Úvod
Začal nový rok. O čem by mohlo být první kázání v novém roce?
O dobrých úmyslech? To už jsem jednou udělal, před 12 lety. Jako úvod jsem si vybral píseň rakouské skupiny EAV: "Zítra, ano, zítra, začnu nový život." A pak jsem se rozhodl, že to udělám. Možná si někdo vzpomene na to kázání.
"Dobrá předsevzetí" jsou na začátku roku vždy vítaným tématem, ale tentokrát mě nějak neoslovila.
Na začátku roku se pak objevuje další vděčné téma, a tím je roční motto. Vždy na začátku roku se postarám o domovskou stránku a aktualizuji tam hesla, týdenní výroky a měsíční výroky. Netrvá mi to příliš dlouho, ale téměř neexistují jiné zdroje, kde byste se k těmto biblickým veršům mohli přehledně dostat. Proto jsou za to vděční i ostatní a stránka s týdenními verši je tou částí, která je z naší domovské stránky nejčastěji navštěvovaná. Při zadání verše týdne 2020 jsme na čtvrtém místě na první stránce Googlu.
A když jsem ho aktualizoval, zadal jsem i motto na rok a to mě opravdu oslovilo, takže dnes je to o mottu na rok z Marka 9,24; LUT:
Víra, nevíra, co se tím myslí? Abychom tomu lépe porozuměli, rád bych se s vámi blíže podíval na událost, kde tato slova zazněla.
Krátce před touto událostí byl Ježíš s učedníky Petrem, Janem a Jakubem na hoře a zažili tam něco úžasného. Zjevil se Eliáš a Mojžíš a slyšitelně promluvil sám Bůh. Petr byl tak nadšený, že chtěl Mojžíšovi, Eliášovi a Ježíšovi postavit chýši a byli rozhodnuti tam zůstat. Vedle dalších duchovních významů se mi zdá, že to symbolizuje superkřesťanskou událost, kdy máte velký zážitek ve společenství a kdy jste skutečně slyšeli mluvit Boha. A z této události se vám opravdu nechce odejít, ale událost je jen dočasná.
Toto časové omezení jsem si uvědomil zejména jednou, když jsem byl na školení pro pracovníky s mládeží v GjW-Norddeutschland (kurz A, ti starší si jistě vzpomenou) a nechal jsem si ve Freizeithaus kytaru. Po skončení kurzu jsem někoho navštívil a po několika dnech jsem se do Freizeithausu pro kytaru vrátil.
Z kurzu samozřejmě nikdo nezbyl. Prázdné volnočasové centrum působilo tak neskutečně, jako by z hřiště nic nezbylo. Všechno se rozplynulo ve vzduchu.
Snad jsem se tam něco naučil a přivezl si to s sebou, ale samozřejmě není snadné přenést výsledky takové akce do každodenního života.
Situace učedníků
A tři učedníci to cítili stejně (Mk 9, 14-18):
Po hoře proměnění něco takového! Na to se opravdu necítíte. Raději si o tom skvělém zážitku ještě chvíli popovídáte.
Ale tak to často bývá. Byli jste na velké události, teď jste v hlubinách každodenního života a pak jsou tu ti ostatní, kteří tam nebyli a nedokážou to úplně pochopit. V té době asi nemají sluch pro velké zážitky tří vrcholových učedníků.
Byli obklopeni velkým davem, který se dohadoval se zákoníky. Jejich pán byl daleko na hoře. A oni nemohli muži a jeho synovi pomoci.
Je to obrázek pro komunitu? Obklopena zvědavými čumily, napadána všeználky a přitom selhávající. Nemohou toho chlapce uzdravit.
Možná to tak cítilo i ostatních devět učedníků, ale můžeme se jen dohadovat.
Srovnejme tuto situaci s naší dnešní církví.
Existují každodenní situace, kdy některé věci nefungují. To víme. Lidé se neuzdravují, neobnovují se, i když to Bible říká. Samozřejmě se to čas od času stává, ale ne tehdy, když tomu věnujeme pozornost, a ne tak často, jak bychom chtěli.
Pak je tu odpor, který čas od času také poznáme, i když v dnešní době lidé cítí spíše lhostejnost než odpor.
Pak je tu rozdíl mezi tehdejší dobou a dneškem: lidé hledají pomoc u Ježíše. Dnes už to bohužel neplatí. A přihlížející jsou rádi, když Ježíše vidí a pozdraví ho.
Kdybychom to zvládli: Lidé hledají pomoc u Ježíše Krista, to by bylo skvělé. To samozřejmě nemůžeme zařídit, ale nakonec je naším posláním k tomu přispět.
Celá situace byla vyvolána tím, že muž hledal pomoc pro svého syna a učedníci mu nedokázali pomoci.
Možná se někdy cítíme stejně. Lidé očekávají od církve nějakou formu pomoci a často jsou zklamáni. Existuje však také mnoho očekávání, která prostě nemůžeme naplnit. Například mě rozčiluje, když si lidé stěžují, že jim nikdo z církve nezavolá, ale sami nikdy nikomu nezavolají.
Nebo někdy tu a tam zazní nevyslovené očekávání: "Jste křesťané, musíte mi pomáhat". Ne, nemusíme dělat nic.
Křesťané však často pomáhají i tak. Proč tomu tak je? Ale i lidé, kteří si neříkají křesťané, často rádi pomohou. Filozofové a psychologové se často zamýšlejí nad smyslem altruistického chování. Já o tom nechci mluvit tak obecně, pokusím se to udělat jen pro křesťany.
Křesťané jsou užiteční díky svému novému srdci, které obdrželi od Ježíše, a zůstávají jimi, když mu opakovaně přinášejí svá chybná rozhodnutí a přijímají odpuštění.
Možná je toto vysvětlení příliš jednoduché, ale nějak to tak být musí.
Lidé zvenčí však budou vždy v určitém okamžiku církví zklamáni, pokud nepochopí, že skutečná pomoc je dostupná pouze od Ježíše Krista.
Muž s nemocným synem se sice obrátil na učedníky, ale jen proto, že tam nebyl Ježíš. Ve skutečnosti chtěl Ježíše vidět.
Lidé, kteří o Ježíši ještě nic nevědí, se přirozeně obracejí nejprve na církev, ale to z dlouhodobého hlediska nestačí. Církev je omezená. Proto musíme lidi také nasměrovat k Ježíši, protože spása je jen v jeho jménu.
V této situaci jsou zajímavé ještě dvě věci. Jeden člověk má problémy a ostatní se o nich dohadují.
Myslím, že konstruktivní spory jsou rozumné a důležité, konstruktivní, a ne ta kultura rozhořčení, která je v dnešní době stále častější. Pokud fakt, že Greta seděla na podlaze MŽP, zabírá v médiích více prostoru než hledání řešení klimatických změn, pak už burlevizace tzv. kvalitních médií značně pokročila. A je důležité, aby se spousta lidí kvůli něčemu rozčilovala, protože jen tak se získají kliky.
Ale zpět k situaci: má zde spor mezi učedníky a zákoníky smysl? Pro evangelistu Marka zřejmě nebyla důležitá z hlediska obsahu, protože přímo nezapsal, o čem se dohadovali.
V takových situacích se mi zdá, že pomoc je důležitější než boj za pravdu.
Je zajímavé, že dotyčný, otec a nemocný syn, nebyl do sporu zapojen, ačkoli se ho spor nějak týkal.
Trochu mi to připomíná talk show, kde vysoce placení politici, profesoři ekonomie a sociální experti hovoří o situaci chudých lidí.
Domnívám se, že při poskytování pomoci musí být vždy zapojeni i postižení lidé.
Druhým bodem této situace jsou synovy příznaky. Už jsem několikrát použil termín "nemocný", ale možná to není úplně správné. Otec říká, že má němou mysl. To je nyní jeho diagnóza. Příznaky připomínají epilepsii, až na tu němotu.
Věřím, že démoni a posedlost existují, i když jsem se s nimi nikdy osobně nesetkal. Jiné pasáže v Bibli popisují takové případy zcela jasně.
Zda je tomu tak i v tomto případě, mi není zcela jasné. Později uvidíme, jak Ježíš chlapce uzdraví.
Víra
Čtu dál (Mk 9, 19-24; NL):
"Vy nevěřící", tvrdé slovo! V jiném překladu znamená tento výrok:
Když si to přečtete, získáte dojem, že Ježíš obkličuje své učedníky před celým zástupem. On však kárá celé pokolení (jiné překlady používají slovo "generace", které zde znamená pokolení).
Pokud vím, Ježíš své učedníky před cizími lidmi nikdy nesnižoval, a proto zde nemluví jen o svých učednících, ale o všech přítomných. Nejde o výkonové křesťanství ve smyslu: musíš hodně věřit a hodně dělat, a když to nezvládneš, jsi neúspěšný.
Nespokojenost, kterou zde Ježíš vyjadřuje, se zdá být jaksi lidská. Ještě jsi to nepochopil? Viděl jsi tolik zázraků, a stále tomu nevěříš?
Ale pak se Ježíš věnuje jednotlivci, což mě vždycky fascinuje. Nejen velký obraz, ale i jednotlivec, ty osobně jsi důležitý.
Přivedete k němu chlapce a on se na problém podívá a položí vám otázky. Někdy je nutné problém analyzovat. Otec ho popíše tak, jak ho zažil. A pak přijde důležité prohlášení:
Žádost o pomoc je v pořádku, ale žádost s integrovanou pochybností (udělej něco, pokud můžeš) zní téměř drze. Nový ženevský překlad říká:
Zní to nechtěně zdvořile, a proto bych to tak nepřekládal, ale vyjadřuje to otázku: "Je možné, aby Ježíš pomohl?".
To je hlavní otázka. Jsme jen sdružení pro pěstování křesťanských zvyků, nebo má to, co zde říkáme a děláme, nějaký význam?
Je opravdu možné, aby Ježíš pomohl tobě i mně? Vedle této otázky všechny ostatní otázky ztrácejí na významu.
Jak na to Ježíš reaguje?
Ježíšova odpověď zde není: "Samozřejmě, že mohu!". Naopak, odpovědnost přisuzuje i chlapcovu otci: "Tomu, kdo věří, je možné všechno!". A "věří" samozřejmě znamená důvěřovat Bohu.
Zajímavý je také kořen řeckého slova "can". Je to "dynamai", které se vyskytuje také v německém slově "Dynamo". Jde o schopnost uskutečnit, umožnit. Dokážeš to, Ježíši?
A jeho odpověď zní: každý, kdo důvěřuje Bohu, to dokáže. Pro ty, kdo věří, je možné všechno. A slovo, které je zde přeloženo jako "možné", má stejný kořen jako "mohu": dynatos.
Tato odpověď je pro otce jistě nečekaná. V pohodlné situaci by člověk nejprve váhal, přemýšlel, uvažoval, ale chlapcův otec byl zoufalý. Vykřikl:
Nový živý překlad zde nepřekládá tak stručně a výstižně jako Luther:
Pochybnosti, nevíra, je to totéž? V ostatních překladech, na které jsem se díval, se také píše "nevíra", ale v některých s formulací "pomoz mi z nevíry".
A pak se o to postará Ježíš, takže nenechá otce samotného.
Když se podíváme na nadcházející rok pro sebe osobně a také pro náš sbor: Co očekáváme od Boha pro nás a pro církev? Co věříme, že Bůh může udělat?
Možná, že někteří lidé mají nyní na jazyku otázku: Co zde znamená slovo "může"? Pro ty, kdo věří, je možné všechno.
Ano, samozřejmě, ale co si opravdu myslíme? V co doufáme a čeho se obáváme pro naši komunitu?
Do jaké míry je postoj chlapcova otce podobný našemu?
"Smiluj se nad námi a pomoz nám. Udělejte něco, pokud můžete."
Myslím, že tento muž ve skutečnosti nevěřil, nebyl si jistý, ale neviděl jinou možnost, a proto přišel za Ježíšem.
Tento postoj není nyní tak špatný. Není ideální, ale jeho předchozí cesta se synovým utrpením ho přivedla k Ježíši. A on si uvědomuje, že vlastně pochybuje, a žádá o pomoc.
Nakolik věříme, že Ježíš chce dát naší církvi trochu větší dynamiku, více věřících, více zaměstnanců? Věříme, že to Ježíš může v Leichlingenu udělat?
Záměrně zde používám slovo "může", aby nás to trochu potrápilo. Samozřejmě víme, že Ježíš jako Boží Syn může všechno, což je základní biblická znalost, ale odpovídá to naší osobní víře a zkušenosti?
Jsme jen malá skupina a většina z nás je nějakým způsobem zapojena a někteří z nás už možná dosáhli svých limitů.
V naší obci je hezky, lidé jsou milí, ale v posledních letech všeho nějak ubylo, mohlo by zase přibýt.
To mi připomnělo jinou biblickou pasáž (Mt 9,35-38):
Mnoho lidí s velkými obavami a málo spolupracovníků - náš problém není tak nový. Věřím, že toto by měla být naše hlavní modlitební prosba, aby Bůh poslal nové spolupracovníky pro Boží království v Leichlingenu.
Odkud se mají vzít, když nemůžete péct zaměstnance?
Bůh má zcela jiné možnosti. Při vjezdu do Jeruzaléma v Lukášově evangeliu 19, 37-40 Ježíšovi následovníci hlasitě a radostně chválili Boha za velké zázraky, které viděli. Farizeje to znepokojilo a požádali Ježíše, aby toho nechal. A tehdy Ježíš řekl (Lk 19, 40;NL): "Ježíši, ty jsi takový, jaký jsi:
Bůh může probudit věřící z kamenů a může také probudit spolupracovníky z kamenů. Tento obraz působivě ukazuje, že žádný člověk není pro Boha příliš chladný, zatvrzelý, odmítavý nebo ztracený.
Pokud máme být upřímní, máme problém tomu uvěřit, alespoň já tomu často věřím, ale chci tomu věřit, Pane, pomoz mé nevíře.
Léčba
Pro úplnost bych rád řekl několik slov o uzdravení nebo možná lépe osvobození.
V centru Ježíšovy pozornosti je člověk, trpící. Když přicházejí další a další přihlížející, rychle celou záležitost ukončí, aby ochránil i chlapce.
Potom ho vezme za ruku a pomůže mu vstát. To je krásný obraz toho, že nejde jen o obrácení, o spásu, ale že Ježíš vezme osvobozeného člověka za ruku a pomůže mu vstát.
Je to opravdu démon, nebo je to nemoc jako epilepsie? Na jedné straně považuji za velmi obtížné vysvětlovat všechny případy posedlosti v Bibli biologickými termíny, protože v Bibli skutečně existují démoni. Neviditelný svět, zlý i dobrý, je skutečný, i když možná není takový, jak si ho představujeme.
Na druhou stranu by mě zajímalo, kdo v tomto konkrétním případě stanovil diagnózu posedlosti. Otec byl po celou dobu svědkem toho, co se chlapci dělo, a na základě tohoto pozorování pravděpodobně stanovil diagnózu "posedlost". Pravděpodobně se také radil s kněžími a lékaři, kteří na příznaky usuzovali podobně. Dnešní poznatky o takových epileptických křečích byly v té době zcela neznámé.
Navíc takové domnělé vlastnictví činilo dítě v očích okolí nečistým a vylučovalo ho z mnoha věcí. Ježíš proto možná považoval tuto nemoc za zlého ducha a uzdravení provedl prostřednictvím vyslovené hrozby, aby dal svému okolí jasně najevo, že chlapec je nyní uzdraven. Když přicházeli další a další přihlížející, chlapce osvobodil.
Ale to je jen moje domněnka, možná šlo o obyčejné vymítání.
Na tomto příběhu je zajímavý rozdíl mezi Ježíšem a učedníky. Ježíš ho aktivně vyháněl, zatímco učedníci ho mohli vyhnat pouze modlitbou.
To je další otázka, která zde vyvstává: Co ještě lze vyřešit pouze modlitbou? Kde se aktivním jednáním nikam nedostaneme, kde se můžeme jen modlit?
Souhrn
Dojdu až na konec:
- Někdy se z hory proměnění dostane přímo do údolí všedního života.
- Podobně jako učedníci je i církev někdy obklopena přihlížejícími, znepřátelena všeználky a neřeší své problémy. Mnoho lidí však tehdy hledalo pomoc u Ježíše. Dnes je většina lidí k Ježíši spíše lhostejná nebo má od církve přehnaná očekávání.
- Nicméně církev je prvním místem kontaktu pro lidi, kteří Ježíše ještě neznají. A ukázat lidem na Ježíše je naším prvním posláním.
- Pokud jde o spory: Konstruktivní spory mohou být užitečné, ale je třeba do nich zapojit ty, kterých se týkají. Pomoc je však důležitější než boj za pravdu.
- Nevěřící generace: viděli tolik zázraků, a přesto nevěří. My všichni jsme toho asi také hodně zažili, a přesto jsme často málo věřící.
- Ježíš se chlapci věnuje, dokonce provádí jakousi analýzu problému a pomáhá mu.
- "Smiluj se nad námi a pomoz nám. Udělejte něco, pokud můžete." Co může Ježíš udělat? Co mu můžeme svěřit?
- "Kdo věří, tomu je možné všechno!" Chlapcův otec si uvědomuje svou omezenost a volá: "Věřím, pomoz mé nevíře." Co věříme, že Ježíš může v nadcházejícím roce udělat v našich životech a v naší církvi?
- Potřebujeme více lidí na to, co je třeba udělat. Proto se zdá, že jednou z nejdůležitějších modliteb za naši církev je, abychom prosili Pána žně o pracovníky. Odkud přijdou, je Boží věc. On má mnoho možností.