Všechno je zbytečné?

Je marné zůstávat pod sluncem (Kazatel 1+2)

Bohoslužba (Kampaň: Kazatel; 1. jednotka: Vše je marné), , , Evangelická svobodná církev Leichlingen, více...

automaticky přeloženo

Úvod

Název první jednotky zní "Všechno je marné" a doufám, že to o naší kampani nebudeme říkat později.

Obvykle jsem příznivcem toho, že si biblický text nejprve přečtu bez jakýchkoli předběžných úvah a pak o něm přemýšlím.

V této knize Kazatel jsem se od toho odchýlil, protože text může být jinak velmi nepřehledný.

Domnívám se, že autor "Šalamoun" má pouze perspektivu "pod sluncem".

Rád bych k tomu použil obrázek. Představte si, že stojíte před pódiem v davu na folkovém festivalu, jste malí a stojíte dost vzadu. Vidíte jen lidi kolem sebe, ale nevidíte, co se děje na pódiu. Možná se vám podaří odhadnout, ale nakonec nevíte nic.

Pokud jste dobrý pozorovatel a velmi chytrý, můžete dobře odhadnout lidi kolem sebe, možná pochopíte, proč mají na sobě právě toto oblečení, jak voní, co jedli, zda kouří a podobně.

Ale nevidíte to zásadní, co se děje za davem na pódiu. Nevidíte, proč tam vlastně jste.

Domnívám se, že Šalomoun to v této knize cítí stejně. A připadá mu to zbytečné.

Ale také víte, co se stalo, když jste byli ještě děti a stáli jste v takovém davu. Otec nebo matka vás zvedli, možná si vás vzali na ramena a vy jste najednou všechno viděli.

A stejně tak nás náš nebeský Otec pozvedá, abychom mohli vidět a poznat více. Nyní můžeme vidět jeviště za davem, můžeme vidět to, na čem záleží.

Proto jsem často volil výraz "otevřené nebe" jako protiklad k výrazu "pod sluncem". Vidíme více než Šalamoun a měli bychom si toho být při čtení vědomi.

Velmi by mě zajímalo, zda někdo z přítomných nesouhlasí s mým názorem, tj. zda to nevidí tak, že Šalamoun má pouze pohled na uzavřené nebe. Velmi rád bych o tom diskutoval; různé názory jsou vždycky zajímavé, protože se z nich člověk může hodně naučit, i kdyby ho to mělo vést jen k tomu, aby se zamyslel nad svým vlastním názorem a znovu se nad ním zamyslel.

Několik slov o slově "kazatel". V hebrejštině se řekne "Kohelet" a doslova znamená "ten, kdo shromažďuje". Na jedné straně to může znamenat, že autor shromáždil moudrost, nebo to může znamenat, že autor shromažďuje žáky k sobě.

Luther překládá "Kohelet" jako "Kazatel", stejně jako většina protestantských Biblí. V Bibli "Nový život" použité v brožuře kampaně se píše "učitel" a ve standardizovaném překladu, který často používají katolíci a pravoslavní křesťané, se píše "Kohelet".

Překlad "učitel" pro nás možná není špatný, protože se chceme něco naučit.

Všechno je zbytečné

Podívejme se nyní na první verše z knihy Kazatel:

2 "Je to všechno zbytečné a bezvýznamné," říká učitel, "vskutku zbytečné a bezvýznamné, je to všechno úplně bezvýznamné." 3 Co získá člověk, když se celý život lopotí a dře? 4 Generace přicházejí a odcházejí, ale země se v průběhu věků nemění. 5 Slunce vychází a zapadá, putuje po obloze, aby znovu vyšlo na stejném místě. 6 Vítr vane k jihu, pak se obrací k severu, vane sem a tam, točí se a točí a nikam nevede. 7 Řeky se vlévají do moře, ale moře se nenaplňuje. Voda se znovu a znovu vrací k pramenům řek, aby znovu vyvěrala. 8 Všechna řeč je namáhavá. Nic nelze plně vyjádřit slovy. Oko nikdy nevidí dost a ucho nikdy neslyší dost. 9 Co bylo jednou, přichází znovu a znovu, a co bylo jednou, dělá se znovu a znovu. Nic nového pod sluncem není. 10 Existuje vlastně něco, o čem bys mohl říci: "Něco takového tu ještě nebylo!"? Ne, všechno už bylo uděláno v dobách dávno minulých. 11 Jen jsme zapomněli, co se tehdy stalo. A za pár let si lidé už nebudou pamatovat, co děláme teď.

To jsou úvodní verše a už teď znějí dost depresivně. Ve starších biblických překladech je začátek překládán jako "Všechno je marnost", čemuž dnes už málokdo rozumí.

Moderně řečeno byste asi řekli: "Všechno je to zbytečné..."

Generace přicházejí a odcházejí, ale Země se nemění. V dnešní době se nám to trochu víc kazí.

Slunce, vítr, déšť je stále stejný, nic se nemění. Zdá se, že se věci mění v důsledku klimatických změn, ale o to kazateli nejde. Ani počasí nemá žádný cíl. Člověk nikdy nedosáhne svého cíle, protože nikdy nemůže pochopit všechno.

A co bylo, přichází znovu a znovu, nic nového pod sluncem. A pokud věříme, že je něco nového, pak jsme prostě zapomněli, že to existovalo už dříve.

Ne, to není pravda. Není to všechno marné.

Příklad z 1. Korintským 3,11-15; NL

11 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už byl položen - Ježíš Kristus. 12 Kdo staví na tomto základu, může použít zlato, stříbro, drahé kamení, dřevo, seno nebo slámu. 13 V den soudu se dílo každého jednotlivce bude muset osvědčit v ohni. Oheň ukáže kvalitu stavby. 14 Pokud ohni odolá, ten, kdo ji postavil, dostane odměnu. 15 Pokud však jeho dílo shoří, utrpí bolestnou ztrátu. On sám bude zachráněn, ale jen jako ten, kdo sotva unikne ohni.

Když chodíme s Ježíšem, náš život má vliv i na věčnost. Není to tedy všechno zbytečné a bezvýznamné a to, co děláš pro Ježíše, se také vyplatí. Bohužel často nevidíš odměnu na zemi, asi si někdy připadáš jako Šalamoun a v temných hodinách si opravdu myslíš: všechno je marné.

Jak však ukazuje výše uvedený biblický text, který je jen jedním z mnoha, není marné chodit s Ježíšem Kristem.

Tvrzení, že lidé nemohou nic plně pochopit, nikdy nemohou dostatečně vidět a nikdy nemohou dostatečně slyšet, také není pravdivé. Pokud však toto tvrzení chápete tak, že se vždy můžete naučit více a nikdy s tím nebudete hotovi, pak to považuji za velmi pozitivní zde na zemi. Myslím, že učení je dobrá věc.

Domnívám se však, že toto tvrzení přesahuje pouhé znalosti. Pokud neustále hledáte klid a spokojenost a nemůžete je najít, pak se život může stát velmi frustrujícím.

Ale nemusí to tak být. Podívejme se na 1. Korintským 13,12; NL

Nyní ještě vidíme věci nedokonale, jako v zakaleném zrcadle, ale pak vše poznáme zcela jasně. Vše, co nyní znám, je neúplné, ale pak vše poznám tak, jak mě již zná Bůh.

Poznávat s naprostou jasností, stejně jako jsem poznáván já, je pro nás křesťany předpovězeno.

Tyto dvě novozákonní pasáže, které jsem citoval (a je jich mnohem více), vedou k určitému rozporu s Šalamounovým výrokem: "Nic nového pod sluncem."

Tehdy možná ne, ale pak Bůh přišel na zem v Ježíši Kristu a zemřel za naše hříchy, a to bylo opravdu něco nového. Nikdy předtím se to nestalo.

A my lidé můžeme také osobně zažít něco nového. V Ezechielovi 36, 26 je prorokováno pro lid Izraele:

26 A dám vám nové srdce a dám vám nového ducha. Vyjmu z tvého těla srdce kamenné a dám ti srdce z masa.

A toto nové srdce je tu i pro nás, dnešní lidi, pokud se budeme řídit Janem 1, 12.13; NL:

12 Ale všem, kdo ho přijali a uvěřili v jeho jméno, dal právo stát se Božími dětmi. 13 Nestali se jimi na základě původu nebo lidského úsilí či úmyslu, ale tento nový život pochází od Boha.

A když máme tento nový život, jsme pozvednuti a vidíme jeviště nad davem, pokud mohu znovu navázat na obraz ze začátku.

Tento obrázek je však samozřejmě pouze neúplný. Je zde také trvalý aspekt, že život má věčné důsledky. O tom jsme již hovořili na začátku, že život není marný.

V následujících oddílech se Šalamoun velmi zásadním způsobem zabývá tématy moudrosti, rozkoše a práce a já bych chtěl v následujícím textu učinit totéž. K těmto tématům se budeme v průběhu kampaně opakovaně vracet a také se jim budeme věnovat podrobněji.

Moudrost je zbytečná

Přejděme k moudrosti (Kazatel 2,12-15):

12 Já, Učitel, jsem byl kdysi králem v Izraeli a kraloval jsem v Jeruzalémě. 13 Snažil jsem se zkoumat a zkoumat věci pomocí své mysli. Veškeré mé úsilí směřovalo k moudrosti, protože s její pomocí jsem chtěl zjistit, co se děje ve světě: Je to únavná práce a Bůh ji lidem uložil, aby je trápil. 14 Pozoroval jsem lidi při jejich každodenních činnostech. Všechno je to nesmyslné a je to jako snaha chytit vítr. 15 Co je křivé, nelze narovnat, a co neexistuje, nelze spočítat

To je zajímavé. Vlastně tu říká, že moudrost nemůže nic změnit. Pomáhá moudrost, dobrá rada, chytrá rčení?

Ve verši 18 jde Šalamoun ještě dál:

18 Neboť čím větší moudrost, tím větší sklíčenost, a čím větší uvědomění, tím větší zklamání.

K čemu je vám všechna moudrost, chytrost a porozumění, když s nimi nemůžete nic změnit? Ale můžete opravdu nic změnit? Nemohou se křivé věci přece jen narovnat?

Víme, že někteří křiváci, kteří se rozhodli pro Ježíše, změnili svůj život a stali se "rovnými". To se samozřejmě stává i lidem, kteří s Ježíšem necestují. A my bychom také měli mít radost z každého křivého člověka, který už nežije křivým životem, protože díky tomu je naše prostředí a náš život bezpečnější a krásnější.

Kde jsou však hranice moudrosti? Možná mě napadá Římanům 1,20-23; NL:

20 Od stvoření světa lidé vidí zemi i nebesa a všechno, co Bůh stvořil, a mohou jasně poznat jeho, neviditelného Boha, v jeho věčné moci a božské přirozenosti. Nemají tedy žádnou výmluvu, že o Bohu nevěděli. 21 Přestože o Bohu věděli, nechtěli ho uctívat jako Boha ani mu děkovat. Místo toho si začali o Bohu vytvářet nesmyslné představy a jejich mysl se zatemnila a zmátla. 22 Tvrdili, že jsou moudří, ale stali se blázny. 23 Místo aby uctívali slavného, věčného Boha, klaněli se modlám představujícím porušitelné lidské bytosti nebo ptáky, zvířata a hady.

Moudří a inteligentní lidé ze sebe samozřejmě také mohou dělat hlupáky, zejména pokud svou moudrost považují za absolutní.

Pro mě k tomu patří výrazy jako: "Nikdo mi nic neřekne, už jsem toho tolik zažil." Tohle je pro mě jako pro člověka.

Věřím, že moudrost je dobrým služebníkem, když si uvědomuješ hranice své moudrosti, jak se píše ve verši zmíněném v brožuře (Koloským 4,5: NL):

Buďte moudří v jednání s lidmi zvenčí a využívejte příležitostí, které vám Bůh dává!

Správně použitá moudrost je užitečná a usnadňuje život.

Potěšení je zbytečné

Další Šalamounův pokus vypořádat se s marností, kterou pociťuje, zní velmi moderně (Kazatel 2, 1.2; NL):

1 Řekl jsem si: "Tak si vytvořím pohodlný život a budu si užívat dobrých věcí." A pak jsem si řekl: "Tak si to zařídím." Ale uvědomil jsem si, že ani to nemá smysl. 2 "Nemá smysl se smát," řekl jsem si. "Jaký smysl má být šťastný?" "Nemám smysl se smát," řekl jsem si.

Takže první věta: "Pak si vytvořím pohodlný život a budu si užívat dobrých věcí." zní jako aktuální inzerát, respektive reklama na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. A to není špatně.

Ale on se s tím nespokojí a opravdu zkusil všechno a měl k tomu i prostředky (v. 10.11):

10 Když mi padlo do oka něco, co jsem chtěl, vzal jsem si to. Neodepřel jsem si jediné potěšení. A radoval jsem se ze všeho, co jsem si dal za námahu, která byla jakoby druhotnou odměnou za mé úsilí. 11 Když jsem však prozkoumal všechno, co jsem získal vlastníma rukama, a porovnal to s úsilím, které jsem do toho vložil, uvědomil jsem si, že je to všechno zbytečné. Bylo to stejně zbytečné jako snaha chytit vítr. Na tomto světě není žádný trvalý zisk.

Co očekáváme od potěšení? Uvolnění? Zábavu? V některých křesťanských kruzích bývalo potěšení odsuzováno. Křesťané nechodili do kina, netančili ani nedělali nic jiného, co by je bavilo.

V této souvislosti vyvstaly zásadní otázky, zda se křesťan vůbec smí bavit.

Rád bych citoval verš, který je v brožuře také uveden (1 Timoteovi 6,17):

Řekněte všem, kdo jsou v tomto světě bohatí, aby nebyli pyšní a nedůvěřovali svým penězům, které brzy zmizí. Místo toho by měli vkládat svou důvěru v živého Boha, který nám dává vše, co potřebujeme, v hojnosti, abychom se z toho mohli těšit a radovat.

Tento verš jasně ukazuje, že radost a potěšení nejsou špatné a že na otázku "Smí se křesťan bavit?" je samozřejmě třeba odpovědět "ano".

Jde o to, jak správně kategorizovat potěšení. Pokud vkládáme důvěru v Boha, pak samozřejmě dostaneme i věci, ze kterých se můžeme těšit. Ale pokud vložíme svou důvěru v Ježíše, pak se stanou důležitými i jiné věci, pak už rozkoš není cestou ke spokojenosti, jak to zkoušel Šalamoun, ale pěkným doplňkem laskavého Boha.

Nevím, co se Šalomounovi v průběhu života přihodilo, ale v knize Kazatel nenajdeme verš, v němž by Šalomoun vyjádřil, že důvěřuje Bohu. Neobjevuje se ani slovo "víra", které je v Bibli často synonymem pro důvěru.

Šalamoun tedy hledá věčné odpovědi v rozkoši, ale to je jako chytat vítr. Proklouzne vám mezi prsty, je to k ničemu.

Práce je zbytečná

Přejděme k poslednímu bodu, kterým je práce.

Existuje jedno staré smuteční rčení:

Jediná práce byla tvůj život,
nikdy jsi nemyslel na sebe,
usiloval jsi jen o své vlastní
bylo tvou povinností.

Děsivé, že?

Evangelista Wilhelm Busch kdysi tento smutek komentoval slovy, že je to spíše smuteční výrok za koně než za člověka. Mladším lidem je však možná třeba vysvětlit, že koně v minulosti většinou nebyli rozmazlenými domácími mazlíčky, kvůli kterým se jejich majitelé (podle mých zkušeností většinou ženy) zadlužovali, ale byla to pracovní zvířata, která byla celý den zapřažena do vozů, musela tahat pluh na poli a vlastně jen pracovala. Pro tyto koně byla práce jistě smyslem života, ale také neměli na výběr.

17 Tehdy se mi život úplně zhnusil, protože je to všechno tak zbytečné, jako by se člověk snažil chytit vítr. 18 Nenáviděl jsem úsilí, které jsem vynaložil, abych něčeho dosáhl - vždyť musím všechno přenechat svému nástupci! 19 A kdo ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece všechno, co jsem získal moudrostí a tvrdou prací, bude patřit jemu. To je tak nesmyslné! 20 Skoro jsem si zoufal, když jsem si vzpomněl na všechno to úsilí a práci, kterou jsem vynaložil tady na zemi. 21 Je to totiž tak: člověk se namáhá, věnuje moudrost, prozíravost a všechny své schopnosti, aby něčeho dosáhl, ale pak musí všechno, čeho dosáhl, odkázat někomu, kdo pro to nic neudělal. To je naprosto nesmyslné a nespravedlivé.

A je to tu znovu, nezůstávání. Proč se namáháte, když z toho nakonec nic není?

Ani pro koně toho moc nebylo, když skončili, šli do knackeru.

Pokud chcete dosáhnout naplnění prostřednictvím práce, přirozeně dosáhnete svých limitů. Určitá míra naplnění je samozřejmě normální. Když jste něco dokázali, přináší vám to určité uspokojení. Když něco složím ve své dílně, přirozeně běžím za manželkou a chlubím se: "Podívej, co jsem vyrobil." A když se mi to podaří, tak se mi to podaří.

To však nepřináší skutečné naplnění. Práce může být pouze služebníkem, jak to popisuje Pavel ve Skutcích 20, 35; NL:

35 Vždycky jsem vám byl příkladem, jak můžete tvrdou prací pomáhat chudým. Pamatujte na slova Pána Ježíše: 'Více štěstí je v dávání než v přijímání'."

Práce vám dává možnost pomáhat druhým. Dává vám prostředky k přežití a samozřejmě i trochu potěšení.

A zvláště pokud odměna za práci přímo či nepřímo přispívá k Božímu království, nebyla zbytečná a marná.

Souhrn

Dojdu až na konec: