Úvod
Dnes bych chtěl začít takzvaným fun factem, tedy zbytečnou znalostí, ale tak nějak zábavnou.
Víte, který lék udělal pro ochranu druhů nejvíce? Jinými slovy, pro ochranu ohrožených druhů? To se nikdy nedozvíte, pokud jste to někde neslyšeli.
Je to Viagra. Skutečnost, že tento lék skutečně působí proti erektilní dysfunkci u mužů, snížila poptávku po takzvaných tradičních afrodiziakách, jako je hadí krev a prášek z nosorožčích rohů, a na sexuální stimulátory se zpracovává méně vzácných zvířat.
Tyto takzvané tradiční prostředky jsou ve skutečnosti založeny pouze na pověrách, a proto nemají žádný účinek kromě placebo efektu.
Placebo efekt, stručně vysvětleno, znamená, že lék bez účinných látek může přesto fungovat, pokud pacient nebo lékař, který jej podává, věří, že bude fungovat. I tento placebo efekt má však své limity, což bylo prokázáno i ve studiích o Viagře.
Tento placebo efekt mě trochu trápí. V Íránu jsou dvě mauzolea (v Mašádu a Ghomu), která každoročně navštíví miliony poutníků. Věřící hledají uzdravení tím, že líbají kovové tyče před svatyněmi (viz https://de.wikipedia.org/wiki/COVID-19-Pandemie_im_Iran). Tento postup se praktikoval po celá desetiletí, až do současnosti, a zde se náboženské úřady potýkaly s problémem. Šíitští duchovní vždy hlásali, že zde lze nalézt uzdravení. A nyní se zdá být korona silnější.
Podobně je tomu i s různými poutěmi v katolickém světě. V minulosti bylo uspořádáno mnoho poutí, které měly pomoci překonat krize a epidemie. A nyní musely být zrušeny kvůli koronaviru. V Lurdech, kde mnoho lidí věří, že lze zažít uzdravení koupelí v pramenité vodě a vírou v Marii, byly lázně také uzavřeny. Za znovuotevření lázní již vznikla petice (viz https://www.katholisch.de/artikel/24712-wegen-coronavirus-lourdes-schliesst-pilgerbecken):
Uvádí, že katolíci na celém světě jsou "šokováni a pobouřeni". V bazénech nikdy nedošlo k infekci. I kdybyste se v Lurdech koupali ve stejném bazénu jako někdo nakažený koronavirem, nemohlo by dojít k nákaze, "protože bazény nejsou místem hříchu, ale víry". Je to víra, nikoli medicína, která umožňuje zázraky. Každý, kdo se obává, že lurdské bazény představují riziko nákazy, "popírá Boží moc a příslib Panny Marie, a tím i význam Lurd".
Věřím, že koronavirus nutí věřící přehodnotit některé aspekty své víry. Ve světě svobodné církve žádná taková (to říkám poněkud neuctivě) "kouzelná" místa neexistují. Neexistuje žádný baptistický pramen a návštěvou hrobu Johanna Gerharda Onckena se neuzdravíte. Myslím, že ani Bible nic takového neposkytuje.
Náš farní sál není kouzelné místo, ale musíme se zamyslet nad tím, jak pokračovat v bohoslužbě. Zásadně potřebujeme společenství při bohoslužbě, což je pro nás v podstatě dobré. Ale je to stále těžké: je to malomyslnost, když se bojíme, že věřící chytí virózu? Nebo je lehkomyslné prostě se nyní setkávat jako dříve, jako Ježíš na poušti, kde ho satan vyzdvihuje na chrám a říká: "Hoď se dolů, nic se ti nestane"?
Zatím nemám odpověď a stále se cítím velmi nejistě.
Jsem si však jistý, že Bůh koná zázraky i dnes, ale nemůžeme si je vynutit a neexistuje pro ně žádný automatický mechanismus. Můžeme se modlit a Bůh na modlitby odpovídá.
Ochrnutý muž u rybníka
Nyní bych se s vámi rád podíval na jeden biblický text, kde je vlastně jakési "magické místo" (Jan 5,1-9; NL):
A čekali na určitý pohyb vody, neboť čas od času přicházel Hospodinův anděl a pohyboval vodou. A kdo vstoupil do vody jako první, byl uzdraven.
5 Jeden z mužů, kteří tam leželi, byl nemocný už třicet osm let. 6 Když ho Ježíš uviděl a dozvěděl se, jak dlouho je nemocný, zeptal se ho: "Chceš se uzdravit?" 7 "Pane, nemohu," řekl nemocný, "protože nemám nikoho, kdo by mě odnesl do tůně, když se voda hýbe." 8 "Nemohu," odpověděl Ježíš. Zatímco já se ještě snažím dostat dovnitř, někdo jiný už tam vchází přede mnou." 8 Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi si podložku a choď!" 9 V okamžiku byl ten muž uzdraven! Sroloval rohož a začal chodit.
Existují tedy přece jen taková kouzelná místa? Vlastně ani přesně nevím, jak vážně mám brát ten 4. verš s andělem, protože ve své Bibli ho pravděpodobně najdete jen v poznámce pod čarou s komentářem "některé rukopisy doplňují".
Mně to moc nesedí se zbytkem Bible, ale na druhou stranu Bůh neodpovídá mé představě o tom, jaký by měl být, takže je to docela možné. Pak by to ale také muselo být měřitelné, pokud bychom si chtěli nárokovat takovou nadpřirozenou, božskou uzdravující moc pro dnešní místa. První člověk, který vstoupil do vody poté, co byla pohnuta, byl uzdraven. To by se skutečně dalo snadno změřit a dokázat. A skutečnost, že mnoho nemocných tam zůstalo a čekalo, silně naznačuje, že k uzdravení došlo i po přemístění vody.
Pro poselství tohoto textu vlastně není důležité, zda má tento pohyb vody skutečně léčivou sílu, či nikoli.
Jaká byla situace? V těchto halách se tísnily davy nemocných a čekaly. A myslím, že někteří z nich čekali už docela dlouho. Co se stalo, když se voda začala hýbat? Nejspíš se strkali a přetlačovali, aby byli první a ti nejschopnější to zvládli, a ti bezmocnější zůstali čekat v záloze.
Pacient to potvrzuje: vždycky tam byl někdo před ním. Vždy byl příliš krátký a vždy přišel pozdě. Řešení jeho problému existovalo, ale on ho nedokázal využít. Je to tak trochu obraz životního stylu "každý si svůj osud kuje sám". Člověk by si samozřejmě myslel, že když se bude snažit, může si dát život dohromady.
Ne, nemusí to tak být. Nechci mluvit o lenosti, ale někdy se vám to nepovede, i když by to mělo nějak fungovat.
Podle toho, jak to vypadalo, mohl být ochrnutý muž uzdraven vodou, ale nepodařilo se mu to. Kdo ví, jak dlouho tam ležel a jak často se voda pohybovala!
První otázka, kterou Ježíš položí ochrnutému muži, je otázka, kterou už v Bibli položil jiným lidem:
"Chceš se uzdravit?"
"Nebo jsi ve své situaci tak spokojený, že ti stačí naříkat?" To samozřejmě Ježíš neřekl, ale dovedu si představit, že první otázkou chtěl Ježíš ochrnutého muže přimět k zamyšlení nad nevyslovenou druhou otázkou.
Ochrnutý odpoví: "Nemohu". Chce, ale nemůže to udělat.
A pak přijde tragické postesknutí: "Nemám nikoho".
Dokážeme žít společenství ve sboru tak, aby nikdo nemusel říkat: "Já nikoho nemám"? To je jistě cílem našeho společenství.
Ale ochrnutý člověk je prostě fixován na magické místo, stejně jako kovové tyče v mauzoleích v Íránu, stejně jako pramen v Lurdech, který je podle Wikipedie normální pramenitou vodou, a mnoho dalších míst, kam se lidé vydávají na pouť, aby přijali pomoc.
Ježíš se o vodu vůbec nezajímá. Mohl mu pomoci, aby jako první vstoupil do pohyblivé vody, nebo mohl vodu rozpohybovat svou božskou mocí.
Ale Ježíš mu pomůže jen tak, jen tak, bez ohledu na řešení, kterého se ochrnutý muž pravděpodobně držel mnoho let. Ježíš nepotřebuje tato magická místa a rituály, může pomoci jen tak.
Otázky v tomto textu zůstávají nezodpovězeny. Proč Ježíš prostě neuzdravil všechny? Bylo tam mnoho nemocných lidí. Na to nedokážu odpovědět, ale ukazuje mi to, že nemůžeme Ježíše instrumentalizovat podle hesla, když udělám to a to nebo když budu na určitém místě, tak budu uzdraven. Tak to prostě nefunguje.
Ježíš však navazuje dialog s ochrnutým mužem a jsem si jistý, že chce navázat dialog i s každým z nás: Chceme ve svém životě něco změnit? Změnu k lepšímu? Co nám osobně brání v takovém zlepšení? A Ježíš s námi může jít úplně jinou cestou, než si představujeme.
Souhrn
- Pověry nepomáhají více než placebo efekt. To platí i pro "magická" místa, což se nám ukázalo během pandemie koronaviru.
- Osobně zatím nemám odpověď na otázku, jak bychom měli pokračovat v pořádání bohoslužeb v Corona-Zeiter.
- Ochrnutý muž v biblickém textu hledal záchranu na "kouzelném" místě, kde skutečně byla pomoc. Sám si však pomoci nedokázal.
- Ježíš se ho ptá, zda chce uzdravit, a on pravděpodobně chce, ale má na mysli jen cestu přes tekoucí vodu. A on říká, že nikoho nemá.
- Ježíš není vázán našimi představami, může pomáhat zcela jiným způsobem. Chce s námi navázat osobní dialog a pomoci nám změnit se k lepšímu.