Úvod
Co vlastně znamená "společenství"? Čím se lišíme od sdružení nebo zájmového sdružení?
Slovo "církev" pochází z řeckého "ekklēsía" a doslova znamená "svolané shromáždění".
Pro nezasvěcené může zdejší bohoslužba skutečně vypadat jako shromáždění, kde se lidé setkávají, zpívají a poslouchají proslov.
Na první pohled by se to klidně mohlo odehrávat ve sdružení nebo zájmovém společenství.
Existují také církve, které si říkají "shromáždění". Myšlenka je taková, že se jedná o místo, kam Bůh svolává křesťany z okolí.
Osobně se mi více líbí termín "shromáždění", protože mi připadá závaznější než slovo "sbor". Ale to je spíše otázka vkusu.
Nyní bych se s vámi rád podíval na jeden biblický text, kde se jasně ukazuje rozdíl mezi církví a sdružením nebo zájmovým společenstvím.
Volný přístup k Bohu
Není to jednoduchý text, ale jasně ukazuje zvláštní povahu církve. Některé z popisovaných obrazů pocházejí ze Starého zákona.
Četl jsem z Židům 10, 19-23; NEÜ
Máme volný přístup k Bohu. Domnívám se, že to je nejdůležitější zvláštnost církve.
Stručně vysvětlím: náboženský rituál ze Starého zákona je zde použit jako obraz dnešní reality. Kdysi jsem někde četl, že Starý zákon je Boží obrazová kniha, protože skutečnost Nového zákona má být vysvětlena obrazně pomocí těchto příběhů a dalších textů, které se skutečně staly.
Za prvé, mluví se o "skutečné svatyni". To se týká prostoru ve starověkém chrámu, který se nazýval Svatyně svatých. Toto místo symbolizovalo zvláštní Boží přítomnost a velekněz do něj směl vstoupit pouze jednou ročně.
Tato svatyně byla oddělena oponou.
Tyto složité, symbolické úkony ve Starém zákoně by měly také jasně ukázat, že hříšný člověk se k Bohu nemůže tak snadno přiblížit.
V textu, který jsme právě četli, se říká, že Ježíš svým tělem, tedy svou smrtí, připravil novou cestu k životu skrze oponu v chrámu.
Skrze Ježíše máme volný přístup k Bohu.
Dále je dvakrát zmíněna Kristova krev:
Možná to zní trochu zvláštně, ale můžete si to představit tak, že stojíte pod křížem, na kterém umírá Ježíš. On umírá krvácející, a tak snímá vaše hříchy. A teprve když stojíte pod tímto křížem, obrazně řečeno, zakoušíte účinek této krve, odpuštění hříchů.
Také už nepotřebujeme velekněze, tj. prostředníka mezi Bohem a námi. Šel bych ještě dál a řekl bych, že každý dnešní velekněz bez ohledu na náboženství je jen velmi nedokonalým obrazem skutečného velekněze Ježíše Krista. Ale lidského prostředníka už stejně nepotřebujeme, protože, jak už bylo řečeno, Ježíš nám cestu k Bohu uvolnil.
Praktické účinky
Na první pohled se to zdá být docela teoretické, ale biblický text popisuje i praktické důsledky.
"nový způsob života": s Ježíšem může být náš život hodnotný, život s vzestupy a někdy i pády, ale život se smyslem a cílem. Protože Ježíš je život.
"s upřímným srdcem plným důvěry a jistoty": Bůh nás může měnit, abychom se stále více učili upřímnosti. Můžeme získat důvěru a jistotu. Musíte se zamyslet, zda o to vůbec stojíte, ale věřím, že po tom touží každý.
"svědomí je odlehčeno": na jedné straně se zbavuješ viny před Bohem, na druhé straně ti Bůh pomáhá urovnat vztahy s bližními. Samozřejmě to není vždy snadné, ale vydáte se na cestu odlehčení svědomí.
A pak je tu naděje, protože se můžete spolehnout na Boha. On dodrží, co slíbil. Naděje může být velmi uzdravující.
Bůh je zde
Možná se ptáte: Co to má společného s církví? Týká se to pouze osobní víry.
V každé větě biblického textu je použito slovo "my" nebo "nás". Na jedné straně je tento svobodný přístup k Bohu velmi osobní, na druhé straně však můžeme před Boha předstoupit společně. A to je to, co tvoří církev.
Dokonce to jde ještě dál (Mt 18,20; NZ):
To znamená, že to nejsme my, kdo se společně vydává na cestu k němu, ale že on je tam, když se shromáždíme v jeho jménu. Ježíš Kristus je tu dnes.
Myslím, že si to musíte vždy uvědomit.
Náboženství obvykle znamená, že někde existuje božstvo, které byste měli vyhledat a kontaktovat prostřednictvím nějakého rituálu, chrámu nebo kněze.
Ale Bůh nám poslal Ježíše Krista a svou smrtí na kříži nám otevřel cestu k sobě a nečeká, až ho zavoláme, ale je tu, když se shromáždíme v jeho jménu.
Církev znamená: Bůh je tam.
Věnujte si navzájem pozornost
Na to se můžeme spolehnout, jak jasně ukazuje verš z listu Židům 10,23 (SZ), který jsme četli dříve:
Tento text jde však ještě dál (Židům 10, 24.25; Nový zákon):
Poslední verš byl v minulosti často používán jako motivace k návštěvě kostela, nebo dokonce jako nátlak.
Není pochyb o tom, že navštěvovat kostel je vždy dobrý nápad.
Podívejme se však na tyto verše s vědomím, že Bůh je uprostřed nás.
Tím, že na sebe "dáváme pozor", nemyslíme "kontrolu", ale spíše kontrolu toho, jak se daří druhému, výměnu názorů, propojení, jak se dnes říká.
A povzbuzovat se navzájem k lásce a dobrým skutkům neznamená "Jdi do toho!", ale motivovat se vzájemnou láskyplnou interakcí.
To najdeme také u Jana 13, 34.35; NEÜ:
A Bůh je láska (1 Jan 4,8) a je uprostřed nás, čímž se kruh logicky uzavírá. Modleme se, aby v nás byla Boží láska stále účinnější a viditelnější.
A s touto perspektivou je důležité nevynechávat naše setkání, protože se musíme navzájem povzbuzovat.
Nějaký čas jsem přemýšlel o středečním večeru modliteb a bohoslužeb, kdy tam bylo mnoho bratří a sester z Erkrathu.
Stejně jako většina přítomných jsem večer vnímal velmi pozitivně a nejvíce se mě dotklo povzbuzení skrze modlitbu a diskuse. Bůh chce pokračovat v budování církve zde v Leichlingenu.
Pokud biblickému textu rozumím správně, pak je toto vzájemné povzbuzování velmi důležitým bodem bohoslužebných shromáždění.
Abychom byli otevření v lásce k sobě navzájem i k druhým, abychom se dělili o naději, kterou máme skrze Boha, povzbuzujme se každou neděli znovu.
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul:
- Máme volný přístup k Bohu.
- Pod křížem máme podíl na odpuštění hříchů.
- Praktické účinky: Nový způsob života, upřímné srdce plné důvěry a jistoty, nezatížené svědomí a naděje, protože na Boha se lze spolehnout.
- "Kde se dva nebo tři sejdou v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich." Církev znamená: Bůh je tam.
- Pečujme o sebe navzájem, chovejme se k sobě s láskou.
- A znovu a znovu se navzájem povzbuzujme.