Úvod
Jsme my lidé ve vesmíru sami? Existují podobně inteligentní bytosti i na jiných planetách?
Od zvířat se lidé liší především těmito metafyzickými otázkami: otázkou smyslu a samozřejmě otázkou Boha. Podle toho, co dnes víme, si zvířata takové otázky nekladou.
Možná někde ve vesmíru existují jiné inteligentní bytosti, které se podobnými otázkami zabývají. Bylo již objeveno mnoho planet mimo naši sluneční soustavu, tzv. exoplanet. A některé z nich by mohly být vzhledem ke své velikosti a vzdálenosti od své hvězdy obyvatelné.
Samozřejmě to nevíme přesně, protože to můžeme určit jen velmi nepřímo, ale i kdybychom to věděli, pro náš život to nemá žádný význam. Informace se nemohou přenášet rychleji než rychlostí světla, a i kdyby u nejbližší sousední hvězdy existoval inteligentní život, stále by byl vzdálen 4 světelné roky. Komunikace by pak byla obtížná.
Dobře, takže není důležité, zda je lidstvo ve vesmíru jedinečné.
A co jednotlivé osoby? Jak jedinečný nebo jak důležitý je jednotlivý člověk?
Možná si někteří z vás vzpomenou na událost z roku 1977, kdy došlo k teroristickým útokům RAF, tzv. německému podzimu.
Teroristická organizace RAF unesla a následně zavraždila tehdejšího předsedu svazu zaměstnavatelů Hannse Martina Schleyera. Nebudu teď zabíhat do podrobností, ale pokud vás to zajímá, můžete si o tom přečíst na Wikipedii.
Při únosu byl zavražděn také řidič a tři policisté, kteří ho doprovázeli.
Po Hannsi Martinu Schleyerovi byla pojmenována koncertní síň, nadace a různé ulice.
Ptal jsem se sám sebe: proč se hala nejmenuje po řidiči nebo po jednom ze tří policistů? Heinz Marcisz, Reinhold Brändle, Helmut Ulmer a Roland Pieler. Tato jména nikdo nezná. Je Schleyer důležitější než tito lidé?
Kromě toho byl Schleyer v době Třetí říše přesvědčeným nacistou. Od roku 1943 například působil ve spolku pro arizaci českého hospodářství a získávání nuceně nasazených pracovníků pro Německou říši. Vypracoval se až na vedoucího předsednictva tohoto spolku. Byl také SS-Hauptsturmführerem, po válce strávil tři roky jako válečný zajatec v USA a pravděpodobně by ve vězení zůstal, kdyby během denacifikace nelhal o své hodnosti SS.
Pojmenování koncertní síně po bývalém tvrdém nacistovi? Hmm. Ale když se nad tím zamyslím jinak: kdyby se ten sál jmenoval třeba po řidiči, ospravedlnilo by to nějak tehdejší vraždění? To by bylo také špatně.
Přesto bych si přál, aby byly menší osobnosti oceněny stejně jako zjevné celebrity, alespoň z pohledu médií. Proč tedy ne Heinz Marcisz Hall?
Opusťme nyní politiku a vezměme si tuto otázku s sebou: Kdo je důležitý a proč?
Žalm 139
Rád bych vám přečetl Žalm 139:
Co to má vlastně společného s příběhem ze 70. let?
Žalmista zde popisuje svou osobní blízkost k Bohu. Prožívá, že je pro Boha nesmírně důležitý; všemohoucí Bůh se o něj osobně stará. Není však důležitý jen jako jeden z mnoha, pro Boha je přímo jedinečný.
A věřím, že to platí pro nás všechny.
Projděme si jednotlivé body:
Bůh mě přesně zná
Zkoušel mé srdce, což znamená, že zná můj postoj, mé smýšlení, ví, jaký skutečně jsem.
Zná mé myšlenky a plány, mé cíle a také mé sny.
Ať řekneme nebo uděláme cokoli, chápe, proč to děláme.
Může to znít trochu jako sledování, ale jde spíš o to, že se o nás pozitivně zajímá, a proto nás zná zevnitř.
Neexistuje zde žádné hodnocení jednání a myšlení. Jde pouze o porozumění.
Žalmista je přesvědčen, že Bůh ho chce chránit.
Bůh je vždy se mnou
Boží přítomnosti nelze uniknout. Bůh je tam nahoře v nebi nebo dole v říši mrtvých. Na nejvzdálenějším moři ani v temnotě se před Bohem neschováte. Nahoře, dole, daleko nebo ve tmě, to je velmi poetický popis skutečnosti, že Bůh je s vámi, ať jste kdekoli.
Negativní pohled by byl, že Bohu nelze uniknout, pozitivní pohled je, že Boha nelze ztratit, a to mě těší.
Žalmista si je jistý, že ho Bůh povede, i když je daleko. A i v každé temnotě stále svítí Boží světlo.
Člověk jako Boží plán
A každý člověk je Božím plánem. Přečtu to ještě jednou:
A jsme zpět u jedinečnosti.
Každý člověk si zaslouží, aby po něm byla pojmenována koncertní síň, dokonce by po něm mohla být pojmenována planeta, protože je úžasný, skvělý a podivuhodně stvořený, jedinečný.
Samozřejmě, že to tak necítíme. Možná máme nějakou slabost, možná jsme už v životě hodili pár věcí o zeď. Koneckonců nejsme ničím výjimeční.
Ano, každý z nás je výjimečný, jedinečný a Bůh to alespoň ví.
Boží myšlenky
Žalmista se také zamýšlí nad Božími myšlenkami.
Tento výraz "o mně" se v jiných překladech uvádí také jako "pro mě". Původní hebrejské slovo umožňuje oba překlady.
Vědět, co si myslí Bůh, se zdá být absurdní, že? Jak jste k takovému závěru došli? Nejde o to vědět nebo analyzovat, ale o vědomí, že Bůh o vás přemýšlí, že Bůh je tu se svými myšlenkami.
A Boží myšlenky jsou také s vámi. Protože jste důležití a jedineční.
Hněv a nenávist?
A pak přichází poněkud nevhodná pasáž tohoto žalmu.
Hněv a nenávist, jak se to slučuje?
"Bože, kéž bys zničil bezbožníky!..."
Zde si uvědomujeme, že takový žalm není učebním ani právním textem. Jsou lidé, kteří se domnívají, že křesťané musí dělat všechno, co je napsáno v Bibli. Představují si, že Bible je kniha zákonů a křesťané jsou zombie bez vůle, které bez přemýšlení všechno poslouchají.
Tento žalm jasně ukazuje, že tomu tak není. Žalmista o všem intenzivně uvažuje.
Ale nad lidmi, kteří odmítají Boha, se mu zvedá žaludek, je rozzlobený. Z toho je také zřejmé, že takové žalmy jsou vlastně písně, v nichž se vyjadřují myšlenky a pocity a někdy v sobě člověk má agresi a hněv, což je asi případ každého.
Mimochodem, Nový zákon jasně říká, že takové pocity nemusí být nutně správné a rozhodně ne užitečné.
Římanům 12,17-21; NL to krásně popisuje:
Skvělé verše, ale opravdu těžké. Často by člověk nejraději křičel s žalmistou: Bože, dej jim jednu.
Žalmista však nezůstává jen u hněvu a nenávisti.
Prozkoumat s Bohem a poznat své srdce
Opravdu chceme, aby nás Bůh kontroloval?
Nebo se nám více líbí "chci zůstat takový, jaký jsem"? Nebo zkrátka: "Jsem takový, jaký jsem!"
Myslím si, že je špatné takhle žít, často způsobíte sobě i ostatním dost trápení.
Problém je ovšem v tom, kdo vám říká, co je správné? Existuje spousta příkladů, kdy je pravda připisována lidem nebo skupinám. To je hezké a pohodlné. Existuje to i ve společnosti, kde někteří lidé hrdě prohlašují, že myslí sami za sebe, ale nakonec se opírají jen o podivná videa na YouTube od podivných lidí.
Jaká je cesta k věčnému životu? Zde přichází na řadu otázka, jak to udělat správně.
A to nás přivádí k Ježíši Kristu. Na začátku Janova evangelia je o něm řečeno, že je pravým světlem, které osvěcuje všechny lidi (Jan 1,9). U Ježíše nacházíme cestu k věčnému životu. On sám to říká (Jan 14,6; NL):
Samozřejmě by bylo jednodušší říci, že pravda existuje zde v naší komunitě, pouze zde na našem kanálu YouTube. Ale to by nebylo správné.
Tyto služby poskytujeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí jako přirozeně nedokonalé a chybující lidské bytosti. Jistě, některé body v tomto kázání byly také tak jasné, možná to srovnání se Schleyerem na začátku byl hloupý úvod, jen mi to přišlo nějak vhodné.
Ale my jako církev bychom se rádi o tuto pravdu, o tohoto Ježíše Krista, podělili s mnoha dalšími lidmi a také jim prakticky pomohli.
Praktická pomoc lidem a šíření slova o Ježíši patří k sobě. Církev, která se vzdá jednoho nebo druhého, ztratí svůj náskok a nakonec i smysl své existence.
I zde si jako křesťané musíme položit otázku: Jaký je náš záměr a náš cíl?
Pokud se najde někdo, kdo by se chtěl připojit s nápady a energií, aby druhým řekl o Ježíši a pomohl lidem, kontaktujte nás, prosím.
Víme jen přibližně, kolik lidí se dívá, ale víme jen částečně, kdo to je.
"Ukaž nám, když bloudíme, a veď nás cestou k věčnému životu."
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul.
- Dnešní den byl o tom, kdo je důležitý, a nakonec každý je důležitý, protože je jedinečný a důležitý v Božích očích. A podívali jsme se na Žalm 139:
- Bůh zná přesně mě i tebe. Zná naše myšlenky, plány, cíle, sny a rozumí nám .
- A je stále se mnou i s tebou. Nemůžete mu uniknout, ale nemůžete ho ani ztratit
- a každý člověk si zaslouží, aby se po něm jmenovalo něco velkého. Bez ohledu na to, jak se cítíme, co jsme udělali špatně, každý z nás je v Božích očích výjimečný .
- Často nejsme zbaveni hněvu a nenávisti a můžeme to před Bohem vyjádřit. Chtěli bychom však tuto nenávist a touhu po pomstě raději přenechat Bohu a usilovat o mír s našimi bližními ?
- Chtěli bychom, aby nás Bůh kontroloval? Chceme se zapojit do Ježíšova jednání jako cesty k věčnému životu ? "Ukaž nám, kdy jdeme špatnou cestou, a veď nás cestou k věčnému životu." (Mt 24,7).