Poslední

Úvod

Tento týden se cítím docela přetížený. Kázání mi vůbec nesedlo, ale pokud mám být upřímný, je to moje chyba.

Termíny kázání si domlouváme mnoho týdnů dopředu, jinak to nejde, a samozřejmě často nevíte, kolik stresu budete mít v týdnu před kázáním. A tento týden jsem měl každý večer něco a s kázáním jsem mohl začít až v sobotu, tedy včera.

Normálně mi stačí týdenní příprava, ale tentokrát byla chyba, že jsem měl začít o něco dřív, protože už před čtrnácti dny jsem věděl, že to bude stresový týden, a předtím bych měl dost času na pohodovou přípravu.

No, moje chyba, ale takhle jsem se k tématu "zátěž" dostala zcela přirozeně.

Mimochodem, tento pojem znám i ze svého profesního prostředí, z IT.

Když je systém v zátěži, je opravdu vytížený. Pokud si například představíte online videoslužbu jako jeden počítač a půlka Německa tam večer sleduje film, pak je tento počítač opravdu vytížený. Ve skutečnosti se o zátěž samozřejmě dělí mnoho počítačů.

Existuje také takzvaný test zátěže. Pokud jsme například vyvinuli nový program, jehož části běží na různých počítačích, pak je zajímavé vědět, jak se program chová při zátěži. Napíšeme tedy testy, které nový program zatíží mnoha požadavky v krátkém čase, abychom zjistili, co se stane.

Účel celé věci můžete třeba přirovnat k automobilu. Pokud nové auto testujete pouze na rovné zkušební dráze v továrně, ještě nevíte, jak se bude chovat na úzké klikaté horské silnici.

A stejné je to i při vývoji softwaru. Simulujete nespočet uživatelů a požadavků a snažíte se systém přetížit. Říká se tomu kouřový test, má to kouřit. Známe to ze strojů: pokud to kouří, tak jste to přehnali.

K takovým scénářům obvykle dochází neočekávaně, když je program v produkci, tedy když ho reálně používají skuteční uživatelé. A o takových scénářích chcete vědět co nejvíce předem, abyste jim snad mohli lépe předcházet nebo alespoň lépe reagovat.

Dnes však nechceme mluvit o IT, ale o nás lidech. Možná někdo z vás už teď tápe, protože má pocit, že je pod neustálým tlakem.

Zátěž v podstatě

V Bibli najdeme několik věcí na téma "zátěž", např. v listu Galaťanům 6,5; NGÜ.

Jiné biblické překlady zde píší (ELB):

nebo také modernější (NEÜ):

nebo (NL):

"Břemeno", "zátěž", "odpovědnost", tato slova vlastně vyjadřují totéž, ale s jiným důrazem. "Břemeno" a "zátěž" zní spíše negativně, kvazi "zatěžující", zatímco "odpovědnost" zní spíše neutrálně, dokonce spíše jako výzva.

Ale verš rozhodně vyjadřuje, že každý má své osobní břemeno, a já si to tak vykládám, také toto břemeno pociťuje osobně, zcela individuálně.

Velmi jasně to vyplývá i z předchozích veršů, Gal 6,3.4; NL:

Vždy se najdou lidé, kteří jsou na tom lépe, a vždy se najdou lidé, kteří jsou na tom hůře.

Tyto dva verše vyjadřují trochu bilancování, ve kterém se nacházíme. Na jedné straně člověk cítí, co cítí, je možná opravdu přetížený, má pocit, že se z něj kouří, a na druhé straně nejsou jeho vlastní problémy důležitější než problémy druhých. To znamená, že kromě vlastního duševního stavu je třeba vždy brát v úvahu i perspektivu druhých, aniž by člověk srovnával sám sebe.

Vždyť v předchozím verši (dnes jdeme pozpátku) se píše (Gal 6,2; NEÜ):

Je tedy správné, aniž bychom se srovnávali, vidět břemena druhých a nést je s námi, a to zahrnuje i to, že se nějakým způsobem dělíme o svá vlastní břemena.

Kolik břemen zabírají v našem životě?

Žalm 90,10 (Nový zákon) říká:

O tento verš z Bible se opravdu nemohu podělit. Uplynulý týden byl velmi stresující, ale nemohu říct, že uplynulých 55 let byly většinou jenom námaha a břemeno.

Ale to je samozřejmě i můj osobní pocit.

Srovnávání je hloupé

Jak se s touto zátěží vypořádat? Srovnávat je hloupé, to už jsme se naučili. Ale ne vždy se od něj můžete skutečně oprostit.

Existuje zajímavé Ježíšovo podobenství, v němž jsou dělníci najati na celodenní práci na vinici, někteří brzy ráno, jiní těsně před zavírací dobou, a se všemi si majitel vinice vyjednal stejnou mzdu, jeden denár. Toto podobenství by vydalo na samostatné kázání, ale chci se dostat k tomu, že ti, kteří nesli břemeno celý den, chtěli potom víc, když viděli, že ti, kteří pracovali jen krátce, dostávají stejně.

V reálném světě práce je to samozřejmě jaksi nespravedlivé a pravděpodobně by to vedlo k tomu, že by se většina pracovníků hlásila až druhý den odpoledne.

Toto podobenství má však hlubší význam. Mzda za tento den byla přiměřená, byla dobrá, ale protože ten druhý dostal ještě víc, byl první dělník nespokojený. Opět tu máme: srovnávat je hloupé.

A já zde vidím i další význam: více nákladu neznamená větší mzdu. V dopravním podniku to tak asi je, ale v křesťanském životě nedostanete větší mzdu, když nesete více nákladu. Naopak, očekávání tohoto, toto myšlení samo o sobě je pro mě špatné. Je v rozporu s dobročinností.

Příklad z textu Zákona v Exodu 23,5; NL:

Zde vidíte empatii, soucit s nepřítelem a jeho oslem. Kdybyste zde zaujali vypočítavý přístup, raději byste obrázek zhrouceného osla zveřejnili na Facebooku. Tím jsem mohl nepříteli ublížit a získat výhodu.

Protože můj nepřítel se mi také snaží ublížit, jinak by nebyl mým nepřítelem.

Ale to není správná cesta. Vypočítavost a dobročinnost nejdou dohromady.

Vypořádání se s břemenem

Vraťme se k otázce: Jak se člověk vypořádá s břemenem?

Existuje tento verš z horského kázání, Matouš 6,34, který se zdá být uvolněný.

Jiné překlady zde místo "břemeno" píší "pohroma" nebo "zlo". Doufejme, že to není vždy tak zlé.

Na první pohled tento verš zní, jako by člověk měl vždycky žít do nového dne bez plánu; pak bych všechno udělal správně. Ale tak to nevypadá.

Je však třeba vidět tento verš také v kontextu a úryvek začíná starostí o jídlo, pití a oblečení, tedy starostí o základní potřeby.

A zde můžeme důvěřovat, že Bůh se o nás postará, a to každý den. Na tomto základě pak můžeme plánovat a budovat svůj život.

Břemena každého dne sice nezmizí, ale už to pomůže, pokud je základ našeho života upevněn v Ježíši Kristu. Bůh se o nás postará.

Přesto se se svými břemeny musíme vypořádat.

Předávání / rozdělování úkolů

Za některá břemena si jistě můžeme sami. Například pokud si na sebe vezmete příliš mnoho úkolů, může vás to opravdu vyčerpat.

Dobrý příklad najdeme ve Starém zákoně v Exodu 18,13-27, kde je popsáno, jak Mojžíš vedl tehdejší izraelský lid. Kromě toho musel převzít výkon spravedlnosti a osobně se staral o každý případ.

V té době ho navštívil jeho tchán Jitro a komentoval to takto: "Mojžíš byl v té době na návštěvě:

Doporučuje mu tedy, aby úkoly delegoval a jmenoval soudce:

K tomu patří i důvěra v ostatní, že budou schopni tuto práci také vykonávat.

Předávání úkolů, sdílení, důvěra, že i ostatní mají dobré nápady, že i ostatním záleží na komunitě, to je správný přístup.

A samozřejmě, tehdy stejně jako dnes platí (stálé) poslání pro každého křesťana (Lk 10,2; NEÜ):

Hořkost

Existují i další způsoby, jak si člověk může způsobit zbytečnou zátěž. Jedním z nich je hořkost (Židům 12,15).

To platí pro skupinu lidí, ale platí to i pro mě osobně. Vypěstovaná hořkost vás bude dlouhodobě tížit a pomůže vám z ní jen odpuštění. To samozřejmě neznamená potlačovat špatné zkušenosti nebo je zametat pod koberec, ani to nutně neznamená smíření. Bylo by to sice hezké, ale ne vždy to funguje.

Uvolnění

Dalším bodem je objevit pro sebe sobotu v určité podobě.

V Jeremiášovi 17,22; LUT je přikázání o sobotě pro izraelský lid:

Pro nás křesťany už sobota takto neplatí (to by také bylo samostatné téma na kázání), ale berte jako samozřejmost, že v jeden den v týdnu nebudete nosit žádná břemena. Obvykle je to pro nás neděle. Odpoledne zůstane pracovní počítač vypnutý, složky v tašce a vy uděláte něco, co byste stejně rádi udělali. Ať se děje cokoli, nechte zátěž zátěží. Stejně se zítra vrátí.

Před několika týdny jsem si vyrobil xylofon ze dřeva. Prostě jsem na to měl chuť. Teď visí na zdi, ale byla to zábava ho postavit.

Samozřejmě, ne vždycky se dá všechno nechat, někteří lidé musí pracovat i v neděli. Ale najděte si čas, kdy necháte zátěž stranou a uděláte něco pro sebe.

Břemeno hříchu

Špatné svědomí je fakírský polštář.

Vlastně se říká: dobré svědomí je jemný odpočinkový polštář.

Samozřejmě hřešíme každý den, někdy úmyslně, snad častěji neúmyslně, někdy vážněji, jindy méně vážně.

A přitom často děláme věci, které nám ostatní lidé mohou oprávněně vyčítat.

Ale my křesťané víme, kam s nimi.

Dobře to říká list Římanům 11,27 (NZ):

Pokud jsme se rozhodli pro Ježíše Krista, pak jsme v této smlouvě a můžeme k němu kdykoli v případě potřeby přinést své břemeno hříchu a být zbaveni.

A to nás mění. A my můžeme očistit to, co nám právem přičítají druzí, a požádat o odpuštění.

Břemeno skrze druhé

Někdo jiný udělal něco, co mě zatěžuje. Na vině je ten druhý. Často, když se cítíme zatíženi, vztyčíme ukazováček dovnitř, kde už ukazujeme na viníka.

A samozřejmě, dost často za naše problémy mohou druzí. Například ve Starém zákoně často nacházíme případy, kdy jiný národ způsobuje Izraeli potíže, zatěžuje ho. A Bůh pomáhá, když se k němu Izrael obrátí.

I nás mohou zatížit druzí, například když se staneme obětí zločinu, když nás někdo šikanuje a podobně. Každý z nás toho jistě zažil dost.

Jediné, co zde skutečně pomáhá, je odpustit pachateli. Jak jsem již řekl, neznamená to zametat věci pod koberec nebo neoznamovat trestné činy. To si musíte rozhodnout každý sám za sebe. Ale člověk musí dojít ke smíru s Bohem, možná po dlouhé bolestné fázi.

Není však vždy tak snadné obviňovat druhé za vlastní břemeno. Není neobvyklé, že účastníci břemene mají různé představy o tom, kdo za to může. Zde je skutečně zapotřebí pokory.

Rád bych to ilustroval na krátkém příkladu (Přísloví 27,3; NEÜ):

Kdo je nyní blázen a kdo je ten, kdo má břemeno?

Předevčírem jsme také krátce hovořili o Dunning-Krugerově efektu. Tento efekt popisuje kognitivní zkreslení sebeobrazu neschopných lidí, kteří přeceňují své vlastní znalosti a schopnosti. (Tuto větu bych sám nevymyslel, je zkopírovaná z Wikipedie).

Pokud to vykreslíte jako křivku, výsledkem je hora "Stupid".

Pokud něco málo víte, rychle si myslíte, že jste odborník, a vyjadřujete se tak. Pak jste na vrcholu hory Stupid. Pokud se pak naučíte více, nakonec pochopíte, že se máte ještě hodně co učit, a stanete se pokornějšími a opatrnějšími.

Na vrcholu této hory jsme byli pravděpodobně všichni několikrát.

Hloupost od druhých nás tedy může hodně tížit, ale měli bychom být opatrní a pokorní v tom, kdo je v konkrétním případě ten hloupý.

Nápověda:

Tato pomoc je ohlášena ve Starém zákoně, např. v Žalmu 68,20:

Břemen se člověk samozřejmě nezbaví, ale Bůh je nese.

To zdůrazňuje i Ježíš Kristus ve známém úryvku z Matouše 11, 28-30; NL:

V Ježíši nacházíme pomoc. On nese s námi a pomáhá nám.

A pokud nám to nestačí jako útěcha, jako křesťané máme ještě konečné zaslíbení ve 2 Kor 4,17; NL:

Shrnutí

Shrnutí.

• Břemeno je něco velmi osobně pociťovaného a může být samozřejmě zatěžující.
• Aniž bychom se chtěli srovnávat, je důležité, abychom si se svými břemeny navzájem pomáhali, a to bez očekávání odměny, ale pouze z lásky.
• Člověk může své vlastní břemeno snížit například tím, že si rozdělí úkoly a na úkolech pracuje společně, nikoli sám
.
• Vypěstovaná hořkost je břemeno, které lze odložit skrze odpuštění.
Čas od času
• je třeba břemeno odložit a udělat něco pro sebe.
• Hřích samozřejmě také vytváří břemeno, ale skrze smlouvu s Ježíšem z nás břemeno hříchů sejme.
• Také druzí nás mohou zatěžovat, možná ne tak často, jak si představujeme
.
• Buďme však pokorní v hodnocení situace. A
možná nás i poznání Dunning-Krugerova efektu učiní o něco pokornějšími.
• Pomoc dostáváme od Ježíše, který nám dává odpočinout s našimi břemeny, pomáhá nám a učí nás, že břemena se stávají lehčími, protože je s námi sdílí.
• A nás křesťany čeká nesmírně velká sláva, která bude trvat věčně
.