Etika, za co a co mě to stojí?

Úvod

Rád bych dnes začal přímo biblickým textem (Mt 14,1-12;NEÜ):

Nevím, jestli jsem už někdy slyšel kázání na tento text. Na první pohled to zní spíš jako Hra o hodinky než jako Bible, ale jde o skutečnou událost, která není vymyšlená, a jeden bod tohoto textu mě obzvlášť oslovil, o čemž bych se chtěl později podrobněji zmínit.

Ježíšovy zázraky

Galilejský vládce Herodes Antipas, mimochodem syn Heroda Velikého, o kterém slýcháme každý rok o Vánocích, si tyto zázraky vykládá jako skutky vzkříšeného mrtvého.

Je zřejmé, že lidé v té době věřili na zázraky mnohem více a vykládali si spoustu věcí.

Z Bible víme, že skutečné vzkříšení mrtvých se změnou podstaty bylo jen jedno, a to vzkříšení Ježíše Krista.

Byly i jiné případy vzkříšení mrtvých, například Lazara, ale tito lidé zůstali normálními lidmi a pak dál normálně žili a v určitém okamžiku opět zemřeli.

Jak by si dnešní lidé vykládali taková zázračná uzdravení, jaká tehdy učinil Ježíš, a jak by o nich vyprávěli ostatním?

Esotericky založení lidé by pravděpodobně vyprávěli o duchovním uzdravení, racionalisticky založení lidé by se možná snažili najít vysvětlení, že to všechno bylo psychomatické, a tak dále.

Lidé se velmi často snaží vše vysvětlit, pochopit a umět ovládat.

Zvláště u nadpřirozených uzdravení na to narážím stále znovu. Ostatně dary uzdravování existují i dnes, jak se píše například v 1 Kor 12,28. Vždyť i dnes je to tak. Jen si nejsem tak úplně jistý, jak je to přesně myšleno. V některých překladech této pasáže se píše, že Bůh dává dary, aby uzdravoval, v jiných překladech se píše, že existují osoby, které mají dar uzdravování.

Dává tedy Bůh nadpřirozené uzdravení některým lidem ve zvláštních situacích, nebo existují křesťané, kteří mají dar uzdravování prakticky vždy a mohou ho vždy použít?

Zdá se, že základní řecký text umožňuje oba překlady. Druhý výklad mi připadá poněkud obtížný, protože mi připadá jako ovládání a nadvláda nad Božími dary milosti. Ale možná se mýlím.

Opusťme nyní vstupní bod tohoto textu a přejděme k jádru.

Nový člověk

Znovu si přečtu 3. a 4. verš:

Ruku na srdce: kdo z vás například napsal takové prohlášení bývalému německému kancléři Schröderovi, když si vybíral manželku číslo 5?

Schröder skutečně musel zaplatit odškodné za bolest a utrpení bývalé manželce své 5. manželky, protože podmínkou rozvodu bylo, že se tato manželka od Schrödera opět odloučí, protože ještě v době, kdy byli manželé, už měla se Schröderem vztah.

To se nestalo, načež bývalý manžel zažaloval Schrödera a vyhrál.

U takových zpráv se člověk diví, proč se vůbec stávají novinkami. Našel jsem o tom článek pouze na zpravodajském portálu Bild.de, kterému se obvykle vyhýbám.

Na první pohled se zdá, že jde o podobný případ.

Herodes zřejmě odvedl manželku svému bratru Filipovi a oženil se s ní sám, což bylo v rozporu s tehdejšími zákony. A manželka s tím zřejmě souhlasila, protože podnítila Heroda, aby Jana uvrhl do vězení.

Nechci se zabývat tím, zda by takový zákon měl smysl i dnes, nebo ne. Osobně se domnívám, že zákonodárce by se měl soustředit na oblasti, které zaručují zachování soužití, a ne vládnout až do otázek osobního života.

Osobně si obecně myslím, že rozvod je špatný a podle Bible není žádoucí. Všichni jsme však chybující, hříšné lidské bytosti a v důsledku toho se můžeme vzájemně provinit natolik, že už to není možné. Proto vždy budou existovat rozchody a podle mého názoru je také správné, že byl zrušen princip viny při rozvodech. Vždyť podle jakých kritérií by se měla posuzovat vina při rozchodu?

Cena etiky

Nyní se však konečně dostaňme k jádru textu.

Ujasněme si, za co byl Jan uvězněn. Kritizoval vládcův způsob života.

Do vězení šel za etický problém.

Nebyl zatčen kvůli evangeliu, lidským právům nebo něčemu podobnému, ale protože kritizoval osobní, nesprávné chování vládce.

Jakou cenu má pro nás vlastně etika?

To je obtížné.

Kdyby nám bylo zakázáno mluvit o evangeliu, pak bychom se ho snad ani nedrželi.

Ale kritizovat osobní nesprávné chování člověka, navíc poněkud despotického vládce, to bychom měli?

To je mimochodem nebezpečné i dnes.

Například v Turecku existuje článek 299 tureckého trestního zákoníku, který za urážku prezidenta hrozí až čtyřmi lety vězení. Od doby, kdy je Erdogan u moci, se používání tohoto paragrafu zvýšilo o 500 % ve srovnání s jeho předchůdcem (zdroj: Wikipedie).

Jakákoli kritika jeho osoby je již obviněna jako urážka.

Vezměme si například pochybnosti o Erdoganově akademickém titulu. Podle tureckých zákonů musí mít prezident vysokoškolský titul. Dokument, který předložil, pravděpodobně není autentický, jména a data neodpovídají skutečnosti. To se píše i ve Wikipedii.

Z čistě právního hlediska by se to dalo kritizovat, ale přinejmenším v Turecku tím člověk hodně riskuje, dokonce i vězení.

Stojí to za to?

Bylo správné, že Jan kritizoval Herodův způsob života? Lze také zaujmout stanovisko, že úřady si stejně dělají, co chtějí, my využíváme čas k tomu, abychom ukázali na Ježíše, což bylo také Janovo poslání.

Janovým posláním však nebylo pouze poukázat na příchod Mesiáše, ale také jasně ukázat, proč lidé Mesiáše potřebují.

Příklad z Lukáše 3, 7.8; NL

Jan byl také zvláštní člověk se zvláštním posláním. Já jsem takhle mluvit nemohl. Doufám, že podle mého způsobu života trochu poznáte, že jsem křesťan, že jsem vždy připraven přinést své chyby a hříchy Ježíši a že jsem také připraven se změnit nebo nechat Boha, aby mě změnil.

Snad jen z Janova pověření lze vyčíst, že své provinění vůči Herodovi držel docela bezbolestně.

Ale znovu: jakou cenu má pro nás etika?

Vezměme si například otázku "potratů". V táborech zelených a levicových se ozývá poměrně dost hlasů, které chtějí paragraf 218 zcela zrušit a považují ho za základní právo žen.

Pokud se k tomu veřejně vyjádříme, staneme se nepopulárními. A aby toho nebylo pro tuto konkrétní otázku málo, katolická církev, která byla vždy významným odpůrcem potratů, kvůli všem skandálům se zneužíváním zcela hazardovala se svou důvěryhodností, pokud jde o ochranu lidských práv.

Samozřejmě to není vždy snadné. Domnívám se, že se v zásadě shodneme na odmítání potratů, aniž bychom zacházeli do přílišných podrobností.

U jiných etických otázek je to složitější. Jan svůj úsudek odvozoval od starozákonního přikázání a nemyslím si, že by jeho úsudek sám o sobě byl vůbec zpochybňován.

Dnes odvozujeme své etické soudy z celé Bible, také ze svých zkušeností, a tam se často musíme velmi bránit, protože člověk se samozřejmě může mýlit.

A také se mi zdá obtížné posoudit, jak závažné je pochybení.

Příklad z politiky: berlínská politička Franziska Giffeyová podváděla při psaní doktorské práce, a proto jí byl odebrán doktorát. Zkušební komise rozhodla: "Doktorský titul byl získán přinejmenším podmíněně úmyslným podvodem značného rozsahu. Disertační práce tak nesplňuje požadavky Správné vědecké praxe."

Nyní se ozývají hlasy, že dobrou politiku lze dělat i bez doktorátu. Samozřejmě že tomu tak je.

Ale jak se její chování slučuje s vytouženou prací berlínské starostky? Jak potom funguje Berlín jako centrum vědy?

Vidíme, že téma etiky zůstává složité a nezřídka je třeba posuzovat každý případ zvlášť.

Vypořádání se s obviněním z pochybení

Podívejme se, jak se řešilo obvinění z pochybení.

Herodes by nejraději nechal Jana zavraždit, ale bál se povstání. Zachování moci mělo přednost před osobním cítěním, a proto byl prozíravým despotou.

Jeho (nová) manželka však byla Janovou kritikou také naštvaná, a tak Heroda přiměla, aby ho alespoň zavřel do vězení. To jí však nestačilo. Využila svou dceru, aby Heroda přiměla k Janově vraždě.

Z tohoto textu se také dozvíte, že byste neměli bezdůvodně slibovat všelicos: "Ať chceš, co chceš, dostaneš to." A tak je to i v tomto případě.

Takže určitá zbytková střízlivost uprostřed vší euforie nikdy není na škodu.

Tato žena jménem Herodias byla zřejmě ve své pýše tak zraněná, že jednala bez ohledu na to. Koneckonců stále tu bylo riziko povstání.

Nikdo z nás tady teď není despota ani manžel despoty, ale kritika nás dokáže naštvat, mě taky.

Osobně někdy potřebuji den, abych se vztekem vyrovnala a pak s odstupem sama racionálně posoudila, zda je kritika na mou adresu oprávněná, nebo neoprávněná.

A také tón a také médium dělá hudbu. Tuhle jsem si všiml, že jsem mnohem přátelštější v analogu než v chatu. Ano, člověk tam často píše, co ho dojímá nebo štve, a formulace jsou nezřídka nechtěně ostré.

Já osobně se chci naučit přijímat kritiku a případnou fázi naštvanosti poměrně rychle překonat.

A také bych se chtěl znovu a znovu učit vyjadřovat kritiku tak, aby se druhý člověk nerozčílil a rozhodně nepožadoval mou hlavu na talíři.

Shrnutí

Shrnuji.

• Ježíšovy zázraky byly vykládány různě, ale můžeme si být jisti, že Ježíš Kristus koná zázraky i dnes.
• Na příkladu našeho bývalého kancléře jsme se krátce podívali na to, že otázka pochybení někdy není pro veřejnost důležitá.
• Jan byl velmi znepokojen etickým pochybením tehdejšího vládce a šel za to do vězení. Nyní měl Jan také za úkol upozornit na hříšnost lidí, a tedy na potřebu Mesiáše. A to dělal bez ohledu na následky.
• I když nemluvíme jako Jan, musíme někdy zaujmout stanovisko k etickým otázkám a možná se tím stát nepopulárními. Jiný příklad z politiky nám ukázal, že dost často je třeba etické jednání vidět v jednotlivých případech.
• Kritika může vyvolat hněv a člověk se s ní musí naučit vyrovnat. Důležitý je také tón a médium. A měli bychom se naučit kritizovat tak, aby se druhý člověk pokud možno nerozzlobil.