Úvod
(Předtím se četlo Sk 16, 16-24).
(Poté zaznělo blues o žalářníkovi).
Dnes mluvíme o osobě z písně, o žalářníkovi. Záměrně používám toto staromódní slovo, protože tehdejší vedoucí věznice se s dnešním ředitelem nebo správcem věznice opravdu nedá srovnávat. Dnes existují předpisy, žijeme v ústavním státě, vězni mají svá práva a cílem je resocializace vězňů.
Tehdy, kolem roku 50 n. l., byla situace zcela jiná. Na jedné straně prakticky neexistovaly tresty odnětí svobody, ale podezřelí nebo odsouzení byli zavíráni, dokud nedostali trest, kterým mohl být tělesný trest, jako je bití, sekání končetin, pranýřování nebo trest smrti. Někdy byli lidé zavíráni také do doby, než zaplatili pokutu. Nezřídka docházelo také k mučení.
V zacházení s vězni bylo také mnoho svévole, takže si myslím, že slovo dozorce je vhodnější než ředitel věznice nebo správce věznice. Ale dnes mluvíme o tomto žalářníkovi a ten měl blues.
Předtím jsme slyšeli prequel (Sk 16,16-24), který nechci příliš rozebírat, slyšeli jsme píseň a nyní bych se s vámi rád podíval na to, co se skutečně stalo.
Jdi do vězení...
To zní trochu nereálně: Zemětřesení a pouta spadnou a dveře se otevřou? V závislosti na tom, jak staré a zchátralé vězení bylo, je to docela možné. Ve zdi byly praskliny, které způsobily, že se uvolnilo železo, které drželo řetězy ve zdi, a některé dveře se vylomily z pantů a stály otevřené - sen každého vězně!
Ale lidé neodešli, proč ne?
Stejně je zvláštní, jak to všechno začalo ve vězení.
Pavel a Silas se modlili a chválili Boha písněmi a ostatní vězni jim naslouchali.
Ale to se stalo až o půlnoci. Myslím, že to bylo z velmi banálního důvodu, že se ti dva museli nejprve vyrovnat s nespravedlivým zacházením. Vždyť byli zbiti na veřejnosti a neprávem zatčeni.
Ale modlit se a zpívat zbožné písně ve vězení? Od ostatních vězňů byste se pravděpodobně dočkali posměchu. Ale Pavel a Silas byli zřejmě důvěryhodní. Pravděpodobně také používali jazyk, kterému ostatní vězni rozuměli. Tehdy stejně jako dnes byla úroveň vzdělání lidí ve vězení poměrně nízká. Zbožné odborné termíny jim pravděpodobně nic neříkaly.
A pak přišlo zemětřesení. Nikdo ho nečekal. Čas od času se stane něco, co nikdo nečeká. Možná to souvisí s modlitbami Pavla a Silase, ale ti se pravděpodobně nemodlili za to, aby se vězení zřítilo.
Ale to je zajímavá otázka: za co se modlili?
Bylo by samozřejmé modlit se za jejich propuštění. Byli nespravedlivě uvězněni.
Jako Němci si v takových situacích můžeme říkat "znám svá práva". Chci odsud pryč! To všechno je pochopitelné a nemyslím si, že ani oni byli těchto myšlenek zcela prostí, i když nebyli Němci.
Ve skutečnosti měli pravděpodobně širší rozhled. Proč to Bůh dopustil? Myslím, že po tomto období, kdy se vyrovnávali se svou situací, se začali dívat na lidi kolem sebe. Otázka, proč se to stalo zrovna mně, už nebyla důležitá. Nyní byli na tomto místě a chválili Boha, a tím o něm také svědčili. Chválit Boha nemusí být nutně něco soukromého, chválit někoho můžete i veřejně a oni chválili Boha veřejně. Byli tam v tomto vězení a kolem nich byli lidé, kteří jim naslouchali.
To by pravděpodobně byl dostatečný důvod, aby se vydal na tuto ponižující a bolestivou cestu do vězení.
Ptát se sám sebe, proč se situace stala, není v zásadě špatné. Přemýšlejte, analyzujte, proč se stalo to, co se stalo? A samozřejmě se můžete zeptat také Boha. Ale neměli byste se u toho zastavit.
Co může Bůh udělat skrze mě právě teď, tam, kde jsem? V této situaci také cestuji s Bohem. Jak zde mohu něco změnit v jeho prospěch?
Vězení se otřásá
To ale není všechno. Pak přijde zemětřesení.
Najednou nastane zcela nová situace. Vězení je natolik poškozené, že dveře jsou otevřené a řetězy se uvolnily ze stěn. Vězení už vlastně není vězením.
Někdy jste událostmi zahlceni. Ocitnete se v situacích, které jste nečekali. Toto korunové období je také jednou z těch situací, které nikdo nečekal.
Žalářník to vidí a myslí si, že je to jasné: Dveře se otevřou, vězni odejdou. V Římské říši byly tresty za zanedbání povinností někdy velmi tvrdé a on musel počítat s veřejnou popravou. Pravděpodobně nechtěl snášet tuto bolest a hanbu, a proto se chtěl zabít.
Jsem rád, že v dnešní společnosti se takové chyby už tak přísně netrestají a že člověk většinou dostane druhou šanci.
Ale co udělal špatně? Co mohl udělat, aby způsobil zemětřesení?
Možná zde můžeme najít paralelu s obdobím koronavirů. Život se nečekaně otřásl a najednou už neexistují žádné jistoty. Mnoho lidí se bojí ekonomického krachu, zejména ti, kterým stát nepomůže, jako jsou živnostníci, umělci na volné noze a lidé s podobnými aktivitami. Doposud se jim dostávalo jen dobrých slov a Hartz IV.
Nějak se ti to podařilo a pak byl konec. Nejste letecká společnost, jste jen malý umělec, který už nesmí vystupovat, protože vám to nikde nedovolí.
Ze zdravotního hlediska to bylo jistě rozumné, ale proč politici podporují korporace a zaměstnance a nechávají na holičkách svobodné povolání a samostatně výdělečně činné osoby?
Vraťme se k žalářníkovi. Mimochodem, nechci schvalovat způsob, jakým dělal svou práci. Byl jistě dítětem své doby a v té době se s vězni zacházelo někdy velmi nelidsky, ale to jeho chování neospravedlňuje.
Už teď se do něj dokážeme trochu vcítit. Celý jeho život byl v troskách. Stejně mu hrozil trest smrti. A proto se chtěl zabít. To je velmi zvláštní druh blues.
A jak se chovají vězni? Proč neodejdou? Těžko říct, myslím, že zůstali s Pavlem a Silou. To, co ti dva říkali a zpívali, muselo na ostatní vězně zapůsobit natolik, že zůstali a neodešli. Samozřejmě nevíme, jak moc římské úřady po uprchlých vězních stejně šly, ale myslím, že někteří z vězňů klidně mohli utéct.
Všichni tam však byli stále. A ani Pavel a Silas neobvinili žalářníka z týrání a nezabránili mu, aby se vrhl pod nůž.
Nový žalářník
Pak žalářník požádá o světlo, aby mohl vstoupit do vězení. V žaláři byla prostě tma. To je pěkný symbol toho, že si později uvědomí svou vlastní temnotu a požádá o pomoc apoštoly.
Vstoupí dovnitř, poklekne před nimi a třesoucí se strachy se jich zeptá: "Pánové, co mám dělat, abych byl zachráněn?"
Z vězňů v žaláři se stávají "pány"! Žalářník vidí, že ti dva mají něco, něco božského. Tento výraz "mistři" se používal i ve starém Řecku, když lidé mluvili o bozích přicházejících na zem v lidské podobě. Tato víra byla součástí tehdejšího řeckého náboženství.
Tato volba slov vám napoví, jak se vězeň cítil.
Ptá se: "Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?" Jinými slovy, uvědomuje si, že potřebuje spásu, že je ztracen, že žije v temnotě.
Pavel a Silas odpověděli: "Nemusíte dělat nic, jen věřit v Pána Ježíše Krista. Pak budete spaseni." A zřejmě si právě uvědomili, že domácnost bude zachráněna i žalářníkem.
Vyprávěli o Ježíši jemu i všem, kdo bydleli v jeho domě. A všichni se dali pokřtít. A zatímco Pavel a Silas kázali, na žalářníkovi už můžete vidět první změnu. Ošetřoval jejich rány, projevoval soucit. Vždycky mě fascinovalo, když se lidé díky Ježíši Kristu změnili, když do jejich života vstoupilo odpuštění, soucit a láska k bližnímu.
Mimochodem, tato pasáž se někdy používá jako ospravedlnění křtu dětí, ale to nesedí, protože Ježíšovo slovo bylo nejprve řečeno všem, kteří žili v domě, a pak byli pokřtěni. Miminkům ještě nelze nic říci.
A nakonec se všichni v jeho domě radují, protože našli víru v Boha.
Dalo by se tedy říci: šťastný konec nebo spíše: šťastný začátek.
Bylo by jistě zajímavé sledovat, zda a jak se v následujícím období změní jednání žalářníka s vězni. Jak například jedná s obtížnými vězni? Popis následného každodenního života všech, kteří našli Ježíše ve Skutcích apoštolů, by jistě přesáhl rozsah této biblické knihy. Jsem si však jist, že pro něj a jeho lid byl nastartován proces změny. O tom, jak se lidé vyrovnávají s životem na cestě s Ježíšem, se můžeme dočíst ještě více v biblických listech.
Ať už vaším životem nečekaně otřese cokoli, šance začít znovu s Ježíšem Kristem nebo začít znovu je tu samozřejmě vždy.
A modleme se, abychom byli připraveni vyprávět druhým o Ježíši v situacích jako Pavel a Silas, i když jsou okolnosti velmi nepříjemné.
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul.
- Žalářník byl pravděpodobně dost nepříjemný typ, který se k Pavlovi a Silasovi choval velmi tvrdě.
- Pavel a Silas se nezastavují u otázky "Proč zrovna já!", ale svědčí o Ježíši Kristu v situaci, ve které se ocitli, a to zjevně velmi věrohodně.
- Vězni mají na výběr, zda zůstanou s Pavlem a Silasem, nebo utečou a zůstanou.
- Někdy je život tak otřesený, že jste úplně zmatení, že si možná dokonce uvědomíte, že potřebujete spásu, že potřebujete Boha.
- Stejně jako žalářník dostal skrze Ježíše nový život, je to pro každého člověka to nejdůležitější. S Ježíšem můžete začít znovu.