Svoboda versus pravidla?

Nemůžeš si dělat, co chceš...

Bohoslužba, , , Kreuzkirche Leichlingen, více...

automaticky přeloženo

Úvod (Peter)

Nedávno se konaly volby do Evropského parlamentu a všude byly volební plakáty.

U většiny z nich jsem měl tak nějak pocit, že bezobsažnost německé volební kampaně dosáhla nové úrovně.

Ale jeden volební plakát FDP mi utkvěl v paměti:

Evropa vzkvétá díky svobodě. Ne z direktiv
.

Tento slogan mě vlastně trochu strašil, ale ne proto, že bych si myslel, že FDP je skvělá, ale spíš proto, že mi na něm něco nesedí, ale nedokážu přesně vysvětlit co.

Copywriter plakátu možná dokonce dosáhl svého cíle, protože tento slogan se alespoň neztratil v mraku nepodstatných frází volební kampaně.

Po nějaké době se mi tento slogan v paměti zkrátil na "Svoboda místo směrnic" a teprve když jsem si ho při přípravě kázání znovu vyhledal, narazil jsem znovu na původní slogan.

Svoboda a směrnice, je to snad protimluv?

Co jsou to směrnice? První, co mě napadlo, když jsem to slovo slyšel, byla moje práce.

Existují směrnice, kterých se člověk drží, protože se ukázaly jako užitečné. Máme pro to hezký anglický termín "best practice". Některé problémy se řeší určitým způsobem, protože to prostě dává smysl. Takové "osvědčené postupy" se najdou v každé profesi, ať už jde o řemeslo, péči, programování, administrativu atd. U mnoha problémů byste mohli vždy znovu a znovu přemýšlet o optimálním řešení, ale ve většině případů existuje osvědčený postup, který se obvykle dodržuje. A ten je samozřejmě rozumný.

Existují také závazné pokyny, které je asi lepší označit jako pravidla. Musíte například dodržovat pravidla silničního provozu. Také v práci budou existovat pravidla, která jsou závazná. Patří sem také standardy, např. normy, které musí dodržovat výrobci, a konstruktéři výrobků se v rámci těchto norem mohou odvázat. To mi zní rozumně a myslím, že právě to mi na tomto sloganu FDP vadilo.

Jaké další směrnice nebo pravidla existují?

Jakou roli hrají pravidla v našem životě jako křesťanů? Existuje poměrně dost lidí, kteří věří, že Bible je jen kniha zákonů plná pravidel a že křesťan tráví svůj život tím, že se snaží žádná pravidla neporušovat.

My víme, že tomu tak není, a dnes bychom se s vámi rádi na tento zdánlivý rozpor mezi pravidly a svobodou podívali blíže.

Oslava pravidel: Ž 119 (Petr)

Začněme s pravidly. V Bibli je žalm 119, který je zdaleka nejdelší biblickou knihou. Tento žalm má 176 veršů.

Obvykle se popisuje jako píseň chvály Božího slova. Jsou zde takové známé verše jako (Žalm 119, 105; NL):

Tvé slovo je lampou mým nohám a světlem na mé cestě.

Většina veršů se však méně zaměřuje na Boží slovo obecně, ale velmi často na zákony a přikázání, například (Ž 119, 73; NL): "Boží slovo je pro nás jako pro Boha:

Stvořil jsi mě a stvořil jsi mě. Nyní mi dej vhled, abych se řídil tvými přikázáními.

Nebo (Žalm 119, 92; NL):

Bez radosti z tvého zákona bych si zoufal ve své bídě.

nebo následující verš (Žalm 119, 93):

Nikdy nezapomenu na tvá přikázání, neboť jsi mi skrze ně dal obnovit štěstí a zdraví.

Bible tedy klade důraz na zákony a pravidla?

Pravidla jsou sama o sobě dobrá věc. Usnadňují mnoho věcí, například soužití. Například dopravní předpisy umožňují relativně bezpečnou jízdu po našich silnicích. Pokyny, jako jsou již zmíněné "osvědčené postupy", pomáhají rychleji se naučit nějakou činnost, protože nemusíte o všem přemýšlet od začátku.

Pravidla se často postarají o zbytek, takže se můžete soustředit na důležité věci.

Pravidla jako problém? (Petr.)

Pokyny a pravidla tedy nejsou špatné a mohou být velmi užitečné, ale vypořádat se s pravidly není vždy snadné. Často s nimi mohou být problémy.

Pravidla jako zdroj spásy?

Jedním z problémů je, když jsou pravidla vnímána jako zdroj spásy.

Někteří lidé si mohou naivně myslet, že stačí dodržovat všechna biblická přikázání a pak se mi nemůže nic stát a všechno bude v pořádku.

Takovou situaci najdeme v listu Galaťanům. Zpočátku není zcela jasné, v čem je vlastně problém. Ale Galatským 2,16; NET říká:

Víme však, že žádný člověk nemůže obstát před Bohem, pokud se snaží dodržovat Zákon. Obstát může pouze skrze víru v Ježíše Krista. A právě proto jsme uvěřili v Krista Ježíše, abychom mohli obstát před Bohem díky této víře - a ne díky plnění zákona. Nikdo nemůže být před Bohem ospravedlněn tím, že bude dodržovat zákon.

Dodržování pravidel nikoho nespasí.

V následujícím textu, Galatským 3,1-7; NL, to znovu objasňuje:

1 Ó pošetilí Galatští! Kdo vás tak zmátl? Tak jasně jste poznali, co pro nás znamená Kristova smrt, když jsem vám předložil Ježíše Krista ukřižovaného! 2 Řekněte mi, dostali jste Ducha svatého tím, že jste dodržovali zákon? Jistěže ne. Duch svatý na vás sestoupil poté, co jste uslyšeli Kristovo poselství a uvěřili. 3 Opravdu tomu nerozumíte? Začali jste žít život s Duchem svatým. Proč se ho teď najednou chcete pokusit dokončit vlastními silami? 4 Díky dobré zprávě jste toho tolik zažili. Mělo by to být marné? Chcete to teď všechno zahodit? 5 Znovu se vás ptám: Dává vám Bůh Ducha svatého a koná mezi vámi zázraky proto, že se řídíte Mojžíšovým zákonem? Nebo to dělá proto, že věříte poselství, které jste slyšeli o Kristu? 6 Stejně tomu bylo i u Abraháma: "Abraham uvěřil Bohu a Bůh ho pro jeho víru prohlásil za spravedlivého." 7 Pravými Abrahamovými dětmi jsou tedy ti, kdo věří v Boha. 8 Vždyť Bůh je ten, kdo věří v Boha.

Pro Pavla to bylo tak důležité, že se tomu v listu Galaťanům věnuje mnohem podrobněji, ale rád bych to shrnul takto:

Pouhé dodržování pravidel může vést k tomu, že se budete chtít snažit vlastními silami. Božími dětmi jsou ti, kdo věří Bohu, a ne ti, kdo jsou dobří v dodržování pravidel.

Zde už pravidla nejsou užitečným nástrojem, ale jsou povýšena na něco spásného.

Vztahy a pravidla (Petr)

S pravidly je spojeno ještě jedno nebezpečí.

Podívejme se na Římanům 14,1-3; NL:

1 Přijměte toho, kdo je slabý ve víře, a nehádejte se s ním kvůli rozdílným názorům. 2 Přijměte toho, kdo je slabý ve víře, a nehádejte se s ním kvůli rozdílným názorům.2 Například zatímco jeden člověk si myslí, že může jíst cokoli, jiný se zdržuje masa, protože mu to svědomí zakazuje.3 Ten, kdo si myslí, že může jíst všechno, by se neměl dívat svrchu na toho, kdo všechno nejí. A ti, kdo se vyhýbají určitým pokrmům, by neměli odsuzovat ty, kdo jedí všechno, protože Bůh je přijal.

Každý má svá vlastní pravidla. Jeden říká, že můžeš jíst všechno, a dělá to, druhý říká, že mi svědomí zakazuje jíst maso. Vegetariánská strava v tomto biblickém období pravděpodobně pochází z toho, že velká část masa, které bylo možné koupit, pocházela z obětních zvířat při pohanských obětních rituálech, a mnozí křesťané je proto nechtěli jíst.

Je zajímavé, že se zde nediskutuje o tom, kdo má pravdu. Objektivně vzato má pravdu ten první. V Markově evangeliu 7, 19; NL Ježíš Kristus říká:

"Jídlo nepřichází do styku s jeho srdcem, nýbrž pouze prochází žaludkem a pak je vyloučeno." Ježíš tedy prohlásil, že veškeré jídlo je dovoleno.

Ale na tom zde nezáleží. Text ze 14. kapitoly listu Římanům pokračuje takto:

4 Kdo jsi ty, abys soudil Božího služebníka? Je zodpovědný Pánu, a tak nechte na Bohu, aby posoudil jeho chování. Pán má moc mu pomoci, aby dělal to, co je správné.5 Stejné je to s někým, kdo považuje některé dny za svatější než jiné, zatímco pro někoho jiného se všechny dny počítají stejně. Důležité však je, že každý je přesvědčen o tom, co si myslí!6 Kdo si k uctívání Hospodina vybere zvláštní den, chce ho jím uctít. A kdo jí všechno bez výjimky, dělá to ke cti Hospodina, protože za pokrm děkuje Bohu. A ten, kdo nejí všechno, se tím také chce zalíbit Hospodinu a děkovat mu.7 Nejsme totiž sami sobě vlastní, ať už žijeme, nebo umíráme.8 Žijeme-li, žijeme, abychom se líbili Pánu, a umíráme-li, umíráme, abychom byli s Pánem. Ať už žijeme, nebo umíráme: patříme Pánu.

Určitě existují otázky, u kterých musíme zápasit s tím, co je správné. Už jsme to slyšeli dříve na příkladu Galaťanů, že víra v Ježíše Krista je správná cesta a že nedodržování zákonů vede k cíli.

Zdá se však, že existuje mnoho pravidel, kde si Bůh docela dobře rozumí s různými náhledy. Jak jsme právě zmínili, mnozí křesťané považují některé dny za výjimečné: Vánoce, Velikonoce, Velký pátek, Letnice a jiné ne. Církevní rok vlastně neplatí pro všechny křesťany.

Pro mě však tento bod není v tomto textu rozhodující, ale žijeme, zde velmi moderně přeloženo, abychom se líbili Bohu. A Bohu je zřejmě jedno, co jíme nebo zda slavíme nějaké konkrétní svátky. Ale nám osobně na tom záleží, a to je v pořádku.

Římanům 14, 12-15; NL

12 Ano, každý z nás se bude muset Bohu zodpovídat osobně. 13 Proto se už navzájem nesuďte, ale žijte tak, abyste nikomu nepřekáželi a nikoho nesváděli z Boží cesty. 14 Vím a jsem přesvědčen skrze Pána Ježíše, že nic, co Bůh stvořil, není nečisté. 15 Vím, že je to nečisté, a jsem o tom přesvědčen skrze Pána Ježíše. 16 Vím, že je to nečisté. Nečisté je to jen tehdy, když to někdo považuje za nečisté. 15 A pokud to, co jíte, zatěžuje svědomí někoho jiného, nejednáte z lásky, když to přesto děláte. 16 A když to děláte, nejednáte z lásky. Nedopusťte, aby to došlo tak daleko, že někdo jiný, za koho Kristus zemřel, bude vaším chováním sražen na kolena.

Důležitější než vaše a moje pravidla je, abychom neubližovali druhým. Dobro bližního má vždy přednost před pravidly.

Krásně to shrnují následující verše (Římanům 14,16-17; NL):

16 Co vám bylo dáno od Boha, je dobré a nemělo by se z toho dělat něco špatného.17 V Božím království totiž nezáleží na tom, co jíte nebo pijete, ale na tom, abyste žili spravedlivým životem, v pokoji a s radostí v Duchu svatém. 18 V Božím království je důležité, abyste žili spravedlivým životem.

Záleží na životě ve spravedlnosti, pokoji a radosti v Duchu svatém, ne na pravidlech. Pravidla mohou a mají být pouze užitečným nástrojem, který k tomu přispívá.

Kromě pravidel... (Mathis)

Římanům 14 je podobný následující příklad:

Dospělý jde k přechodu pro chodce. Na semaforu svítí červená, ale ulice je opuštěná; na míle daleko není vidět ani slyšet žádné auto. Dospělý se rozhodne červené světlo ignorovat a přejde silnici.

Představte si dítě, které se právě naučilo základní pravidla silničního provozu a běží ke stejnému semaforu. Má zastavit, nebo jet? Pravděpodobně by mělo použít pravidlo, které se naučilo, a zastavit.

Proč ale může dospělý v této situaci pravidlo ignorovat?

Hlavní rozdíl mezi dítětem a dospělým v tomto příkladu spočívá v tom, že dospělý ví, k čemu je pravidlo určeno: aby se vyhnul přejetí.

Dospělý ví, že účel tohoto pravidla je splněn, pokud přejdete, aniž byste ohrozili sebe nebo ostatní; díky svým zkušenostem dokáže lépe posoudit dopravní situaci a tím, že přejde silnici, splní účel pravidla, aniž by se jím sám řídil. Bylo by nyní dobré, kdyby se dospělý pokusil dítěti vysvětlit, že někdy lze jít i na červenou? Nebylo by dítě trochu zahlceno tím, že by muselo pokaždé samo posuzovat dopravní situaci? A možná zmatené, protože pravidlo, které má být tak důležité pro jeho bezpečnost, najednou přestalo platit?

Hrozilo by riziko, že se nakonec budou jednoduše samy rozhodovat, kdy chtějí přejít na červenou a kdy ne.

Stejně jako se pravidlo "zastav na červenou a jeď na zelenou" dá shrnout do věty "neohrožuj sebe ani ostatní při přecházení silnice", daly by se celé dopravní předpisy shrnout do věty:

Chovejte se tak, aby nedocházelo k nehodám a aby se všichni dostali včas tam, kam potřebují
.

Kdyby to všichni dodržovali, k nehodám by už nedocházelo.

Jsme však jen lidé a nevíme, kdo kam a kdy má jet, ani co má ten druhý v plánu udělat příště a jak se chovat, aby vše proběhlo hladce.

Potřebovali bychom jakýsi "SuperGPS", který všechny tyto věci zná a vždy nám poradí, jak se nejlépe zachovat. Museli bychom se jen řídit jeho pokyny a věřit, že vše bude v pořádku.

Žádné takové zařízení však neexistuje, a proto přece jen potřebujeme StVo.

Stejně jako jsem právě shrnul pravidla StVo, shrnul Ježíš i zákony SZ ve SZ jako "Miluj Boha a bližního svého jako sebe samého". Pavel to říká také v listu Římanům 13,10:

Láska nečiní bližnímu nic zlého. Proto láska naplňuje celý zákon.

Kdybychom se všichni navzájem milovali, nebylo by už žádných hádek ani nenávisti. Zní to dost jednoduše, ale stejně jako v příkladu s dopravou to nemůže fungovat bez "SuperGPS".

Bůh má však pro nás řešení: (ze všeho) v Ezechielovi 36,26.27 ve Starém zákoně:

26 Dám vám nové srdce a nového ducha: Vyjmu z tvých prsou srdce kamenné a místo něj ti dám srdce živé. 27 Vložím do tebe svého ducha a způsobím, že budeš poslouchat mé zákony a zachovávat má ustanovení.

A je to tady! To je náš "SuperGPS"! Pokud žijeme ve spojení s Ježíšem a dovolíme Bohu, aby nám dal nové srdce a nového ducha, můžeme se naplněni Duchem svatým rozhodovat, aniž bychom museli dodržovat konkrétní pravidla jednání v Bibli.

Pak můžeme opustit roli dítěte, které se řídí pravidly, protože nemá jiné měřítko, a převzít roli dospělého, který ví, co dělá, a dokáže jednat zodpovědně.

Stručně řečeno, Duch svatý Boží nám umožňuje naplňovat zákon, aniž bychom museli dodržovat biblické zákony.

Shrnutí

Shrnujeme: