád naší baptistické unie, a proto se postaral o to, aby příští neděli všichni pastoři říkali v kázání hlouposti. A jeden člověk to ví a říká mi to. Uznávám, že to přirovnání je trochu přitažené za vlasy, ale kdyby mi Bůh nedal jasně najevo, že je to pravda, nevěřil bych tomu.

Ve vzduchu pak bylo cítit i jisté napětí (2 Kr 22,24-25; NL):

24 Sedechiáš, syn Kenaanův, přistoupil k Micheášovi a udeřil ho do obličeje. "Jak to, že mě Hospodinův duch opustil, abych k tobě mluvil?" zeptal se. 25 Micheáš mu odpověděl: "Poznáš to v den, kdy budeš bloudit z místnosti do místnosti a zoufale hledat místo, kam by ses ukryl." A tak mu odpověděl: "Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Uvědomujeme si, jak je to těžké. V tomto případě má pravdu jen ten, kdo dělá potíže a vypráví naprosto nepravděpodobný příběh. Koneckonců Achab v této válce umírá.

Samozřejmě, že potížista nemá vždycky pravdu, jak víme z vlastní zkušenosti. Musíme však mít na paměti, že někdy může být pravda i to, co je nepravděpodobné a pro nás nepředstavitelné, a pak může náš bublinový vesmír, jakkoli barevný a oslnivý, s hlasitým třeskem prasknout.

Závěry z toho plynoucí

Rád bych z toho vyvodil několik závěrů:

Vlastní moudrost

Za prvé, pozoruhodný a známý výrok z Římanům 12,16; LUT:

Římané: Nemyslete si, že jste moudří.

Ve většině překladů se píše. Snad ještě vhodnější je překlad "nový život":

Nezdá se vám, že všechno víte!

Jako křesťané bychom nikdy neměli ztratit tuto pokoru, že je toho ještě hodně, co nevíme, že se můžeme mýlit, že se musíme po celý život učit. Neměli bychom brát svou vlastní názorovou bublinu příliš vážně.

Jednání v lásce

A pak bych chtěl ještě jednou zopakovat, co řekl Ježíš Kristus v Matoušově evangeliu 22,39; NL:

Miluj svého bližního jako sebe sama.

Jako křesťané jsme zakusili, že nás Bůh miluje a že nás zbavil viny.

Pak se můžeme setkávat s bližním v lásce, a to navzdory všem tématům, jako je "očkování korunou", "válka na Ukrajině", "změna klimatu", "e-auto", "tepelné čerpadlo", "válka v Gaze", jistě vás napadnou ještě další spouštěcí témata, která by mohla ztížit rozhovor.

Vyhráli jsme diskusi a ztratili člověka, to přece nejde.

Každý potřebuje Ježíše Krista, bez ohledu na to, v jaké bublině raději žije. A Ježíš Kristus chce oslovit každého člověka.

Shrnutí

Dovolte mi, abych to shrnul:

Opět oneliner od začátku:

Představte si, že váš názor je bublinový vesmír - barevný, oslnivý, ale zároveň tak křehký, že by ho mohl roztrhnout sebemenší závan reality.

Podívali jsme se na příběh Achaba, Jóšafata a Micheáše z 2. knihy královské 22 a zpočátku se všichni tak krásně shodovali.
Jóšafat se nechtěl nechat zaslepit jednotou a kladl otázky.
Špatné zprávy a rozpory nejsou tak příjemné, jednota je mnohem hezčí.
Někdy je pravda to, co se nám zdá naprosto nepravděpodobné. Jako křesťané si zachovejme tu pokoru, že si nikdy nemyslíme, že víme všechno, a že se stále musíme učit.
A co je velmi důležité: vztah k bližnímu je mnohem důležitější než mít pravdu. Vstupujme do vzájemného dialogu v lásce, jak nám to ukázal Ježíš Kristus.