Válka

Jak se vyrovnáváte s válkou? A to jako křesťan?

Servis, , , Kreuzkirche Leichlingen, více...

automaticky přeloženo

Úvod

Už jste slyšeli o otevřeném dopise 28 celebrit zveřejněném na stránkách časopisu "Emma"?

Signatáři tohoto otevřeného dopisu vyzývají německou kancléřku, aby nedodávala těžké zbraně na Ukrajinu.

Tento dopis v současné době prochází všemi názorovými bublinami, podobně jako tomu bylo v případě Corony. Najednou došlo k rozdělení skupin a rodin tam, kde byste to nikdy nečekali, a nyní se zdá, že se to děje znovu.

Tyto osobnosti jsou doma v úplně jiných bublinách a jsou to různé profese, od umělců po novináře, právníky a také vědce.

Například Alice Schwarzerová a Dieter Nuhr podepsali smlouvu a nemají spolu už nic společného.

Co se v tomto dopise píše? Proč vyvolává v mediálním světě takovou bouři?

(https://www.emma.de/artikel/offener-brief-bundeskanzler-scholz-339463)

Úryvek:

Sdílíme verdikt o ruské agresi jako porušení základní normy mezinárodního práva. Sdílíme také přesvědčení, že existuje principiální politická a morální povinnost neustupovat před agresivní silou bez odvety. Vše, co z toho lze odvodit, má však své hranice v jiných příkazech politické etiky.

Jsme přesvědčeni, že nyní bylo dosaženo dvou takových hraničních linií: Za prvé kategorického zákazu akceptovat zjevné riziko eskalace této války v jaderný konflikt. Dodání velkého množství těžkých zbraní by však mohlo z Německa samotného učinit účastníka války. A ruský protiútok by tak mohl vyvolat případ vzájemné pomoci podle Smlouvy o NATO, a tím i bezprostřední nebezpečí světové války. Druhou hranicí je míra destrukce a lidského utrpení ukrajinského civilního obyvatelstva. I oprávněný odpor vůči agresorovi je v určitém okamžiku neúnosně nepřiměřený.

Varujeme před dvojím omylem: za prvé, že odpovědnost za nebezpečí eskalace do jaderného konfliktu nese výhradně původní agresor, a nikoliv také ti, kteří mu s otevřenýma očima poskytují motiv k případně zločinnému jednání

.

A za druhé, že rozhodnutí o morální odpovědnosti za další "cenu" v lidských životech mezi ukrajinským civilním obyvatelstvem spadá výhradně do kompetence jejich vlády. Morálně závazné normy mají univerzální povahu

.

Na fórech čtenářských dopisů v různých novinách, které o tomto dopisu napsaly článek, je v současné době opravdu živo.

V hodnoceních se objevuje vše od naivity až po oprávněné obavy, ale zdá se, že zastánci tohoto dopisu jsou v menšině.

Ani pro mě není tato otázka jednoduchá a přemýšlel jsem o tom, jak válku a dodávky zbraní posuzovat, zvláště jako křesťan?

Ještě před dobrými 100 lety existovali lidé, kteří si říkali křesťané a žehnali zbraním. To mi dnes připadá špatné. Nebo němečtí křesťané se modlili za vítězství v první světové válce. Mnozí francouzští křesťané asi dělali totéž, ale to samozřejmě nemůže být správné.

Válka ve Starém zákoně

Ve Starém zákoně najdeme v Bibli popsáno poměrně dost válek. Byly součástí reality života tehdejších lidí. Občas se dokonce vyskytly války, které nařídil Bůh, ale myslím, že je musíme vnímat v kontextu tehdejších lidí. Podobné je to s obětmi zvířat. Ty nařídil Bůh (v Genesis je o tom mnoho informací), aby lidem v jejich tehdejším chápání objasnil princip hříchu a jeho odpuštění Bohem.

Krásně je to popsáno v Listu Židům (Žid 10,1-4; NL):

1 Zákon tedy přinášel jen stín toho, co mělo přijít, nikoli skutečnost nebeských dober. Oběti se opakovaly rok co rok, ale nemohly přinést dokonalé očištění těm, kdo přicházeli k bohoslužbě. 2 Kdyby tomu tak bylo, nebylo by už žádných obětí, protože obětníci by byli jednou provždy očištěni a měli by čisté svědomí. 3 Stal se však pravý opak. Každoroční oběti jim rok co rok znovu připomínaly jejich hříchy. 4 Krev býků a kozlů totiž nemůže smazat hříchy.

Správnou obětí je Ježíš Kristus, jak je popsáno v 10. verši:

A Bůh chce, abychom byli jednou provždy posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista.

To je ta pravá oběť pro odpuštění hříchů, zvířecí oběti byly jen jejím zastřeným symbolem.

Stejné je to s válkami ve Starém zákoně. Bůh je, jak už bylo řečeno, někdy využíval, protože lidé neznali jiný způsob, ale ve skutečnosti Bůh válku nechce a popisy válek ze Starého zákona nám mohou posloužit jako obrazy pro náš každodenní boj, v boji proti svodům či pokušení, v boji proti tomu, abychom se nechovali zle k druhým atd.

Celý Starý zákon je pro nás dnes obrazovou knihou se skutečnými příběhy, z nichž se můžeme poučit.

Ale také ve Starém zákoně jsou již univerzální výroky o mnoha věcech, také o válce, např. v Micheáši 4, 1-4; kde je popsán budoucí, nový svět:

1 V posledních dnech však Chrámová hora svou velikostí a výškou předčí všechny ostatní hory. Tehdy se na ni budou sjíždět lidé ze všech národů. 2 Mnoho národů se vydá na cestu a budou na sebe volat: "Pojďte, vystoupíme na Hospodinovu horu, do chrámu Boha Izraele. Tam nás naučí svým cestám, abychom žili tak, jak on chce, abychom žili." Hospodin totiž vyšle své pokyny ze Sijónu a své slovo z Jeruzaléma. 3 Tehdy bude soudcem mnoha národů a bude dávat spravedlnost mocným národům, ať jsou jakkoli daleko. Tehdy budou kovat své meče v radlice a svá kopí v nože. Žádný národ už nebude útočit na jiný národ a nikdo se nebude učit, jak vést válku. 4 Každý bude nerušeně sedět na své vinici a pod svým fíkovníkem, protože už se nebude čeho bát. To je to, co řekl Všemohoucí Hospodin!

Kdy tato budoucnost nastane, nevím, ale můžete vidět, že válka není součástí Božího nového světa. Není součástí skutečného Božího plánu a záměru.

Válka dnes

Přesto však válka byla vždy a je i dnes a v Bibli je na některých místech popsána docela střízlivě.

Například v knize Kazatel 3 je pasáž, která začíná výrokem "Na všechno je svůj čas", kde jsou vyjmenovány nejrůznější věci všedního dne a ve v. 8 se píše: "Válka je čas:

Je čas na milování i na nenávist. Válka má svůj čas, stejně jako mír.

Vlastně nechceme, aby válka byla každodenní záležitostí. Žijeme zde, v zemi požehnaných, bez války už více než 75 let, a to tak dlouho, že ji už téměř nevnímáme.

Ale za tu dobu tu válka byla vždycky, dokonce i tady u nás na prahu v bývalé Jugoslávii, ale tady jaksi nebyla.

A nyní jsme dokonce ohroženi nepřímo. A mnoho lidí se bojí, že budou do války zataženi.

Před osmi lety jsem měl kázání na téma "válka" a ukazoval jsem obrázky hrobového pole u Verdunu ve Francii. Toto hrobové pole jistě znáte z televize.

Válka je takové svinstvo, tolik mladých lidí, kteří v ní umírají, za co, ptáte se sami sebe!

Ale válka není hra jako třeba "Riskuj", kde se lidé předem sejdou a rozhodnou se: "Teď si zahrajeme válku." To je přece válka.

Ne, často je to tak, že armáda napadne jinou zemi a armáda napadené země se brání. A v takovém scénáři se s obecnými prohlášeními typu "Uzavřete mír beze zbraní" nebo "Představte si, že je válka a nikdo tam nejde." nebo "Musí svůj konflikt vyřešit mírovou cestou." opravdu nikam nedostanete. Opravdu se nikam nedostanete.

Někteří lidé to možná cítí spíše jako v Žalmu 68,31; NL

Potrestejte nepřátelské národy - divokou zvěř, která číhá v rákosí, i zástupy knížat a vůdce národů. Ponížit ty, kdo od nás požadují daň. Rozptylte národy, které si libují ve válce.

Žalmy jsou osobní modlitby a písně a často obsahují mnoho osobních emocí, jak zde můžete dobře slyšet.

Tento verš mi samozřejmě připomněl i válku na Ukrajině. Ale "rozprášit národy, které si libují ve válce."? Není to vždycky jen malá podlá skupinka vládců, kteří chtějí válku a chudý ušlechtilý lid ne?

Nevím, ale doufám, že ano. Bylo by hloupé, kdyby 145 milionů Rusů mělo radost z války.

K válce vždycky patří vojáci a vojáci, kteří se z války vrátí, málokdy mluví pozitivně o tom, co tam zažili.

V Novém zákoně se o vojácích také mluví jen okrajově. Například když se různí lidé ptají Jana Křtitele, co mají dělat, jsou zmíněni i římští vojáci (Lk 3,14; NL):

"A co máme dělat?" ptali se někteří vojáci. Jan odpověděl: "Nebuďte lupiči a vyděrači. Buďte spokojeni se svým žoldem."

Neříká zde: zahoďte zbraně a dezertéři, ale zůstaňte slušní v rámci své práce. Nicméně už si dovedu představit scénáře, kdy je správné dezertovat.

Za druhé světové války prováděly systematické vyvražďování Židů v okupovaném Sovětském svazu pracovní skupiny nacistické bezpečnostní služby, často ve spolupráci s wehrmachtem. A pokud by kvůli tomu dezertovali detašovaní vojáci, měl bych pro to plné pochopení.

Ale to všechno zůstává těžké posoudit. Vraťme se k tomuto otevřenému dopisu. Tam jsou v podstatě dva argumenty.

Za prvé, dodávkou zbraní se dává původnímu agresorovi motiv ke zločinnému jednání.

Mně se tento argument zdá absurdní, protože agresor si stejně dělá, co chce. Nezdá se, že by byl přístupný jednání, např. předtím vždy popíral, že by došlo k invazi na Ukrajinu.

A druhým argumentem je, že ukrajinský odpor nad míru zvýší počet civilních obětí. Podle současných poznatků však v některých městech, která byla nějakou dobu pod ruskou okupací, např. v Buštěhradě, byli civilisté zavražděni okupačními silami. Ještě větší odpor by mohl zabránit vzniku obětí.

Samozřejmě vám musí být jasné, že můj úsudek o tomto dopise a o této současné situaci nemá velkou cenu, protože také nemám žádné hlubší znalosti a znám jen to, co se píše v médiích, a dělám si o tom své úvahy.

Co pro nás válka znamená?

Napadají mě tři roviny významu pro nás.

Modlitba

První, nejdůležitější, je, že se za danou situaci modlíme, protože jen Všemohoucí Bůh s ní může něco udělat. Za co bychom se však měli modlit?

Za mír? Za jaký pokoj? Za vítězný mír pro Rusko, za kompromis mezi agresorem a napadeným? Kompromis mezi pachatelem a obětí? To zní divně.

Za vítězství Ukrajiny? Ano, s tím samozřejmě sympatizuji, protože pachatel a oběť mi v tomto konfliktu připadají dost jasní.

Ale i tak se cítím zdrcen situací, nicméně Bůh vidí do našeho srdce a dívá se na naše pohnutky a chápe, jak to myslíme.

Ve svém osobním zahlcení touto situací jsem přišel na tři body, za které bych se rád modlil:

Praktická pomoc

Druhou důležitou rovinou je pro nás praktická pomoc. Do naší země přichází mnoho uprchlíků z Ukrajiny a je důležité je přijmout a pomoci jim.

Myslím si také, že je dobře, že naše země dělá hodně a my se můžeme také podílet, záleží na tom, co Bůh každému člověku klade na srdce.

Naučit se něco pro sebe

A pak to také znamená, že se snažíme naučit něco pro sebe.

Pokora

Jedním z bodů je pokora vůči jiným názorům. Už jsem řekl, že argumenty tohoto otevřeného dopisu nepovažuji za platné, ba dokonce si myslím, že jsou v mých očích zjevně nesprávné, a to už je nebezpečné. Žijeme v době, kdy si skupiny lidí navzájem nadávají, že se zjevně mýlí, že jsou idioti, spící ovce, probuďte se. Na takovou úroveň jsme v naší společnosti už dávno dospěli.

V 1. listu Petrově 5,5 ELB se píše:

Všichni se však oblékněte do pokory ⟨ve vzájemném jednání⟩! Vždyť "Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost".

A k pokoře patří i uznání, že se člověk může také mýlit a že nesouhlasícího nepovažuje za idiota.

V tom bychom se měli odlišovat od okolního světa.

Válka v nás

A pak nás zase válka může přimět uvědomit si, že příčiny nejsou daleko (Jak 4,1-3; NL):
1 Co je příčinou válek a hádek mezi vámi? Nejsou to mnohé vášně, které ve vás válčí? 2 Toužíte, a nic nemáte, intrikujete, zabíjíte, a nic nezískáte. Závidíte druhým, co mají, a nemůžete to získat, a tak bojujete a hádáte se, abyste jim to vzali. Ale to, po čem tolik toužíte, vám chybí, protože o to Boha neprosíte. 3 A i když o to prosíte, nedostanete to, protože prosíte z nesprávných důvodů a hledáte jen své potěšení. 4 A když se vám to nelíbí, tak se vám to nelíbí.

Uvědomili jsme si, že je to tak a že potřebujeme odpuštění, a proto jsme se stali křesťany.

Modleme se, abychom na jedné straně měli realistický obraz o sobě samých a na druhé straně dokázali vždy jednat s druhými v míru a lásce.

Shrnutí

Shrnuji.