Úvod
Dnes bych se s vámi ráda zamyslela nad osobou z Bible, kterou už pravděpodobně všichni znáte. Ano, alespoň to jméno je známé i v necírkevním prostředí, protože jeden z jeho rozsudků se stal dokonce příslovečným: Šalamounův soud.
Šalamoun byl v té době výjimečný v několika ohledech a jednou z jeho zvláštností bylo, že si mohl dělat téměř cokoli, co chtěl.
Je třeba vzít v úvahu, že v dřívějších dobách museli lidé hodně pracovat, takže měli málo času, často nebyli vzdělaní a měli jen znalosti, které potřebovali pro svůj bezprostřední život. A tento život se často skládal pouze z práce, spánku, války a náboženských povinností. Na koníčky a kulturu bylo málo času a málokdo měl čas, prostředky a znalosti, aby poznal rozmanitost světa. Cestovat nebo dokonce jet na dovolenou bylo pravděpodobně jen stěží možné. Lidé žili v malém světě, který dnes považujeme za omezený.
Ale i když porovnáte tehdejší bohaté lidi s dnešními, jsme na tom mnohem lépe. Naše domácí spotřebiče odvádějí mnohem lepší práci než tehdejší otroci. Naše domy jsou rovnoměrně vytápěné. Voda teče z kohoutku a o elektřině se nám tehdy ani nesnilo.
Pak máte přístup k celosvětovým znalostem, existují bezplatné knihovny, online zdroje, jako je Wikipedie, na internetu jsou bezplatná vzdělávací videa. A my máme vzdělání, abychom tyto znalosti dokázali využít.
Pokud jste si chtěli koupit knihu před více než 2000 lety, byla opravdu drahá a mohli si ji dovolit jen bohatí lidé. Všechny existující knihy, přesněji svitky, byly pečlivě ručně psané.
V zásadě si všichni žijeme jako králové, i když nemáme komorníka, a proto musíme část práce vykonávat sami.
A dnes bych se chtěl podívat na jednoho krále u nás, totiž na krále Šalamouna, a trochu ho s námi porovnat.
Začněme však krátce od začátku jeho života.
Předchozí historie
Původ jeho rodičů byl dost špinavý. Jeho matka Batšeba byla provdána za Urijáše, velmi slušného a čestného muže, a když byl král David ve válce, svedl Batšebu a ona otěhotněla. Aby to David utajil, nechal Batšebina manžela Urijáše zavraždit a rychle se s ní oženil. Dítě z tohoto těhotenství pak zemřelo.
Dítě nemůže za špatné skutky svých rodičů, ale dost často je to pro něj stále přítěží, protože je dost často svědkem něčeho. Šalamoun se však narodil až později, když už bylo po všem, a neměl s tím už nic společného (2 Sam 12,24.25; NL):
Porovnáme-li různé překlady, zjistíme, že není zcela jasné, zda prorok Nátan přišel pouze dát Šalomounovi nové jméno, nebo zda byl Šalomoun předán do Nátanovy péče, aby ho vychoval. Z původního textu to není zcela jasné.
Ale Pán si dítě zamiloval. To je skvělý začátek života. Bůh miluje každé dítě, ale Šalomounovi to ukázal zvláštním způsobem, protože pro něj měl zřejmě něco zvláštního v plánu.
Šalomoun se pak několik kapitol neobjevil. Teprve když byl David již poměrně starý a jeho vláda se chýlila ke konci, došlo k třenicím o jeho nástupnictví (1 Král 1+2). David jmenuje Šalomouna svým nástupcem a prorokuje mu ještě větší vládu.
David pak dává Šalomounovi další příkazy k pomstě a Šalomoun je zčásti přímo plní, zčásti se rozhoduje sám. Při čtení obou kapitol si však nejste vždy jisti, zda se zde Šalomoun rozhoduje správně. Je sice ještě poměrně mladý, ale na konci 1 Kr 2,46b; ELB se píše:
Zatím to nebylo nic zvláštního. Zajímavé to začíná být v 1. knize královské 3
Prosím, co vám mám dát
(1 Královská 3:3,4)
Používání těchto obětních kultovních výšin bylo ve skutečnosti špatné. Nechci zde zacházet do podrobností, ale lze to shrnout takto: Šalomoun to chtěl z hloubi srdce udělat správně, ale udělal to špatně. Přesto se stalo následující:
To je slib, který má velkou sílu. Je to jako carte blanche, prosím, a dostanete to.
Jak byste na tuto otázku odpověděli? (chodit s mikrofonem v rádiu?)
Samozřejmě je vzrušující slyšet, co se vám spontánně honí hlavou, když si tuto otázku položíte.
Spontánní je však také poněkud nespravedlivé. Například když vás něco rozčiluje nebo trápí, třeba auto, které se neustále rozbíjí, můžete spontánně vyhrknout: "Nové auto!". Dá se to pochopit, v sázce je samozřejmě víc a Šalamoun si dělá starosti (v. 6-9):
Šalomoun se nejprve ohlíží zpět a vzpomíná na to, co s Bohem zažil jeho otec David i on sám, co Bůh již vykonal. Má realistický a vděčný pohled na minulost.
A pak vidí svou vlastní situaci. V zásadě už pochopil, co bylo později zapsáno v Římanům 12,16:
Uvědomuje si, že vlastně neví, co má dělat. A na svou žádost má na mysli širší souvislosti a svůj úkol ve službě lidem.
Ne vždy je to tak snadné. Často se do popředí dostávají každodenní nepříjemné problémy, jako je například rozbité auto.
Ale když se vás Bůh zeptá: "Co chcete? Prosím, a já ti to dám!", pak je důležitější celkový obraz. Šalomoun prosí o poslušné srdce, aby mohl dobře vládnout a rozpoznat rozdíl mezi dobrem a zlem.
Jak by se to vyjádřilo modernějším jazykem?
Udělat ze mě slušného člověka? Sedí to? Téměř. "Poslušné srdce" vyjadřuje spíše to, že si tu slušnost chceš vždy znovu získat, protože ji sám nemáš. Ale samotný rozdíl mezi dobrem a zlem nestačí. Chce slyšet, učit se a nikdy neztratit tento naslouchající, Bohu poslušný postoj.
Na jedné straně tedy chcete být otevřeni Božím slovům, lekcím, které se můžete naučit. Chceš se dál rozvíjet, doufejme, že se z tebe bude čím dál víc vynořovat nový člověk, ale přesto nikdy nebudeš hotový. Toto poslušné srdce potřebujete po celý život.
Dalším bodem je, že Šalomoun má na mysli svůj úkol, a to vládnout izraelskému lidu. Je jasné, že svůj úkol zná. Pro nás osobně je to možná trochu obtížnější určit. Jaký je váš a můj úkol v Božím království, v církvi?
Každodenní úkoly, jako je péče o rodinu, úklid bytu a další, na které si vzpomenete, máte tak jako tak, někdo více, někdo méně. Šalamoun pravděpodobně sám uklízet nebude, ale měl by se nějakým způsobem postarat o svou rodinu. Z Bible víme, že i jeho otec král David tento úkol do jisté míry zanedbával, protože některým svým synům prostě nikdy nestanovil hranice.
Věřím, že pro každého člena sboru jsou ve sboru úkoly, které jsou mu nějak šité na míru, které mohou být někdy namáhavé, ale které jsou přesto vhodné a nakonec i nějak příjemné, snad i zábavné, pokud to křesťan smí mít ;-)
Někdy to mohou být intelektuálně náročné úkoly, např. když pracujete na obsahu, někdy to mohou být emocionálně náročné úkoly, když doprovázíte lidi, a někdy to mohou být také fyzicky náročné úkoly, např. práce zde na budově, a obvykle je to směs několika věcí. A samozřejmě může jít také o několik úkolů.
Znáte své úkoly a prosíte Boha o poslušné srdce, abyste je mohli řádně plnit?
Boží odpověď
Jak Bůh reaguje na Šalomounovu odpověď? (1 Královská 3,10-14):
Jaká otázka vás napadne jako první?
Možná: "Mohu také zbohatnout, když se budu modlit jako Šalamoun?" ;-)
S takovým postojem by modlitba za poslušné srdce samozřejmě už nebyla upřímná.
Myslím, že z toho lze vyvodit, že upřímný postoj se Bohu líbí, bez postranních úmyslů, např. když budu upřímný, tak také dostanu víc ;-)
Boha nemůžete ovládat ani s ním manipulovat, ale věřím, že Bůh dává víc, než je třeba žádat a chápat.
Někdy nevěříte, že Bůh dává skrze prosbu a pochopení, a někdy je to balancování mezi vděčností a pojmenováním vlastních problémů. Je samozřejmě špatné potlačovat vlastní starosti a problémy. V Bibli najdeme spoustu příkladů, kdy lidé vykřikovali své starosti nebo dokonce agresi. Existují žalmy o pomstě, kde člověk žasne nad tím, co někteří žalmisté cítí a o co žádají. Nebo je tam nářek a bědování, a to je naprosto v pořádku. Ale je také důležité nezapomínat na to, co Bůh už udělal.
To se samozřejmě snadno řekne, ale vděčný život, v němž se starosti a problémy správně kategorizují, předkládají Bohu a čelí se jim, je královskou cestou.
To, že se zde Šalomounovi dostává tolik, podle mého názoru souvisí také s tím, že Bůh má s ním stále zvláštní plán.
Nezůstává u svého úkolu, ale s novými dary dostává i nové úkoly, které také realizuje. Využívá svou moudrost a předává ji dál.
V následujících kapitolách (1 Královská 4 a následující) najdeme popisy Šalomounovy moudrosti, včetně jeho schopností jako krále a také jako stavitele. Organizuje stavbu chrámu, nechává si postavit dům, který sám plánuje. Navštěvuje ho mnoho cizích panovníků, kteří jsou ohromeni jeho moudrostí. Pro Izrael to byl zlatý věk.
Šalamounův konec
Bohužel, na konci Šalomounova života už to tak zlaté není (1 Kr 11,1-12):
Veškerá jeho moudrost a intelekt mu nezabránily, aby se odvrátil od Boha. Kromě harému se zde jeho jednání jeví jako velmi moderní.
Každý ať si věří, čemu chce, a my každému postavíme jeho vlastní chrám. Náboženství a víra jsou libovolné. Chybí jen to nevyslovené: "Hlavně, že něčemu věříš." To je to, v co věříš.
Jeho poslušné srdce se časem nějak vytratilo.
Náboženská svoboda je samozřejmě důležitou základní hodnotou společnosti a správným mandátem pro politiky. Vlastní víra však nikdy nesmí být svévolná. Pokud si sami nejsme jisti, že Ježíš Kristus je Boží Syn, vstal z mrtvých a zemřel za naše hříchy, pak je naše víra zbytečná. Odpuštění hříchů je skutečné.
V 1. Korintským 15,17; NL je to řečeno zcela důrazně:
A samozřejmě jde o to, přesvědčit o tom lidi. To je celkové poslání, celkový úkol, celkový cíl, od něhož se v nějaké podobě odvíjejí všechny úkoly ve společenství.
Možná nejsme tak chytří a moudří jako Šalomoun, ale můžeme si zachovat poslušné srdce i ve stáří a jít po cestě s Ježíšem až do konce, a na tom záleží.
Souhrn
Dojdu až na konec:
- Šalamoun měl dobrý start do života a byl popsán jako někdo, koho Bůh miluje .
- Bůh se Šalamouna ptá: "Co chceš? Prosím, a já ti to dám!"
- Jak bychom na to reagovali my ? Šalomoun
- zná své hranice a považuje se za přemoženého. Zná však svůj úkol a prosí o poslušné srdce, aby dokázal rozlišovat mezi dobrem a zlem a svůj úkol řádně splnil. Jaké jsou naše úkoly a máme stejnou prosbu ?
- Bohu se tato prosba líbí a dává skrze prosbu a porozumění. A s novými dary dostává i nové úkoly, které také využívá .
- Na konci svého života poslušnost srdce jaksi ztrácí. Jeho víra se stává svévolnou. Všechna jeho rozvážnost a moudrost ho před tím neochránila , ale naše víra není svévolná, Ježíš Kristus je pravá cesta, bez něj bychom se obešli. A to zůstává naším posláním.