Úvod
Už dlouho mě trápí jedno téma, se kterým se stále znovu setkávám. Jde o to, že někteří lidé jsou přesvědčeni, že přesně vědí, co se děje, a nemůže to být jinak.
Tu a tam jsem se tím zabýval i ve svých kázáních v posledních dvou letech, ale znovu jsem se na tato kázání podíval, a tak se mohu vyhnout přílišnému opakování.
Rád bych se s vámi podíval na biblický text z Nového zákona, na podobenství, které vypráví Ježíš Kristus (Lukáš 18,9-14).
Sebevědomí
Už první věta je velmi zajímavá, zejména tvrzení "plný sebevědomí". Jiné biblické překlady píší "přesvědčený", "sebevědomý", jiné však volí jednoznačně negativní vyjádření, například "samolibý" nebo s "falešným sebevědomím".
Slovo, které je zde v základním textu, je vlastně slovo "přesvědčený" a je pozitivně použito i v jiných biblických pasážích. Celkově negativní vyznění se zde objevuje pouze díky kontextu. Z němčiny známe také výrok "být o sobě velmi přesvědčen", který zní vždy negativně.
Sebevědomí je však ve skutečnosti pozitivní pojem; zde se stává negativním, protože někteří lidé ze svého sebevědomí odvozují právo dívat se na ostatní svrchu.
Jak se taková sebedůvěra rozvíjí? Myslím, že existují tři příčiny.
- Stojan
- Znalosti
- Může
"Stand" může znamenat "původ" nebo příslušnost ke skupině. Někam patřím, a proto si zasloužím větší důvěru nebo více privilegií, nebo jsem prostě lepší.
Tak tomu bylo v minulosti u šlechty. Už jen tím, že jste patřili ke šlechtě, jste měli privilegia, a pokud jste k ní patřili, považovali jste to za správné, jak to je. Pokud jste k ní patřili, obvykle jste si mysleli, že je to správné.
Možná i to hrálo roli u farizeje. Farizeové byli ve starověkém judaismu školou, a abyste se stali její součástí, museli jste hodně studovat a učit se. Pokud se vám to podařilo, byli jste již lidmi uznáváni. Na to jste mohli být hrdí.
A zde také přecházíme k druhému zdroji sebedůvěry, ke znalostem.
Takový farizeus toho tolik nastudoval, že se musí vyznat. A jeho kolegové ho v tom jistě podporují.
Trochu to připomíná bublinu filtru. Patříte k sobě, přesně víte, o co jde, a nemůžete brát ostatní vážně.
Ano, se znalostmi je to vždycky tak. Před půl rokem jsem se v jednom kázání zmínil o Dunning-Krugerově efektu. Tento efekt popisuje kognitivní zkreslení sebeobrazu neschopných lidí, kteří přeceňují své znalosti a schopnosti. (Tato věta je zkopírována z Wikipedie).
Pokud to vykreslíte jako křivku, výsledkem je Mount "Stupid". Možná si vzpomínáte.
Pokud tedy čerpáte své sebevědomí ze svých znalostí, měli byste se kriticky ptát, kde se na tomto grafu nacházíte. Možná stojíte na hoře "Doof".
Mohlo to být horší:
V jedné studii byli účastníci tohoto výzkumu požádáni, aby zhodnotili své znalosti o 150 různých tématech. Mezi těmito tématy bylo 30 témat, která byla pouhým výmyslem experimentátorů. Ze skutečných témat 44 % respondentů tvrdilo, že je do určité míry zná. Z neexistujících témat totéž tvrdilo asi 25 % respondentů. Autoři tuto tendenci nazývají nadhodnocováním, což je forma sebehodnocení nezávislá na intelektuálních schopnostech (Wikipedia: Dunning-Krugerův efekt).
Zde se ovšem dostáváme ke starému křesťanskému tématu "pokory". Najdeme ho také v Římanům 12,16; NEÜ:
Nebo v překladu "Nový život" se mi to líbí skoro víc:
Jak jsem řekl, fenomén filtrační bubliny není ve skutečnosti nový.
Třetím zdrojem sebedůvěry jsou schopnosti. I zde samozřejmě existuje nebezpečí přeceňování sebe sama, ale toto nebezpečí není tak velké, protože člověk často vidí, čeho je schopen.
V zásadě je samozřejmě důležitá určitá míra sebedůvěry. Často dokážete mnohem víc, než si myslíte, a vždy se můžete naučit víc.
Sebedůvěra se však samozřejmě nesmí stát nezdravě přehnanou sebedůvěrou a velkou chybou je také shlížení na druhé. A to nás přivádí zpět k podobenství.
Mám pravdu
Za co se zde farizeus modlí?
Je zde jasně slyšet arogance a pýcha. Mám pravdu a všechno dělám správně. Bože, můžeš být spokojen!
Podívejme se na tato tvrzení blíže.
Mluví zde o "... I ... jsem...", vidí se již v nějakém zvláštním postavení. Srovnává se s ostatním světem a ve svých očích jasně vítězí. Ti ostatní, ti lupiči, podvodníci, cizoložníci, ti všichni ostatní jsou špatní.
Dnes by se tomu možná říkalo "ti konformní systematici" nebo tak nějak, ale uvědomte si, že metoda znehodnocování ostatních mimo vlastní filtrační bublinu není nová. A, nic si nenalhávejme, člověk sám proti ní není imunní.
A v tomto výroku je samozřejmě také skutečnost, že přesně ví, co je správné a co chce Bůh. Nemusí se Boha ani ptát, ale může mu jednoduše poděkovat za to, že má pravdu.
A také přesně ví, proč má ve srovnání s ostatními pravdu. Dvakrát týdně se postí a dává desátek ze všech svých příjmů. Pravděpodobně dává i desetinu, když sklidí nějaké své kuchyňské bylinky. Trochu petržele se dává do polévky, ale desátek z petržele se samozřejmě odnese do chrámu. Takto to popisuje Ježíš v Matoušově evangeliu 23,23.
Má tedy pravdu, protože přesně ví, jak Bůh myslí a co má dělat, a také dělá všechno správně ve srovnání s ostatními.
Hospodský
Přejděme k celníkovi, zkráceně celníkovi. Je ovšem třeba zdůraznit, že tehdejší výběrčí daní nebyli pouhými státními zaměstnanci, ale pracovali pro okupanty, Římany, a často vybírali více, než na co měli nárok. Lze je tedy srovnat s dnešními zkorumpovanými úředníky.
Takže tito celníci byli, dá se říci, že často právem, velmi neoblíbení.
Jak se tento výběrčí daní modlí?
Nevyjednává ("vždyť já na tom nejsem tak špatně"), nesrovnává ("někteří jsou ještě horší než já"), ale vidí se před Bohem na dně.
Zvenčí není snadné posoudit, co si zde myslí, ale určitě si byl vědom toho, že ve svém životě často nejednal správně. Pravděpodobně dost často inkasoval příliš mnoho a nyní se za to stydí.
Nemůže Bohu nic přinést, v jeho životě není nic v pořádku, a tak mu zbývá jen modlitba: "Bože, smiluj se nade mnou hříšným."
Toto vědomí je počátkem křesťanského života. Před Bohem nemohu nic dělat, jsem vlastně nic a vlastně ani nevím, jak to mám správně dělat.
Tak to začíná. A někdy si jako křesťan musíte znovu a znovu uvědomovat, že bez Boha nic nefunguje.
Boží soud
Přistupme k Božímu soudu (v. 14):
"prohlášen za nevinného", jiné překlady píší "ospravedlněn" nebo také z "viny zproštěn". To je ovšem začátek nebo nový začátek. Bůh osvobozuje od viny, a člověk tak může obnovit svůj život.
V tomto podobenství se vůbec nehovoří o změnách v chování nebo něčem podobném, protože jednak by to přesahovalo rámec podobenství, jednak to přes všechny obtíže vyplývá z tohoto osvobození od viny.
Farizej nic nezmění. Ve svých vlastních očích má pravdu. Nemá možnost se dále rozvíjet, učit se. Proč by měl?
Bůh nemůže takového člověka prohlásit za nevinného, nemůže ho zbavit viny. Kdo přijde k Bohu a řekne: Já mám pravdu, nemá šanci.
A nyní přichází další zdůvodnění:
Farizeus se postavil na piedestal a na ostatní se díval svrchu. A aby vůbec mohl přijít k Bohu, musí v určitém okamžiku dojít k bolestnému poznání, že ne všechno ví, ne všechno dělá správně, ba že není správný.
A to je obtížné. Jste si tak jistí sami sebou a cítíte se tak dobře ve svých znalostech. Když se vám otevřou oči, může to být docela ponižující.
Celník si uvědomil, že v jeho životě je toho tolik špatně, že je na dně a nyní může začít znovu s Bohem. A Bůh půjde s ním a pomůže mu.
Souhrn
Shrnuji.
- Podívali jsme se na podobenství o farizeovi a celníkovi.
- Nejprve jsme se zabývali otázkou "sebevědomí", které může být založeno na postavení, znalostech nebo schopnostech. Díky postavení a znalostem mají lidé sklon být arogantní a tento text nás před tím varuje. Nepředstavujte si, že víte všechno, jak se píše v Římanům 12,16.
- Pak jsme se blíže podívali na farizeovu modlitbu. Myslí si, že přesně ví, co Bůh chce, a myslí si, že dělá všechno správně. Bůh může být spokojený, myslí si .
- Celník si je plně vědom toho, že jeho život není před Bohem v pořádku. Cítí se na dně a to je ten správný stav pro začátek nebo dokonce nový začátek s Bohem. Bez Boha nic nefunguje.
- A Bůh celníka osvobozuje od viny. Farizeus naopak odchází s prázdnýma rukama, protože od Boha nic nepotřebuje, protože už je v pořádku.