Úvod
Rád bych se s vámi dnes zamyslel nad omyly, kulturou chyb a hříchem a nad tím, zda a jak spolu souvisejí.
Rád bych vám na úvod pověděl jeden příběh.
Abych mohl prostorově úsporně skladovat zbytky dřeva, postavil jsem si v dílně sklad dřeva, který se skládá z několika hrubých dřevotřískových desek. Za tímto účelem jsem dal své poměrně staré a levné okružní pile z obchodu pro kutily pořádně zabrat.
A najednou přestal vydávat zvuk. Vypnul jsem ho a znovu zapnul, ale nic nepomohlo. Byl už pěkně zakuklený, ale pořád fungoval dobře. Na den jsem přestal a druhý den to zkusil znovu, ale cirkulárka zůstala mrtvá.
Velmi nepříjemné, takže jsem si koupil novou okružní pilu, o něco lepší než ta stará, a starou okružní pilu jsem rozebral, odstranil z ní části, se kterými by se ještě dalo něco dělat, a skromný zbytek jsem dal na cestu pro člověka z Tüdelü. V určitém okamžiku zbytek zmizel, byl skoro celý kovový.
V určitém okamžiku jsem chtěl pokračovat, nastavil jsem novou pilu, zapojil ji do zásuvky a nic nefungovalo. Už jsem si představoval, že budu muset pilu znovu rozebrat, když jsem zkusil jinou zásuvku a ta fungovala.
Pak mi spadly šupiny z očí. Stará pila nebyla vůbec rozbitá, jenom se porouchala objímka. Tahle konkrétní zásuvka měla vlastní obvod, a proto jsem si toho jinak nevšiml.
Tak jsem rozbil funkční nástroj pro kanibalizaci, což mě několik dní bolelo na duši.
Chyba, hloupá chyba, drahá chyba. Pro starou pilu jsem si také vyrobil vlastní vozík, který samozřejmě na novou pilu nepasoval. Jediné, co jsem mohl skutečně udělat, byla její demontáž.
Jak se s takovými chybami vypořádáváte?
Nakonec se s tím musíte smířit. Není to moje první nákladná chyba a pravděpodobně ani poslední, i když se snažím ze svých chyb poučit.
Ale možná bych měl opustit svůj vlastní pohled a zeptat se například své ženy, co si myslí o tom, že jsem spálil asi 150 eur.
Samozřejmě jsem jí to tehdy řekl a ona mě utěšovala a souhlasila, že si pořídím novou pilu, která bude o něco lepší než ta stará.
Ona sama se během našeho manželství také dopustila drahých chyb a možná i to je tajemstvím šťastného manželství, že si neodpouštíte jen maličkosti, ale i ty opravdu drahé chyby.
Jak se vypořádáváte s chybami?
Kultura chyb a jejich řízení jsou již několik let aktuálním tématem, zejména ve světě práce.
Neúspěch se dostaví brzy, abyste se rychle poučili!
Význam: Dělejte chyby včas, abyste se z nich rychle poučili.
Jedním ze způsobů, jak o tom uvažovat, je proces neustálého zlepšování, zkráceně CIP. Ten původně pochází z Japonska, nazývá se Kaizen a má pomoci organizacím zůstat agilními, nikoli rigidními.
K tomu se vrátím později, ale nejprve bych se rád zabýval pojmem "chyba".
Chyba
Chyby a hřích
Při přípravě, jak to vždycky rád dělám, jsem si na internetu vyhledal klíčové pojmy svého kázání, "kultura chyb" a "Bible".
Samozřejmě jsem narazil na různé devocionálie a téměř všechny považovaly "chybu" a "hřích" za synonyma.
Uvízl jsem na této otázce. Je každá chyba, kterou uděláš nebo způsobíš, hřích?
Bylo to, co jsem udělal se svou starou kotoučovou pilou, hříchem?
Kdysi jsem skenoval několik biblických překladů najednou a hledal v nich slovo "chyba". Docela dobře to funguje na portálech, jako je bibleserver.com.
Slovo vada se ve Starém zákoně objevuje nejčastěji v obětních zákonech, a sice že všechna obětní zvířata mají být bez vady. To nemá nic společného s naším dnešním tématem, ale spíše to odkazuje na to, že to nejlepší by tam mělo být pro Boha a že bychom si neměli nechávat to nejlepší pro sebe a ten vadný zbytek, který nechceme, nechat pro Boha.
Slovo "omyl" má navíc stejný význam jako slovo "hřích"; v závislosti na překladu Bible se na některých místech používá "omyl" nebo "hřích".
Řecké (ἁμαρτία) i hebrejské slovo (chat'at (חַטָּאָה/חַטָּ֣את)), které je v němčině překládáno jako hřích, má původní význam "minout cíl" a je tomu tak i v případě, že se hříchu říká "přestupek".
Mimochodem, není zcela jasné, odkud pochází německé slovo "Sünde", ale existuje teorie, že pochází ze staroseverského slova "sundr", které mimo jiné znamená "oddělit". To zní povědomě i nám křesťanům: Hřích odděluje od Boha.
Ale vraťme se k přestupku.
Je pro mě obtížné ztotožňovat chybu a hřích.
Určitě můžete říci, že každý hřích je chyba. Ale hřích v Bibli znamená víc než jen špatný skutek.
Bible například v Římanům 3,9 říká, že všichni lidé jsou pod hříchem, jak to krásně vyjádřil Luther. Je to stav a z něj vyplývají činy, které se běžně označují jako "hříchy".
V dnešní době se však tento termín v běžném používání poněkud posunul.
Některé "hříchy" jsou docela hloupé, jako například módní hříchy nebo hříchy v oblasti stravování, zatímco jiné se berou velmi vážně, jako například hříchy v oblasti životního prostředí. Co se týče dopravních hříchů, názory na to, jak vážně by se měly brát, se poněkud rozcházejí.
Proč stále neexistují korunové hříchy? Například když se setkáte s více než dvěma lidmi z jiné domácnosti? Nebo když jdete nakupovat bez masky? To už je tak různě špatný pocit, že?
To nás také přivádí k tématu "norem", co je špatné a co správné. Jako křesťan nechci vést takovou podrobnou diskusi, protože Bible není kniha zákonů. Někteří lidé si představují, že být křesťanem znamená, že musíte dodržovat spoustu pravidel a paragrafů, a pokud nějaké pravidlo porušíte, budete potrestáni. Ale tak to není.
Biblické normy lze shrnout tak, jak to zde činí Ježíš (Mt 22,37-40); NGÜ:
Pokud se jí budete držet, jste na dobré cestě a určitě snížíte počet přestupků.
Není to tak snadné a už jsem mluvil o stavu hříchu, takže jsem si jistý, že na této cestě potřebujete Ježíše Krista.
Chyba omylem
Podívejme se nyní na chyby omylem.
Zajímavá je pasáž v Deuteronomiu 15,24, která se zabývá neúmyslným nedodržením přikázání, tedy tím, že člověk omylem udělá něco špatného.
Dovedu si představit, že záleží na motivu jednání, ale to není tak snadné, zvláště když do hry vstupují například slova "myslel jsem to jen dobře".
"Myslel jsem to jen dobře" však může také skrytě znamenat "Vím to lépe než ty!", a pokud dojde k chybám, je to pro dotyčného obzvlášť nepříjemné. A pokud se navíc objeví určitý odpor k učení, protože druhá osoba neví nic lepšího, pak je to ještě nepříjemnější.
Ale i "normální" chyby mohou druhým lidem ublížit, člověk se stává vinným, i když to tak nechtěl. Nebo jste to přijali více či méně neopatrně.
Uvědomíte si, že chyby a hříchy nelze vždy tak ostře oddělovat, a postoj lásky k Bohu a k bližním a připravenost odpouštět je dobrým základem pro řešení hříchů i neúmyslných chyb.
Hloupé / drahé chyby
Chyby lze kategorizovat různými způsoby. Právě jsme se zabývali náhodnými chybami.
V Bibli se chyby objevují také v souvislosti s hloupostí, např. v Žalmu 69,6; NEÜ např. uvádí:
Ani zde nelze vždy oddělit chyby od hříchů.
Bohužel jsme dost často hloupí a děláme hloupé chyby a také se musíme naučit si hloupé chyby znovu a znovu odpouštět.
To samozřejmě neomlouvá odpor k učení, musíme se samozřejmě chtít poučit z chyb, ale i tak budeme čas od času dělat hloupé chyby.
Existuje také kategorie "nákladných" chyb. V Bibli jsem ji výslovně nenašel, ale existuje. Slovem "nákladné" nemám na mysli jen finanční náklady chyby, ale obecně závažné důsledky chyb. Pokud ublížíte někomu, kdo je vám drahý, pak je to také nákladná chyba.
A ani zde nepomáhá být připraven znovu a znovu odpouštět.
Ježíš byl připraven odpustit i na kříži (Lk 23, 34a; NL):
Mnoho chyb
Dnes jsme již několikrát slyšeli, že správným základním postojem pro naše jednání je milovat Boha a své bližní.
Kromě toho je tu ochota umět odpouštět hříchy a chyby, ať už hloupé nebo nákladné.
V Jakubově evangeliu 3, 2a; NL se píše velmi stručně:
Nebo v Elberfelderu je to také krásně formulováno:
Samozřejmě, že známá pasáž z Matouše 18, 21.22; NL
Jedná se o obrazný výraz pro "velmi často".
Mnoho chyb, časté odpuštění, to zní snadno, ale vyrovnat se s bolestí, která následuje po hříších a chybách druhých, je samozřejmě často velmi obtížné. Odpuštění neznamená zamést věci pod koberec, ale toto téma přesahuje rámec dnešního pořadu.
Kultura změn a chyb
Nyní se věnujme pojmu "kultura chyb".
Vždycky se najdou chyby, na tom se asi všichni shodneme. Ale stále musíte riskovat, aniž byste byli lehkomyslní.
Na začátku jsem stručně hovořil o takzvaném procesu neustálého zlepšování (CIP). U podobných kampaní si nikdy nejsem jistý, zda jde o něco jako buzzword bingo, nebo zda může jít skutečně o živý princip, který věci mění.
Nyní bych však rád přečetl část článku z Wikipedie pod nadpisem "Pohled teorie organizace" a nahradil pouze slovo "trhy" slovem "svět". Slovo "organizace" tam ponechám, ale když řeknu "organizace", budu myslet na společenství:
Ze systémového hlediska se organizace vždy snaží zůstat stabilní, mají "setrvačnost" (jsou strukturálně konzervativní). Požadavek neustálého zlepšování je s tím v rozporu. Trvalé zlepšování proto vyžaduje neustálé nasazení a komunikaci, jinak se výsledky nedostaví a celý proces zlepšování usne. Na CIP je třeba cíleně vyčlenit čas a peníze a investovat energii.CIP podporuje flexibilitu, důležitou vlastnost kvality, aby bylo možné přizpůsobit se měnícímu se světu. Organizace se mění pouze tehdy, pokud k tomu existuje vnější důvod - nebo, jako v případě CIP, průběžně prostřednictvím vnitřního postoje. Pokud si organizace neuvědomuje, že se podmínky v prostředí mění a jak, pak již nemůže plnit svůj úkol a dříve či později zanikne.
Tato část samozřejmě není určena pro obce, ale pro organizace obecně, se zaměřením na podniky.
Tato část mě velmi zaujala. Svět se neustále mění, a to nejen kvůli koruně. Pravda Bible a to, že Ježíš Kristus zemřel na kříži za naše hříchy, zůstává v platnosti.
A my máme stále za úkol nést toto poselství v jakékoli podobě do měnícího se světa.
Změny samozřejmě vedou k rizikům, k chybám. Musíte se k něčemu odhodlat, jinak se nikdy nic nezmění.
Pavel to vyjadřuje ve 2. Korintským 4,7 slovy, že drahocenný poklad evangelia neseme v křehkých nádobách, což je krásný obraz nedokonalosti lidské bytosti.
Celou tuto problematiku změn a kultury chyb samozřejmě nelze chápat pouze jako organizační záležitost. Je to duchovní záležitost, jak říká Ježíš Kristus v Lukáši 10,2:
Potřebujeme lidi, kteří se modlí, přemýšlejí a spolupracují, aby přinášeli věčné poselství do neustále se měnícího světa, a to správným způsobem a vhodným jazykem, který je srozumitelný. A takové lidi může povolat pouze Bůh.
Musíme být připraveni zkoušet věci, riskovat a dělat chyby a zároveň být ochotni si znovu a znovu odpouštět.
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul.
- Omyl a hřích nejsou ve skutečnosti totéž, ale nelze je ani ostře oddělit. Hřích je především stav, z něhož hříchy vyplývají.
- Základem rozumného jednání je: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou oddaností a celou svou myslí! 38 To je největší a nejdůležitější přikázání. 39 Stejně důležité je i druhé: Miluj své bližní jako sebe sama! 40 Tato dvě přikázání říkají vše, co požaduje Zákon a proroci.
- Některé chyby se dělají omylem, ale přesto mohou bolet a vyžadují odpuštění.
- Existují hloupé a nákladné chyby, a přestože se chceme učit, nejsme vůči nim imunní.
- A děláme mnoho chyb, protože jsme jen křehké nádoby.
- Musíme být připraveni se změnit, riskovat, přizpůsobit se, aniž bychom popřeli pravdu evangelia.
- Úroda je velká, ale dělníků je málo. Proto proste Pána žně, aby na své pole poslal dělníky.