Král nebo ne

Úvod

Dnes bych se s vámi ráda podělila o text, který mi trochu připomněl "Hru o trůny", tento seriál, který začal silně a skončil tak slabě, že se dokonce objevily petice, aby se poslední série natočila znovu. Jiné petice by mi přišly důležitější, ale poslední sezóna mi přišla taky hloupá ;-) A taky jsem si říkal, že by to mohlo být lepší.

V biblickém textu tedy nejsou žádní draci ani bílí chodci, ale jde o to, kdo získá trůn, a: Je to pravdivý příběh.

Hlavní postavou je Šalamounův syn Rechabeám.

Většina lidí o Šalamounovi jistě slyšela; jeho moudrost se stala příslovečnou, když se mluví o Šalamounově soudu. Jeho syn Rechabeám je pravděpodobně spíše neznámý.

Šalomoun právě zemřel a jeho syn Rechabeám chtěl převzít trůn, jak se často stává. Někdy při takových příležitostech dělají sourozenci povyk, protože také chtěli trůn, ale tentokrát bylo jasné, že Rechabeám je nástupcem.

Několik slov o pozadí příběhu: Jeho otec Šalomoun žil dlouho klidným životem a v Izraeli a okolí panoval mír. Pak se Šalomoun obrátil i k jiným náboženstvím. Oženil se s mnoha ženami z jiných kultur a náboženství, bohužel v té době bylo ještě běžné plurální manželství, a stavěl jim různé chrámy a modlitebny a také se tam s nimi modlil.

A tak se po intenzivním setkání s Bohem a důsledném životě v mládí stal ve stáří svévolným.

Tehdy Bůh prostřednictvím proroka jménem Achiáš slíbil mladíkovi jménem Jeroboám severní část Izraele jako své vlastní království, které měl odebrat Šalomounovým potomkům.

To se nějak rozneslo a Šalomoun chtěl Jeroboáma nechat zabít, ale ten včas odešel.

Prehistorie končí následujícími verši (1 Kr 11,42-43; NL):

Potvrzení králem

Všechno se zdálo tak jednoduché. Králem se stal jeho syn Roboám. Ale ještě to nebylo úplně ono (1 Kr 12,1-5):

Jak teď? Jsou stanoveny podmínky? Co je to teď? On je přece právoplatný král, ne?

A Jeroboám si teď najednou zase hraje. Přední muži Izraele se ho ujali. Alternativy nejsou nikdy špatné, že? A možná z toho něco vytěžíš i ty sám.

Duchovní otázky, např. co chce Bůh, se zde vůbec nekladou. Důraz je kladen výhradně na vlastní prospěch.

Rehabeamova první reakce je správná. Chce mít čas na rozmyšlenou a konzultaci. To v obtížných situacích není špatně.

Dobrá rada

(1 Královská 12,6.7):

To je jistě dobrá rada. Situace je dost napjatá.

Teď byste mohli říct: "Ale já jsem král. To je moje právo, jak se opovažují. Měli by přijmout mou autoritu!

Rada zde jistě také taktizuje. Mluví o "dnešku". Buďte dnes přátelští a vyjděte jim vstříc, pak vám budou loajálními poddanými.

Vidíme zde vlastně i odkaz na Ježíše, který o sobě říká (Mk 10,45; NEÜ):

Ježíš však přišel také jako král, jak je zřejmé z rozhovoru s Pilátem (Mt 27,11.NL):

Ježíš Kristus je tedy král služebník, myslel to vážně a žil a žije podle toho.

Vraťme se k Rechabeámovi. Mohl se zde rozhodnout správně, ale (1 Kr 12,8-11):

Proč tak mluví? Tito lidé zřejmě vyrostli v blahobytu a nikdy nezažili, jak těžký je život v prostých poměrech. Zřejmě nikdy nezažili perspektivu chudých lidí, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Pomáhá pouze tlak, co je to za logiku?

Tlak však obvykle směřuje pouze dolů, a tak je tomu i dnes. Doba je zlá, musíme se obejít bez peněz atd., ale to většinou dopadá na ty chudší. Proč například neexistuje daň z nadměrného zisku z mimořádných zisků v energetice? To udělala už v 80. letech vzorná kapitalistka Maggie Thatcherová.

Takže tehdy, stejně jako dnes, si někteří lidé mysleli, že "vyvíjení nátlaku" je dobrá věc, většinou ti, kteří nátlak vyvíjejí. Rechabeámovi rádci, jak se domnívám, bičem potrestáni nebyli.

Kromě toho mají mladí lidé často méně pochopení pro problémy druhých. Jsou často absolutnější a často černobílejší.

Také nečteme, že by se Roboám ptal na Boží vůli. Mohl se modlit jako jeho dědeček David, mohl se poradit s prorokem, ale zdá se, že Bůh v této otázce nehraje žádnou roli. Byl jeho otec špatným příkladem? Možná ho tato náboženská svévole, kterou mu Šalomoun ve svých posledních letech dával za příklad, přesvědčila, že není tak důležité ptát se Boha. Ale to se můžeme jen domnívat.

Nyní se katastrofa stane skutečností.

Potřebujete tlak

(1. Královská 12:12-15)

Co si myslíte, že si Rechabeám myslel? Lidé nemají na výběr, já jsem v právu, mohu si dělat, co chci. Já jsem král!

Rozhoduje šéf. Teď je třeba bouchnout do stolu a říct, jak se to dělá. Všichni se musíme obětovat. Doba je těžká.

V podnikání, v závislosti na oboru, tomu tak často již není. Lidé, kteří jsou skutečně žádaní, si kladou požadavky, a pokud jim nevyhovíte, jsou pryč. A vy tyto lidi potřebujete, protože v některých odvětvích je skutečně nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

A autoritářský způsob už nefunguje ani v církevním sektoru. V minulosti jsme v křesťanské sféře někdy měli autoritářský pohled na svět v tom smyslu, že nám někdo musel říkat, kam máme jít. Myslím, že to nefunguje, alespoň ne dnes. Funguje to pouze společně a v partnerství.

Při tom všem nesmíme zapomínat, že samotné kralování, jak zde bylo popsáno, tj. jedno určené, vlastně nebylo Boží vůlí. Lidé požadovali krále proti Boží vůli, protože ostatní národy také měly krále.

Král je vlastně diktátor, který se nikomu nezodpovídá. Taková moc musí dlouhodobě korumpovat. V 1. Samuelově knize 8 je popsáno, jak lid chce krále a jaké je to zlo. A v 1 Samuelově 8, 7; NL Bůh říká Samuelovi, soudci, který měl zavést kralování:

Bůh jako Král je pro jednotlivce mnohem obtížnější. Musíte sami číst Bibli, abyste ji mohli uvést do svého života, sami se modlit, sami zápasit s rozhodnutími a také to dělat společně s ostatními v církvi.

Samozřejmě je mnohem snazší, když nám někdo řekne, kam máme jít, ale to Bůh původně nechtěl.

Sever je pryč

Vraťme se k Rechabeámovi.

Co se stane teď? Jak reaguje Izrael

Sever je pryč.

Reakce Izraelitů by se dala shrnout výrazem "Jděte do prdele", ale to je pro bohoslužbu nepřípustné ;-)

Roboám tomu zřejmě příliš nevěřil, protože se pokusil o něco jiného (1 Kr 12,18):

Co si o tom máme myslet? Izrael se Boha také neptal. Spíše se nechali vést tím, co z toho mohli mít.

Podívejme se na konec:

Nakonec Bůh uskutečnil svou vůli, aniž by o to dotyční lidé žádali.

To se stává dost často, ale neměli bychom si troufat vykládat události tímto způsobem. Čas od času Bůh poodhrne oponu, abychom viděli, proč se něco stalo. Většinou to však nevíme.

Souhrn

Přicházím ke konci a rád bych ještě jednou uvedl, co se pro mě z textu stalo důležitým.

• Je jen málo věcí, které lze považovat za samozřejmost. To, že jeho otec a dědeček byli králi celého Izraele, ještě neznamená, že jím bude Roboám. A je jen málo věcí, které dnes můžeme považovat za samozřejmé. Svět se mění a my musíme dělat totéž, aniž bychom se odklonili od biblického poselství.
• Jeden potřebuje pochopení pro druhé. Toto "budeme více tlačit na pilu" je způsob myšlení, který odmítá přijmout perspektivu druhého člověka, a tím člověk ztrácí přístup k druhému. Nemusí jít nutně vždy o nátlak, podobné důsledky může mít i "já to stejně vím lépe". Člověk pak již není vyslyšen, druhá osoba se drží stranou.
• Ježíš Kristus sloužil lidem, věnoval čas jednotlivcům, a přestože měl občas tvrdé poselství, vždy vycházel lidem vstříc s láskou. A jako jediný si zasloužil být králem.
• Autoritářské myšlení v tom smyslu, že člověk věří, že má přirozené právo určovat, také nefunguje. Ostatní se od něj odvracejí, zejména v komunitě. Fungovat může jen společně.
• A my chceme mít Ježíše Krista jako Krále. Nepotřebujeme lidského krále, který nám všechno říká a všechno určuje. Chceme společně zápasit o to, kam s námi chce Bůh jít.