Úvod
Již delší dobu se zajímám o téma "firewallu", případně o téma "červených linií". Obě témata spolu nějak souvisejí.
Zmínil jsem se o tom na předchozí zkoušce bohoslužby a mezi dvěma účastníky naší bohoslužebné skupiny se okamžitě rozproudila desetiminutová diskuse, aniž bych o tom řekl cokoli dalšího.
To znamená, že toto téma lidi nějakým způsobem dojímá, a proto není nejhorším tématem kázání.
V současné době je v politických médiích často slyšet slovo "firewall". Cílem je distancovat se od AfD, jak jste nepochybně četli a slyšeli v médiích.
Požární stěna je doslova stěna, která je obzvláště odolná proti ohni, a zabraňuje tak šíření požáru. Existují tzv. třídy požární odolnosti pro stěny a také pro dveře. Alespoň v době, kdy jsme stavěli my, platilo pravidlo, že stěny mezi dvěma samostatnými bytovými jednotkami musí mít třídu požární odolnosti F90, tj. musí odolat požáru po dobu 90 minut.
"Firewally" existují také v oblasti IT, kde se nazývají "firewally" a mají zabránit tomu, aby se do počítače dostal malware nebo aby se stávající malware dostal z počítače ven.
Ale to je jen vedlejší poznámka...
V současné době se o tom v politice hodně mluví. Mnozí například požadují, aby CDU zachovala proti AfD ochrannou hráz. Mnozí se obávají, že se pravicově extremistické myšlenky stanou společensky přijatelnými, pokud budou spolupracovat s AfD. Tomu rozumím a AfD také odmítám, už dávno jsem se podíval na jejich program a moc si o něm nemyslím. Ale není důležité, co si myslím politicky, chci jen zavést tento termín.
"Červené čáry" jsou něco podobného jako "firewall". Kde je pro mě hranice?
Příklad Luther
Zajímavý příklad najdeme v církevních dějinách: Martin Luther. Článek o Lutherovi na Wikipedii (https://de.wikipedia.org/wiki/Luther) popisuje, že měl v té době naprosté problémy s vyznáním hříchů a prodejem odpustků. Podle tehdejšího učení musel člověk při zpovědi projevit opravdové, komplexní pokání a po vyznání hříchů učinit zadost nebo odčinit škodu, což se částečně dělo zakoupením odpustkových listů.
Luther se s tím nemohl smířit. Byl toho názoru, že žádný člověk nemůže pociťovat tak komplexní pokání, ale že hříšný člověk by se měl obrátit pouze k oběti Ježíše Krista.
Odmítal také zadostiučinění nebo restituci, protože věřil, že ospravedlnění může pocházet pouze z milosti.
Když přemýšlel o Římanům 1,17, uvědomil si to:
Tento biblický verš ho přivedl k novému chápání Písma: Boží věčná spravedlnost je čistý dar milosti, který je člověku dán pouze skrze víru v Ježíše Krista. Žádné osobní úsilí si tento dar nemůže vynutit. Dokonce ani víra, tedy přijetí darované milosti, není lidsky možným dílem
Pouze milost byla pro Luthera takříkajíc ohnivou zdí, za kterou už nemohl ustoupit. Byl tedy odsouzen, ale chráněn některými knížaty, a tak se zrodila protestantská církev.
V počátcích se tato diskuse vedla v akademických kruzích v latině. Zejména diskuse o odpustcích byla zpočátku srozumitelná pouze odborné veřejnosti. Luther pak napsal "Kázání o odpustcích a milosti" v němčině, čímž Lutherovy poznatky zpřístupnil i nevědcům.
Jak taková diskuse vypadá dnes? Církve jsou obecně pod tlakem. Nebylo by lepší držet pohromadě než se hádat?
Reformace nebyla jediným rozštěpením církve. Nejznámějším bylo rozdělení mezi pravoslavnými a katolíky v roce 1054.
První baptistický sbor v Anglii založil také Thomas Helwys, který se odvrátil od anglikánské církve. Souviselo to například s učením anglikánské církve o křtu.
Mají takové diskuse o výuce smysl i dnes?
A co doktrinální vymezení nebo ohnivá zeď, jakou formuloval Luther? "Tady stojím, nemohu jinak." je výrok, který je Lutherovi připisován jako jeho závěrečná slova na Wormském sněmu. Mezi učenci nepanuje shoda v tom, zda to skutečně řekl; pravděpodobně se nechoval tak urážlivě, jak je často líčen, ale opravdu si nemohl pomoci.
Pro běžného občana, který má k církvi daleko, mohou takové diskuse znít spíše jako latina Lutherovy doby.
Ale pro mou víru, a řekl bych, že i pro naši víru zde ve shromáždění, je Lutherova realizace spravedlnosti z víry velmi důležitá. Od toho nemůžeme ustoupit. To je pro mě z hlediska obsahu červená linie.
Červená čára v Bibli
V Bibli najdeme také několik pozoruhodných výroků v tomto směru, např. Ježíš Kristus říká v Lukáši 11, 23; NL
V Lutherově překladu zní takto:
Ježíš zde jasně vyzývá k rozhodnutí. Neexistuje nic takového jako neutrální.
Něco podobného se říká o Ježíši Kristu ve Skutcích 4, 12; NL:
Z čistě doktrinálního hlediska by to měla být naše červená linie, náš firewall. Spása je pouze v Ježíši Kristu, bez Ježíše Krista nemá naše křesťanství, naše církev, smysl.
Červené linie v křesťanské praxi
Jak to tedy souvisí s praktickým křesťanským životem?
Někteří lidé se možná zarazí, když to řeknu tak tvrdě, a budou se bát, že se teď vůči ostatním nějak vymezuju.
Rád bych se podíval na úryvek z Markova evangelia 9, 38-41; NL:
Zdá se, že tento text trochu odporuje tomu, co jsem řekl dříve. Zjevně tedy nejde o to, že bychom měli soudit jiné křesťany.
Učedníci si stěžují: "Nepatří k nám, nemá baptistické osvědčení, rozhodně nedělá všechno správně." "To je pravda," říkají učedníci.
Nemusíme soudit ani hodnotit víru druhých. Myslím, že to je z textu zřejmé.
Jsme sice na cestě s Ježíšem, ale stále zůstáváme žáky. Tento postoj je krásně popsán ve Skutcích 17,11; Nový zákon:
Tento překlad "zaujatý" je zajímavý. Nikdy nesmíme ztratit tuto perspektivu žáka, bez ohledu na to, kolik nám je let. Zejména musíme mít vždy na paměti, že pravdu může mít i ten druhý.
Neříká, jak se Soluňané v té době chovali. Možná byli vůči Pavlovi skeptičtí. "Nic mi neříkej, já už to všechno vím" nebo něco podobného.
To se nyní zdá být v rozporu s předchozími tvrzeními o firewallech a červených liniích, ale nějak to spolu souvisí.
Luther byl součástí církve a jako mnich byl vlastně povinen toto učení, které uznával za falešné, prosazovat. A musel zaujmout stanovisko a vyvodit z toho důsledky.
V dnešní době máme pocit, že se po nás chce, abychom zastávali stále více pozic. Jsme například proti pravicovému extremismu, podporujeme energetickou transformaci? Samozřejmě (no, já jsem). Co si myslíme o válce na Ukrajině? Co si myslíme o očkování atd. A s rostoucí polarizací může být stále obtížnější vyjádřit svůj názor v závislosti na tom, kde stojíte. Mně osobně připadá spousta věcí samozřejmá, ale to ostatním také.
Ale nechme politické otázky stranou.
Spása je pouze v Ježíši Kristu. A ospravedlněni před Bohem jsme pouze skrze víru v Ježíšovu oběť. To je naše ohnivá zeď, naše červená čára, za kterou se nemůžeme vrátit, stejně jako se nemohl vrátit Luther.
Podle tradice působil Luther spíše opatrně, rozechvěle a váhavě, tedy mladý Luther. Jak Luther stárnul, začal být o něco otevřenější, ale to je jiné téma.
A takové chování zhruba odpovídá i tomu, jak se chovali křesťané v Berei: Učení a bez předsudků.
Proto se důsledně držme Ježíše Krista, odpuštění hříchů, spravedlnosti z víry a zůstaňme pokornými žáky na cestě, pokornými i vůči druhým.
Souhrn
Dovolte mi, abych to shrnul:
- Dnes jsme přemýšleli o firewallech a červených liniích.
- Luther byl součástí církve a nemohl dále podporovat to, co považoval za falešné učení. Jinak to prostě nešlo.
- Ježíš jako jediná cesta, spravedlnost a život skrze odpuštění hříchů je podle Bible pro křesťana neoddiskutovatelný.
- Nemusíme soudit druhé, jsme na cestě, snad ne s předsudky, ale jako pokorní žáci.