Když se spravedlnost a mír usmíří...

Úvod

Dnes to má být o líbání.

Ne, to ne, ale při hledání tématu jsem narazil na biblický verš a zasekl se na něm (Žalm 85:11; NEÜ

Porovnával jsem několik překladů Bible a všude se píše "polibek". Už jednou jsem tu pasáž četl, protože jsem si ji zvýraznil.

Ale tenhle obrázek mě nějak fascinoval: spravedlnost a mír se spolu líbají.

Milost a pravda jsou také spíše protiklady, ale zde se setkávají.

Co tento obrázek znamená?

Podívejme se na tento žalm. Jako všechny žalmy je to píseň (na začátku se píše "pro sbormistra"), jejíž melodii už bohužel neznáme.

Vina lidí

Žalm 85, 2-4; NL

Žalmista se ohlíží zpět. Je si vědom viny svého lidu a také toho, že lid zakusil Boží hněv.

Často jsem si kladl otázku, zda a jak se to dá aplikovat na dnešní dobu. Jaké chování vyvolává Boží hněv? A jak se Boží hněv projevuje?

Co tedy dnes musí lidé udělat, aby vzbudili Boží hněv?

Pokud vycházím z jednotlivce, pak každý, kdo nemá Ježíše Krista, je stejně pod Božím hněvem. To se píše v Janově evangeliu 3,36:

Božímu hněvu tedy unikneme pouze tak, že se budeme držet Ježíše Krista. Víra je vstupem do věčného života, poslušnost je cestou k prožívání věčného života. Nejde o slepou poslušnost, ale spíše o naslouchání Ježíši a život s ním.

Podle Bible se však Bůh nehněvá jen plošně, ale hněv je vyvolán nespravedlností člověka (Římanům 1,18), která je podněcována vzdáleností od Ježíše. Také další pasáže popisují, že zlé chování může Boha obzvlášť rozzlobit.

Ale naštěstí je Bůh také velmi trpělivý, jak se krásně píše ve 2 Petrově 3,9:

Dobře, pro jednotlivce jsme to vyjasnili. Ale co celý národ?

Lidé jsou různí, jsou jedni a druzí. Ve Starém zákoně najdeme mnoho pasáží, kde Bůh většinou soudí Izrael. Domnívám se, že to souvisí s tím, že Izrael má ve Starém zákoně zvláštní roli, že Bůh chce Izraeli ukázat, že dobrý, zbožný život nefunguje sám od sebe.

Od Izraele se v té době požadovalo mnoho, i když Bůh sám často zasahoval zázraky (např. rozestoupení moře), ale i přes tyto velké zázraky se Izraelci později od Boha znovu a znovu odvraceli.

Bůh prostřednictvím Tóry, Zákona a proroků ohlašoval požehnání, ale také prokletí v případě špatného chování, a tak se také stalo.

V Bibli se skutečně objevují poselství soudu pro jiné národy, ale ne v takové míře jako pro Izrael, protože, jak jsem řekl, Izrael měl v době Starého zákona zvláštní úlohu.

Při pohledu na dnešní katastrofy je pro mě velmi obtížné označit některou z nich za Boží soud.

Byla potopa Božím soudem? To si nedovedu představit, to se asi nezdá absurdní jen mně.

Je Corona Božím soudem? Ani já si to nemyslím.

Církvím se často vyčítá, že nemají rozumnou odpověď na Coronu.

Racionální vysvětlení je poměrně jednoduché. Lidstvo stále více riskuje. Po světě cestuje stále více lidí, konzumuje se stále více druhů divokých zvířat, což samozřejmě zvyšuje riziko pandemií. Nebo vypouštíme do ovzduší stále více CO², což zvyšuje riziko bouří, a tím i povodňových katastrof.

Jsme však jako křesťané s takovým vysvětlením spokojeni?

Na druhou stranu mnoho lidí v normálním životě nechce slyšet křesťanské poselství, ale když dojde ke katastrofám, lidé si někdy stěžují, protože se zdá, že se církve neozývají.

Ve skutečnosti to není pravda. V jednotlivých sborech byla vydána prohlášení o Coroně, také o jiných katastrofách, ale neexistuje žádná společná tisková kancelář pro křesťany.

Tato otázka Božího soudu nad národy přesahuje rámec dnešního dne, proto se budu věnovat textu dále.

Obnova

V tomto žalmu máme pravdu a spravedlnost. Žalmista se zdá být velmi přesvědčen, že lidé se skutečně provinili a že Boží hněv je oprávněný.

Ale už v prvních verších byl kladen důraz nejen na vinu, ale i na odpuštění. A v tom pokračuje (Ž 85, 5-8; NL):

Prosí o nový život, o Boží lásku a spásu.

Tento žalm už působí velmi novozákonně: zakoušíme odpuštění a vydáváme se na cestu s Bohem.

Podobně to vždy slyšíme při Večeři Páně (1 Kor 11,25):

V Ježíši Kristu může člověk zanechat viny a znovu se vydat na cestu s Bohem, prožít nový život skrze Boží lásku.

To neznamená, že člověk vinu minimalizuje, ignoruje nebo potlačuje, ani že se v ní utápí. A samozřejmě vina může mít i pozemské důsledky, kterým musí čelit.

Soustředění na Boha však pomáhá zdravě to opustit. Žalmista to vysvětluje trochu podrobněji (Ž 85,9.10):

Naslouchat Bohu, skrze modlitbu a četbu Bible, skrze sdílení s ostatními křesťany, také skrze kázání, to je způsob, jak můžete slyšet Boha. A očekávat od Boha novou cestu, věřit, že se vám dostane pomoci a vedení skrze Ježíše Krista, to je nakonec vzdání slávy Bohu.

No, a země naplněná Boží slávou? Byl bych šťastný, kdyby to platilo i pro můj život, ale myslím, že to je něco, co člověk nikdy nemůže určit sám, ale to musí vždy posoudit druzí.

Polibek

A přichází:

Máme zde dvě dvojice protikladů: lásku a pravdu a spravedlnost a mír.

Již dříve jsme slyšeli, že navzdory nepříjemné pravdě o vlastní vině se můžeme vydat na cestu s Boží láskou. Všechny pravdy, pozitivní i negativní, můžete přinést Bohu. Bůh nám chce ukázat svou lásku a řešit život společně s každým z nás.

A spravedlnost a mír jsou ještě intenzivněji propojeny polibkem. Zdá se, že spravedlnost a mír nejdou moc dohromady. Vždycky někdo něco udělal, takže při spravedlivém jednání nemůže být mír.

Ještě dnes existují společnosti, kde existuje krevní msta. Všechno se musí nějak pomstít, tedy pomstít s "ä", a tak to jde pořád dokola a není klid.

Naštěstí to u nás není tak zlé, ale už teď si uvědomujeme, že mír a spravedlnost nemohou fungovat bez odpuštění. Člověk se postaví pravdě a svým činům čelem, a pokud dojde k odpuštění, může začít znovu v míru. A pokud si každý uvědomí své chyby a postaví se k nim čelem, pak existuje i spravedlnost, která není založena na vyrovnávání.

A to je ta spravedlnost, kterou můžeme získat skrze Ježíše Krista, a pak se spravedlnost a pokoj skutečně vzájemně doplňují.

Důsledky tohoto

Žalm 85, 12-14; NL

To pak bude mít důsledek pro naše životy, a pokud se to projeví ve velkém měřítku, může to mít důsledek i pro naši zemi. Pravda a spravedlnost, ale také mír a láska.

Žalmista je zde velmi optimistický. Když se nad tím trochu zamyslíte, zní to nějak takto:

"A žili spolu šťastně až do smrti."

Nechápejte mě špatně: už teď věřím, že to, co zde žalmista říká, je pravda.

Stačí se jen zeptat sami sebe, co je příčinou toho, že to nezažíváme, například že pravda neroste zde na zemi nebo alespoň v našem životě, nebo co je příčinou toho, že se nám nedaří.

Rozhodně nejde o materiální blahobyt nebo zdravotní nezávadnost, ale o život v míru s Bohem a také se sebou samým, aby člověka nesžírala nespokojenost.

Bůh chce žehnat, tím jsem si jistý. Ale i to je součástí pravdivosti: Do jaké míry utváří náš život milost, pravda, pokoj a spravedlnost?

Souhrn

Shrnuji.

• Milost a pravda se setkaly, spravedlnost a pokoj se políbily: velmi neobvyklý obraz.
• Žalmista si byl vědom své viny i viny lidí a nepotlačoval ji ani nebagatelizoval.
Od počátku se však soustředil na pohled vpřed, na odpuštění a novou spásu skrze Boha. Jde o
• to být na cestě s Bohem, jak je popsáno v textu o společenství s novou smlouvou.
• V Ježíši Kristu se může
spojit
• pokoj, spravedlnost, milost a pravda
.
• Chceme se na sebe dívat realisticky a pravdivě, ale stále doufat v Boží požehnání, protože Bůh chce žehnat
.