Úvod
Chtěli byste být vznešení?
V Německu byla zrušena šlechta. Všechna "von" a "zu" jsou nyní jen součástí jména.
Přesto je o ně stále velký zájem. Když přijdete do obchodu, kde jsou časopisy, vždy je tam spousta časopisů, které se zabývají celebritami a aristokratickými rodinami. Jedná se o takzvaný bulvární tisk. A bez ohledu na to, jak moc je trh s časopisy v krizi, tyto noviny se vždy prodávají.
Odkud se tento zájem bere?
Slovo "šlechta" pochází ze starohornoněmeckého "adal" nebo "edili" a znamená "urozený rod, nejurozenější". Chcete být jedním z nich. V dnešní době můžete být nobilitováni jen v několika zemích, např. ve Velké Británii a Belgii, ale pouze občané odtud.
Touha patřit k aristokracii někdy vede ke zvláštním výsledkům. Tato německá "šlechtická" jména - jak již bylo řečeno, nejsou již šlechtická, ale stále tak znějí - mohou být předávána adopcí v dospělosti a někteří nositelé jména za to bohatě platí.
Například německo-americký podnikatel byl adoptován Marií Augustou kněžnou Anhaltskou za měsíční důchod 2000 marek. Tento podnikatel si pak zvolil jméno "Frédéric princ z Anhaltu". Tento nový kníže později sám adoptoval další dospělé osoby za velké finanční částky, včetně provozovatele nevěstince, který se nyní jmenuje Marcus princ z Anhaltu.
Tyto adopce proběhly v USA a jsou právně platné v Německu. V současné době existuje více dospělých osvojitelů se jménem "princ z Anhaltu" než lidí, kteří z této rodiny skutečně pocházejí.
Jako křesťané se nemůžeme starat o svůj původ, ať už pocházíme ze šlechtické rodiny, nebo ne. Křesťan je dítě Boží, a tedy vlastně královské dítě. To se píše například v 1 Jan 3,1; Nový zákon:
Dnes bych rád porovnal to, co považujeme za šlechtická privilegia, s naším dětstvím v Bohu.
Původ
Někteří lidé jsou na svou rodinu velmi hrdí, pátrají po ní a jsou rádi, když se jim podaří vystopovat své předky o několik set let zpět.
Osobně mi to přijde opravdu zajímavé a už jsem trochu pátral po své rodině. Mám po matce pas předků, který sahá asi do roku 1750. Ale na své předky nejsem nijak pyšný, protože k tomu nevidím žádný důvod. Ani nevím, co dělali.
V Židům 11, 1.2; NL se píše o předcích:
Pro původní adresáty listu Židům byli někteří z těchto "předků" skutečně fyzickými předky, zatímco my je můžeme považovat za předky duchovní. Také oni žili s Bohem.
Porovnáme-li různé překlady tohoto biblického úryvku, pak "naděje pro všechny" poněkud vybočuje z běžného rámce. Píše se v Židům 11,2; HFA:
Tento překlad mi připadá ve srovnání s jinými dost interpretační, ale lidé z Bible, které Bůh v Bibli poznal, jsou samozřejmě i našimi vzory.
Po tomto textu následuje seznam osob z Bible a stručný popis toho, proč mohou sloužit jako vzor víry.
Můžeme se také hodně naučit od křesťanů, kteří žili později. Na mě osobně velmi zapůsobil Georg Müller, otec sirotků Bristol a Wilhelm Buschovi - ne ten Max a Mořic-Wilhelm-Busch, ale protestantský pastor, který napsal knihu "Ježíš, náš osud".
Tito lidé (a samozřejmě ani lidé v Bibli) nebyli dokonalí a na všech se jistě najdou chyby. Ale zkoumejme vše a učme se z toho dobrého.
Myslím, že to je správný způsob, jak se vypořádat s naším křesťanským původem.
Přejděme k dalšímu údajnému šlechtickému privilegiu.
Nemovitosti
Někteří lidé si šlechtu spojují se zámkem a panstvím. Existují také země, kde existovaly různé třídy šlechty a vážně se brala pouze šlechta s pozemkovým majetkem.
Jak je to u nás? Někdo má dům, někdo si ho pronajímá.
V Janově evangeliu 14, 1-3 nacházíme následující zaslíbení Ježíše Krista:
Každému křesťanovi je zaslíben domov; v zásadě má každý křesťan právo na domov v nebi.
Toto právo je také dobře popsáno v Římanům 8,15-17; Nový zákon:
To je lepší než jakékoli šlechtické právo.
Samozřejmě máme své pozemské problémy a starosti, které někdy přerůstají v utrpení. S perspektivou věčnosti jim však můžeme čelit mnohem lépe.
Vlastní jurisdikce
Některé šlechtické tituly byly spojeny s právem na vlastní jurisdikci. Tito šlechtici mohli sami vykonávat spravedlnost, a měli proto značnou moc.
V této souvislosti může někoho napadnout, že německé církve jsou z velké části samostatné organizace, a proto si mohou mnohé právní otázky upravovat samy. To však nemá nic společného se zatajováním případů zneužívání, protože na trestněprávní otázky se to nevztahuje.
Takové případy zneužívání se vyskytly všude, kde došlo ke zneužití moci, a církve by vlastně měly jít příkladem tím, že by méně kryly a více předcházely, což se bohužel nestalo.
Naše federální vláda má již 25 let program prevence a v případech, které se bohužel staly v minulosti, by měla komise aktivně vyšetřovat případy zneužívání, ke kterým došlo, a kontaktovat oběti. Myslím si, že je to dobrá věc, za prvé vyjít obětem vstříc a snad jim ještě pomoci, a za druhé nečekat, až něco odhalí novináři, a pak vás budou pronásledovat.
Ale to je jen vedlejší poznámka.
Jako křesťané samozřejmě podléháme pozemské jurisdikci. Musíme platit pokuty za parkování stejně jako všichni ostatní.
Nicméně podléháme také jiné jurisdikci.
V Římanům 3,10-12 nacházíme poměrně tvrdý soud nad samotným člověkem:
A následují další výčty špatných skutků a postojů. Samozřejmě ne každý dělá všechno špatně, ale toto zlo, tato nespravedlnost je v nás, a proto potřebujeme Ježíše Krista.
A právě zde vstupuje do hry tato jiná jurisdikce (Římanům 8,1; NL):
Jak jsem již řekl, neznamená to samozřejmě, že se nemusíte na zemi vyrovnávat s pozemským zákonem, nebo spíše, že byste se měli dostatečně často omlouvat.
Pro ty, kdo patří Ježíši Kristu, však před Bohem neexistuje žádné odsouzení.
Přístup ke králi
Pokud patříte k mocnému šlechtickému rodu, máte přirozeně krátkou cestu k moci. Vždy se můžete obrátit přímo na panovníka, což pro prostého člověka není tak snadné.
Mnozí z vás pravděpodobně znají biblický verš z Matouše 6,6; NL
Tento verš má vlastně poukázat na to, že modlitba by neměla být předváděna jako veřejné představení, aby se člověk prezentoval jako nadmíru zbožný.
Verš však také říká, že Bůh, vládce vesmíru, je každému z nás vždy k dispozici, aby s ním mohl mluvit. To je naše výsada. Můžeme se modlit přímo k Bohu. Nepotřebujeme žádnou organizaci nebo člověka jako prostředníka, ale můžeme s ním mluvit přímo. A to je to nejvyšší privilegium, které člověk může mít.
A není to jen chrlení předem připravených modliteb. Žalm 62,9; NL to říká krásně:
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul:
- Dnes jsme viděli šlechtu jako příklad pozemských privilegií.
- Pozemský původ může být zajímavý, ale není důležitý. Existuje mnoho lidí, kteří cestovali s Bohem a od kterých se můžeme učit. Mohou to být lidé z Bible nebo lidé z novější doby.
- Bůh připravil domov v nebi pro každého, kdo věří v Ježíše. To je naše dědictví, na které máme nárok.
- Pozemské jurisdikci musíme čelit dost často, protože jsme jen lidé. Před Bohem jsme však osvobozeni a ne odsouzeni.
- Můžeme mluvit přímo ke Králi, k Bohu. Můžeme mu vylít své srdce. To je největší výsada ze všech.